- Baudis Jan P. --- 26. 4. 2002
Kurs : marketing medu
Zdravím včelaře
pokračuji ve svých zápiscích z kursu v Dole, tentokrát to bude výběr
na téma marketing medu.
Téma marketing bylo na kurzu odvíjeno od kvality medu (viz o tom už v
poznámkách o senzorice).
-------------------
Medárna - stáčírna
Po radách, jak zajistit kvalitu vytočeného medu, a přes úvahy jak ho
správně skladovat se přednáška dostala k problematice pro marketing
závažné - a tím je stáčení medu do sklenic - tedy konečné balení pro
zákazníka. Chceme-li rozšířit vlastní prodej, budeme potřebovat
stáčírnu medu.
Při zřízení stáčírny je jednak nutno věnovat pozornost vybavení, které
má umožnit rychlou, čistou a pohodlnou práci při zachování všech
parametrů, které mají na kvalitu medu vliv (v tomto se tento kurs
prolínal s předchozím kursem "racionalizace ve včelařství").
Dále je však pro marketing potřebné zajistit schválení medárny -
stáčírny (která je adaptovaná v místnostech již fungujícího objektu)
ze strany Okresní veterinární správy (což je příjemnější instituce než
Okresní hygienická stanice, jejíž schválení je nutné, jedná-li se o
kolaudaci nově vybudované budovy - stáčírny stavebním úřadem).
Chceme-li prodávat med na tržištích (a tedy nejen "ze dvora") a
případně i dodávat do obchodů, je nutno tuto stáčírnu někde adaptací
zřídit a zajistit si její hygienické schválení.
Medárna - stáčírna musí mít několik oddělených místností (konkrétní
podoba značně záleží na osobě, která to bude schvalovat - někomu stačí
jen jedna místnost rozdělená závěsy a místo některých předepsaných
místností jen skříně natřené omyvatelnou barvou či tepelná komora).
Každopádně musí být nějak odděleno mytí sklenic od místa, kde se stáčí
med.
Konstrukce místnost stáčírny musí umožňovat čistotu a dezinfekci,
výpusť na podlaze musí zamezit vniknutí hlodavců (síť s oky max. 5 x 5
mm). Do 2 m výšky musí být stěny omyvatelné. (Zase - záleží na místním
veterináři, co nám ještě schválí a co už ne - zkušenosti se okres od
okresu liší. Někde jim stačí stěny natřené latexem, jinde chtějí
olejovou barvou, další zase barvou na bazény a konečně někde zase
bezpodmínečně požadují kachlíky. Proto je potřeba své záměry nejprve
prodiskutovat s patřičnou instancí, případně si nechat podepsat
projekt a pak teprve budovat.) Dále je potřeba nemít žádné ostré hrany
mezi stěnami a podlahou, parapety sklopené na 45 stupňů (aby se na
nich nedalo nic skladovat). Všechny kabely zazděné - žádné lišty.
Tolik jen na ukázku, co taková malostáčírna obnáší. (Více o tom
nákresy a údaje v publikacích VÚVč).
Záleží také na deklarované kapacitě stáčírny. Pro stáčírnu s max.
kapacitou do 100 kg denně (jakožto malou medárnu) jsou nároky nižší,
než pro větší provozy.
Zatím jsou tyto parametry vyžadovány jen pro místnosti, kde se med
stáčí do obchodního balení. Časem to budou požadovat i u prostor, kde
se med vytáčí (u větších provozů).
----------------------------
Stáčení do sklenic
Teplota: 50 stupňů je zlomová teplota (při vyšší teplotě se med
poškozuje, při nižší teplotě není med dostatečně ztekucený). Med
vytočený a uložený ztuhlý v konvích se před stáčením dává na dva dny
do teplené komory, což je jakákoliv dobře tepelně izolovaná bedna -
třeba stará lednice - s topným tělesem (doporučeno je topné těleso na
380 V / 2kW připojené však na 220 V - hřeje mírně /cca na 800W/ a nic
nepodpálí) zapojeným přes termostat (v Dole jej vyrábějí a dodávají);
musí být přítomen i ventilátor, který v době provozu topného tělesa
mísí vzduch, aby se v komoře nedělaly tepelné vrstvy.
