- Baudis Jan P. --- 3. 3. 2002
Langstroth
V článku ve Včelařství č. 1/2002 na str. 15 se píše (v článku o racionalizačním aktivu v Humpolci), že se "na aktivu hovořilo o neduzích našeho včelařství" a jako jeden z těchto "neduhů" je uvedeno (cituji): "propagace uteplených úlů". Přiznám se, že mne to zamrzelo.
V rozvíjející propagaci Langstrothova úlového půdorysu již delší dobu vnímám zaznívat jeden zvláštní (mému uchu nepříliš příjemný) tón. Ten tón mi nějak evokuje to, co naše země zažila v padesátých letech. Jen místo "zcelování lánů" slyšíme dnes "evropská kompatibilita", místo "jednotná zemědělská družstva" slyšíme "jednotný langstrothův půdorys", místo "konec kulaků" dnes stále někde čteme "konec vynalézání" (myslí se nových úlů) atd. A ti, kteří propagují něco jiného než Langstroth, začínají být pomaličku a nenápadně prohlašováni za "neduh místního včelařství", což už nemá daleko k označení za "škůdce sjednocovacího procesu" a "nepřátele jednotného evropského včelařství" jako jsme tu dříve měli "nepřátele socialismu".
Uvědomuji si, že ten sjednocovací proces, kterému říkáme "globalizace", nejde úplně zastavit. Něco z toho, co dělali komunisté pro sjednocení v rámci "socialistického bloku míru" v padesátých letech, děje se dnes v celoevropském až celosvětovém měřítku. Metody nejsou tak zjevně drsné, jako v padesátých letech, ale přesto jsou ekonomicky brutální (a často i ekologicky). Nejde to úplně zastavit, ale jde to zpomalit - a já vnímám jako věc osobní cti se proti globalizaci ekonomiky, unifikaci myšlení, potravy, financí, dozoru a kontroly nad lidmi, i úlů ideově postavit.
-------------------------------
Co mám (kromě ideově antiglobalizačního postoje) proti "Langstrothově půdorysu"? Langstrothův úl je nejen historicky muzeálně starý, ale i beznadějně zastaralý. Dnes si už nikdo sice netroufne obhajovat Langstrothovu rámkovou výšku (tíha plných nástavků), avšak stejně zastaralá je i Langstrothova rámková délka, protože půdorys úlu založený na této délce nemůže být čtvercový (nástavek by byl obrovský), používá méně plástů v nástavku (10), než by bylo pro tenkostěnný nástavek ideální, a neumožňuje meziplástovou rozteč 38 mm a větší (používá zastaralou rozteč 35 mm, vhodnou pro slabší včelstva; při použití rozteče 38 se vejde do nástavku jen 9 plástů!). A přitom právě čtvercový půdorys (má vliv např. pro bezproblémové zimování), 11 rámků v nástavku a širší meziplástová rozteč (38 mm) jsou významné prvky moderního úlového systému. Jestliže Langstrothův půdorys neumožňuje tyto prvky implementovat, pak bychom neměli tajit, že je - z hlediska moderních požadavků na tenkostěnný úl - Langstrothův půdorys zastaralý. A těžko si představit, že mohl být nějak smysluplně inovován. Parametry Langstrothu viz: http://www.vcely.or.cz/files/system_langstroth
Argument, který je většinou pro Langstrothův půdorys používán, zní: je v něm chováno nejvíce včelstev na světě, a tak se logicky musí jednat o nejlepší úl na celé planetě. Jenže proč je vlastně Langstroth tak rozšířen? Pomineme nyní rozvádění protiargumentu, že rozšířenost sama o sobě není vůbec žádnou zárukou kvality (rozšířit se může každá blbost nebo šmejd, nahrají-li tomu okolnosti; Billovy Windows jsou jedním ze současných příkladů) a pořizovat si něco jen kvůli tomu, že je rozšířené, nemusí být rozumné - pokud to není nutnost. Důvodů bude víc, ale jeden stojí za větší pozornost.
Rozšířenost Langstrothu je dána mj. tím, že jej kdysi zavedli do používání američtí velkovčelaři (což samo o sobě bývá brzda pokroku - v každé velkovýrobě platí: pokud to, co je zavedeno a nějak to funguje, ještě alespoň trochu vyhovuje a pokud není jisté, že změna přinese opravdu výrazné zvýšení zisku, tak nic neměnit) a ti jej vnutili ostatnímu světu. Jak? Kvůli své velkoprovozní včelařské metodě, jejíž součástí je obrovský (pro evropské poměry neuvěřitelný a při evropských cenách nafty neekonomický) rozsah přesunů a celosvětové kšeftování se včelstvy - tedy převážení (nákup a prodej) včelstev ať už v rámci amerického kontinentu nebo dokonce z druhé strany zeměkoule. Příčinou tedy je komerce, byznys se včelstvy a docela drsné provozní včelařské metody (někteří včelaři na americkém kontinentu včelstva po posledním medobraní vysíří, protože si spočítali, že pro ně je ekonomicky výhodnější místo krmení a zazimování, nakoupit na jaře včelstva nová mladá - třeba z Austrálie - tím odpadá nejen krmení, ale i chov matek, část léčení atd.). Tento byznys si vyžaduje jednotnou rámkou míru - tedy kdo se jej chtěl zúčastnit, musel používat Langstroth. Když pro tuto chvíli přehlédneme drsnost těchto a podobných velkovčelařských amerických metod (které už nemají nic společného s láskou k přírodě a s ekologií), pak stojí za povšimnutí, kam tento způsob včelaření americké včelařství dovedl - nesmírné rozšíření všech nemocí, nutnost používání antibiotik, rezidua v medu a vosku atd. Už kvůli tomu je, myslím, tento způsob včelaření odepsanou záležitostí a nemá perspektivu. A spolu s koncem těchto včelařských metod (kvůli nimž se tak rozšířil a udržuje Langstroth) přišel čas, kdy se otevírá cesta k modernizaci včelařství a hledání modernějšího úlového systému.