Jednodruhové medy nejsou tak dobré jako med smíšený. Proto je vhodné
po dokonalém ztekucení medy smíchat (např. ve stáčecí nádobě). Studené
medy (pod 40 stupňů) nelze dobře smísit.
Ztekucení medu - v tepelné komoře (50 stupňů) trvá 45 hodin. Pak se
konve se ztekuceným medem vyndavají z tepelné komory a med se z konví
přelévá do stáčecí nádoby a při tom se cedí. (Při ztekucování na
pouhých 45 stupňů zůstávají v medu mikrokrystaly a rychle se pak vrací
do původního stavu - proto používat teplotu 50 stupňů!)
Cezení. Při přelévání z konví do stáčecí nádoby med cedit přes uhelon
(potravinářské síto) (sešít jako válec nebo kornout a navléknout na
obruč, která je o trošku větší než je otvor do stáčecí nádoby). Hrubé
cezení - číslo síta - S18 (0,4 mm) a S25 (0,3 mm). Pro cezení ohřátého
medu použít S35 (0,2) - jemné cezení (ohřátý med přes to proteče v
okamžiku, jak nám bylo názorně předvedeno). Pro akátový med použít
síto S45 (0,16mm). U světlých medů je jemné cezení nutné. U tmavých
medů to tak nutné není. (Uhelon dodává /i na dobírku/ VÚVč, cena
jemných sít je 300 Kč/m, hrubých o 50 Kč méně.)
Stáčecí nádoba je nerezová, vyhřívaná, med se v ní udržuje na 25-30
stupních. Kolem nádoby je ovinut kabloterm (používá se k vyhřívání
podlah: 10 m, 24V, 150W) a přiletován termostat z bojleru. Dole je
střihací uzávěr (jako u medometu). Celá nádoba se vertikálně posunuje
pomocí zdvihadla, které je vyrobeno z heveru ze škodovky (jen je
vyměněn šroub za delší). Práce se stáčením je rychlá a přesná (200
sklenic za hodinu přesně naplnit není problém).
Dále nám v medárně předváděli nádobu na pastování medu (kdo si zvykne
na pastový med, jiný už nechce). Byla to repasovaná nerez nádoba s
dvojitým pláštěm, vyřazená z nějaké závodní kuchyně. Mezi pláště se
místo páry přivádí voda - buď studená na chlazení medu, nebo se
přivedená voda může elektricky a přes termostat ohřát. Tím se med při
pastování chladí nebo ohřívá. Míchadlo je připojeno na motor pro
stěrače z Tatry. (Při míchání pro pastování se med chladí na 15-20
stupňů; po 2-5 dnech ještě teče, ale má perleťový lesk a tehdy stáčet;
pro stáčení se zahřeje na 25-30 stupňů /každopádně ne více než na 35
stupňů, neboť by se jemné krystalky - výsledek pastování - začaly
rozpouštět.)
Čím rychleji med ztuhne, tím je jemnější. Proto med při pastování
chladit (a pro stáčení ohřát, aby se dal dobře plnit).
Pevně zkrystalizovaný med v konvi (jak jej máme od jarního či letního
vytáčení) nejprve ztekutit v tepelné komoře, pak ochladit, naočkovat a
pastovat.
Pastování lze provádět i míchadlem z tvrdého dřeva na nerezovém trnu,
které vyrábí a dodává (i zásilkou na dobírku) VÚVč. Určeno je k
nasazení na vrtačku (pozor vrtačka musí být schopna pojmout 12 mm
vrták a musí mít příkon alespoň 500 W - raději ještě větší).
V podstatě k pastování stačí s medem dvakrát za den nějak pohnout.
Řepkový med netřeba k pastování očkovat.
----------------------
Sklenice
Nové sklenice vyjdou levněji než staré, které musíme pracně vymývat a
sterilizovat a mít na ně atest. Nové sklenice stačí vypláchnout horkou
vodou např. v myčce na nádobí a nechat oschnout.
Před distribucí je vhodné baterii naplněných sklenic zatavit do
smršťovací folie. Je to jednoduché a působí to efektně. Lahve (např. 8
ks) dát na podložku z kartonu, vsunout do hadice (resp. rukávu) folie
a elektrickou opalovací pistolí (resp. horkovzdušnou pistolí) ohřívat
ze všech stran až se folie smrští. (Když přinesete takto zabalené
sklenice do obchodu nebo supermarketu je to o něčem jiném, než když
začnete z tašky lovit rozkutálené skleničky pod útrpným pohledem
vedoucího, který přemýšlí, jestli to má odmítnout hned nebo až
potom...)
-----------------------
Etikety
Lze si nechat v nějaké tiskárně natisknou ofsetem (! - ne počítačovou
tiskárnou, to by bylo drahé) obrázek etikety na archy předkrojených
samolepek (formát A4). Vytiskne se však pouze barevný obrázek s
nápisem "med" a to ve větším množství, aby byla cena na jeden kus
barevně potištěné samolepky co nejmenší. Pak se na běžné počítačové
tiskárně každý rok dotisknou na tyto archy s ofsetem potištěnými
samolepkami jen aktuální informace (o množství, spotřebovat do... druh
medu atd.) Tak můžeme levně získat vlastní samolepící etikety -
barevné, profesionálně vypadající - každý rok aktuální.
Na etikety pastovaného medu napsat, že se musí skladovat v chladnu a
bez přímého oslunění (jinak se na povrchu medu může začít vytvářet
ztekucená vrstvička, která nevypadá pěkně).
================================
Právní situace marketingu
Včelař, který včelaří podle paragrafu 10 (jako vedlejší činnost, - má
jiný hlavní zdroj příjmů) může přebytky svého(!) medu prodat "ze
dvora" a nepotřebuje k tomu žádné povolení. Pokud však vyrazí se svým
medem na tržiště, potřebuje povolení od veteriny (viz problematika
stáčírny). ("Kdyby něco", tak mu hrozí nižší sazba pokuty.)
Včelař, který nakoupí konev medu a stočí jej do sklenic a prodává, je
už podnikatel, musí k tomu mít živnostenský list (a "kdyby něco", tak
mu hrozí ta vyšší sazba pokuty.)
Co se týče potravinářských norem, tak norma "český med" vyhovuje
českým potravinářským předpisům automaticky.
--------------------------------
U výkupu
Problémy jsou nejen s výkupní cenou, ale i s tím, že výkupci mají
občas špatný refraktometr (naměří vám v medu více vody, než tam ve
skutečnosti je - viz o tom u měření hustoty medu v poznámkách o
senzorice), někdy zase mívají špatně cejchovaný měřič vodivosti, a
nebo někteří experti chtějí řepkový med vykupovat za sníženou cenu
jako tzv. "nestandardní med", což je nesmysl. Nepřistupujte na jejich
diktát. Prodávejte jinde a jindy. Nedávejte med do výkupu hned po
vytočení, čekejte na lepší ceny v zimě. Nejlépe: stáčejte med sami do
sklenic a sami prodávejte.
Při prodeji většího množství medu, kdy jediné procento vody nebo
elektrické vodivosti může znamenat mnoho peněz, si dejte do obchodní
smlouvy, že když se v měření kvality prodávající s výkupcem neshodne,
rozhodne s konečnou platností ta a ta akreditovaná laboratoř (např.
VÚVč).
--------------------------------
Situace v ochodu s medem
Evropa spotřebuje 1/4 světové produkce medu (polovinu spotřeby si sama
vyprodukuje a polovinu importuje ze světa). Dříve se dováželo z Číny,
ale po skandálu s antibiotiky v čínském medu jej nahradil med
argentinský.
Mexiko má nejvýhodnější celní a daňové předpisy, proto velká část
světového obchodu s medem se děje (alespoň papírově) přes Mexiko...
1,14 Euro (za kilo) je průměrná cena medu ve světovém byznysu (0,90
Euro za čínský med, 1,20 za mexický).
Za tyto světové ceny si každý obchodník může okamžitě přes internet
obstarat prakticky jakékoliv množství medu. Doprava je tak laciná, že
se do cen medu ve světě vůbec nepromítá. Je tedy jedno, jestli
obchodník, který v Hamburku nakupuje med, dostane jej z Argentiny,
nebo z Austrálie či z Evropy.
Světlých medů je ve světě vysoká nabídka. Tmavé medy jsou jen ze
středoevropského regionu, proto je o tyto naše medy ve světě zájem.
Světlé medy do světa neprodáme - musíme si je sníst sami. Jestliže
chceme za náš med dostat dvakrát až třikrát více, než je průměrná
světová cena medu, pak musíme někoho přesvědčit, že náš med je tak
kvalitní, že se vyplatí jej za tuto cenu koupit. Přesvědčit můžeme
spíše domácího zákazníka. Hůře už světového obchodníka, který si sedne
k internetu a během chvíle sežene jakékoliv množství medu za 1,14 Euro
na kilogram.
Vyjma případu medovicového medu bychom měli zapomenout na export a
obrátit úsilí k získání domácího zákazníka a ke zvýšení domácí
spotřeby medu, která se sice za poslední léta zlepšila (dnes - 0,5 kg
na hlavu, před rokem 1989 - 0,2 kg na osobu), ale stále je v porovnání
s okolními zeměmi slabá (1,5 kg - průměr v EU, 2 kg - v Německu).
Dnes je situace taková, že se k nám med dováží a náš med zbývá na
export (tedy bude realizován za světové - tj. nízké - ceny). Řešení:
zvýšit naši spotřebu medu, aby se veškerý námi vyprodukovaný med
spotřeboval u nás).
Musíme českým lidem vysvětlovat, že pokud chtějí med kvalitní, pak jej
získají od našeho producenta za 3-5 Euro. Pokud chtějí med levný a
méně kvalitní, pak mohou mít za 1-2 Euro med dovozový.
--------------------------------
Praktický marketing
Pro dělení zisku z prodeje mezi producenta, distributora a prodejce
platí známý třetinkový systém. Každý z těch tří dostane z prodejní
ceny stejný díl. Je zbytečné o tom diskutovat. Každý včelař musí
zvážit, co se mu vyplatí. Buď se spokojí s třetinou určenou pro
producenta a nemá žádné náklady na balení, distribuci a prodej. Nebo
kromě první třetiny uchvátí i druhou nebo ještě i tu třetí třetinu pro
sebe - ale stojí ho to čas, náklady atd. Při našich slabších
snůškových podmínkách a dalších středoevropských okolnostech se zdá
být smysluplné, aby se včelaři snažili svůj med sami balit a svépomocí
dostat až ke spotřebiteli.
Při průzkumech vývoje fungování trhu a obchodu a prognózách, jak se
bude vyvíjet způsob nakupování v různých místech Evropy, byl náš
kontinent rozdělen do 4 oblastí: středo až západoevropskou;
severoevropskou, středozemí, Balkán. Pro naši středo až
západoevropskou oblast se odhaduje, že vývoj způsobu nakupování se
bude ubírat tímto směrem: lidé budou přes týden nakupovat potraviny v
supermarketech, kde budou využívat různých akcí, slev, dojíždět na
nákupy autem atd. Ale tato kultura masového nakupování bude ve
společnosti vytvářet potřebu nějak to vyvážit, a tak se již nyní
objevuje trend: po všednodenních nákupech základních potravin v
hypermarketu následuje víkendový výlet na tržiště. (Mnohá západní
města už začínají pravidelně vyhrazovat svá náměstí pro víkendové
trhy.) Tady vzniká a začíná se etablovat paralelní trh. Zde se bude
nakupovat pomalu, možná i dráž, s pohovorem s prodavačem, zboží
nikoliv denní spotřeby, ale speciálnějšího charakteru či různé
předměty z ruční výroby a domácí kvality, zároveň zde bude akcentován
(oproti hypermarketové globalizaci) regionální charakter výrobků. Tady
bude vynikající místo pro včelařův prodej medu a včelích produktů. Zde
si budou lidé chtít kupovat kvalitní med, poklábosit při tom se
včelařem, začež budou ochotni zaplatit podstatně vyšší cenu, než za
argentinský antibiotický rosol v hypermarketu.
Další rys budoucnosti - bude se čím dále tím více dbát, aby
spotřebitel nebyl klamán. To je z jedné strany dobré pro prodej
kvalitních produktů přímo od včelaře, na druhé straně včelaři musejí
vědět, co mohou o medu tvrdit. Jak tedy (při vší poctivost) lákat
zákazníky? Např.:
1.) Srovnání medu s cukrem. Bílý cukr je z 99 procent sacharoza. Med
obsahuje stovky látek (mnohé ani nemají jméno, vše tam má svoji úlohu,
příroda nedělá nic zbytečně, z čehož plyne, že tyto látky jsou
potřebné pro život - když už to tak kytka vyrábí).
2.) Člověk je přizpůsoben k tomu, aby sladil medem nikoliv cukrem.
Cukrovarnictví začalo za napoleonských válek - za tak krátkou dobu
člověk nemůže být přizpůsoben na cukr, který stále zůstává umělým
produktem.
3.) Med je velice trvanlivý - a to přirozeně, bez konzervace.
Přítomnost konzervantů v potravinách - jsou to látky potlačující
rozmnožování mikroorganismů - svým způsobem antibiotika (resp. jedy -
moje poznámka).
4.) Med je velice málo zatížen látkami znečišťujícími životní
prostředí. (Přednášející ukazoval výsledky rozborů medu ze
znečištěných regionů a čistých oblastí; kdysi se mělo právě skrze med
zkoumat znečištění prostředí, k čemuž se med ukázal jako nepoužitelný,
protože se do něj znečišťující látky z nějakých důvodů nedostávají,
nebo jen v malé míře.) Na grafu bylo vidět, že i u medů pocházejících
ze silně znečištěných lokalit jsou všechny nebezpečné látky (těžké
kovy, jedy atd.) velice hluboko pod povolenými limity, přičemž není
zásadní rozdíl mezi medy z lokalit znečištěných a lokalit čistých.
5.) Propagovat přítomnost látek - brasinů - v některých medech (např.
řepkovém). Jsou to látky zjištěné např. i u brokolice a potlačují
rakovinové buňky.
Na kurzu bylo navrženo, že by VÚVč mohl vypracovat vzorové informační
materiály a letáky, které by byly na internetu a každý by si je mohl
stáhnout, doma tisknout a rozmnožovat.
-----------------------------
Přednášející také zmínil, že není nasycen trh s medovinou. Velké
propagační akce (reklama v TV, billboardy apod.) stojí moc peněz -
mimo možnosti.
------------------------------
Účastníci kursu dostali aktualizovanou brožuru "Produkce kvalitního
medu" (aktualizace se týkala především adres, kde nakupovat sklenice
na med, víčka, smršťovací fólie, plechovky apod. a dále aktuálních
znění různých vyhlášek a norem. Doporučuji všem!)
Na závěr ještě jednou doporučuji osobní návštěvu kursu, až se zase rok
touto dobou bude opakovat.
Tak to už je vše, lidičky.
J. P. B.
P.S.
Pyl v medu - jednoznačné určení původu
Světoví obchodníci chtějí filtrovat med hustými síty, aby jej zbavili
pylových zrn. Vymlouvají se na zdraví spotřebitelů, ale ve skutečnosti
chtějí z medu odstranit pyl, aby se nedalo poznat, odkud med pochází.
Lobovali kvůli tomu i v evropském parlamentu, a tak se včelařský návrh
zákazu filtrovat med hustými síty nepodařilo dosud prosadit.
|
Odpovědět
do diskuze
na příspěvek
číslo 898
Zobrazit
odpovědi
na tento
příspěvek
Zobrazit
celé
vlákno |