Ve střední Evropě snad nikdy nebudeme včelařit v podmínkách a za okolností, jaké jsou v Americe. Jenže, bohužel, jak už se to už tolikrát stalo, Evropa pod drsným americkým komerčním tlakem se otevírá přijetí zastaralého amerického Langstrothu (byť jen v úlovém půdorysu). Peníze hýbou světem. A kdo jich má nejvíce? Naše milé zbožňované USA... (Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, raději hned uvedu, že ani v nejmenším si nemyslím, že by čeští propagátoři Langstrothu byli placeni z Ameriky. :-)
My v naší zemi máme (v určitém ohledu) předstih před Evropou. Jednak v nákazové situaci a tlumení varoázy (Evropa se u nás může učit a také učí) a pak následně i ve veterinární úpravě chovu včel (silné omezení přemísťování). Evropa něco podobného bude muset zavést také. Když nebude možný rozsáhlý obchod s včelstvy (který je nutně spojen s jejich volným přemísťováním), zmizí jeden z hlavních argumentů pro jednotný úl.
Z veterinárního hlediska je spíše výhodné, když budou mít jednotlivé země různé úlové systémy, protože se tím ztíží nelegální prodeje a trvalé přesuny včelstev přes hranice. Možná, že platí, že to, co je brzdou evropské úlové integrace, je zároveň brzdou nekontrolovatelného šíření nejstrašnějších včelích nemocí. Mějme na paměti, že po vstupu do Evropské unie, začnou i pro nás platit Schengenské dohody, což znamená úplně otevřené a plně propustné hranice. Převozu včelstev nikdo nezabrání.
Není důvod, proč by v jednotlivých zemích nemohly být různé varianty nástavkových systémů - přizpůsobené místním klimatickým a snůškovým podmínkám.
Dalším argumentem pro jednotný úl bývá: hromadná a tedy levnější výroba. U dřevěného tenkonástavkového úlu, který je velice jednoduchým výrobkem (avšak z nepříliš levného materiálu) s poměrně malým podílem práce, zůstane vždy podstatnou součástí ceny úlu cena za materiál (drahé dřevo). Aby se to skutečně vyplatilo a podíl, který má na prodejní ceně úlu práce na ohoblování a sesazení čtyř spárových desek, se opravdu výrazně snížil, musely by být úly pro celou Evropu vyráběny v jediné továrně (docela bych chápal, kdyby právě odtud vycházely hlasy a síly pro zavedení jednotného evropského úlu). Jenže pak zase bude platit, že tam, kde není konkurence, není ani láce.
Často se píše, že je potřeba modernizovat české včelařství a ke včelaření přitáhnout mladé. Myslím, že zavádění Langstrothu v tomto směru může působit kontraproduktivně. Velká část mladých včelařů začíná se starými vyřazenými úly (po dědovi nebo od souseda) získanými zadarmo, na rámkovou míru 39*24. Málokdo začne včelařit tak, že jde do obchodu a koupí si nové úly nebo jinak získá zánovní (tedy nikoliv nejlevnější) úly. Domnívám se, že rozvoji českého včelařství by prospělo, kdyby byly více propagovány čtvercové nástavkové úly na rámkovou délku 39 cm, aby se usnadnil přechod mladým (i jiným) včelařům z jejich starých dvouprostorových úlů na nástavkovou technologii.
Zamysleme se nad jedním jevem, který brzdí modernizaci českého včelařství. Možná totiž, že ji neúmyslně brzdí právě ti, kteří ve prospěch této modernizace nejvíce "bubnují".
Z článků o moderním včelaření ve Včelařství bohužel většinou vyplývá, že přechod na nástavkové úly musí být spojen s opuštěním rámkové délky 39 cm, což asi mnohé odrazuje. Často dnes slyšíme "zaklínadlo modernosti": kompatibilita. Jenže ptejme se: Kompatibilita s čím? Která kompatibilita přinese českému včelařství modernizaci: kompatiblita s Amerikou a nebo spíše kompatibilita s českou včelařskou tradicí, a vlastně i s českou včelařskou přítomností (největší podíl z počtu včelstev v naší republice má stále na rámková délka 39 cm). Buďme realisté.
J. P. Baudiš
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 313
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |