| | - Baudis Jan P. --- 3. 3. 2002
Langstroth
V článku ve Včelařství č. 1/2002 na str. 15 se píše (v článku o
racionalizačním aktivu v Humpolci), že se "na aktivu hovořilo o
neduzích našeho včelařství" a jako jeden z těchto "neduhů" je uvedeno
(cituji): "propagace uteplených úlů". Přiznám se, že mne to zamrzelo.
V rozvíjející propagaci Langstrothova úlového půdorysu již delší dobu
vnímám zaznívat jeden zvláštní (mému uchu nepříliš příjemný) tón. Ten
tón mi nějak evokuje to, co naše země zažila v padesátých letech. Jen
místo "zcelování lánů" slyšíme dnes "evropská kompatibilita", místo
"jednotná zemědělská družstva" slyšíme "jednotný langstrothův
půdorys", místo "konec kulaků" dnes stále někde čteme "konec
vynalézání" (myslí se nových úlů) atd. A ti, kteří propagují něco
jiného než Langstroth, začínají být pomaličku a nenápadně prohlašováni
za "neduh místního včelařství", což už nemá daleko k označení za
"škůdce sjednocovacího procesu" a "nepřátele jednotného evropského
včelařství" jako jsme tu dříve měli "nepřátele socialismu".
Uvědomuji si, že ten sjednocovací proces, kterému říkáme
"globalizace", nejde úplně zastavit. Něco z toho, co dělali komunisté
pro sjednocení v rámci "socialistického bloku míru" v padesátých
letech, děje se dnes v celoevropském až celosvětovém měřítku. Metody
nejsou tak zjevně drsné, jako v padesátých letech, ale přesto jsou
ekonomicky brutální (a často i ekologicky). Nejde to úplně zastavit,
ale jde to zpomalit - a já vnímám jako věc osobní cti se proti
globalizaci ekonomiky, unifikaci myšlení, potravy, financí, dozoru a
kontroly nad lidmi, i úlů ideově postavit.
-------------------------------
Co mám (kromě ideově antiglobalizačního postoje) proti "Langstrothově
půdorysu"? Langstrothův úl je nejen historicky muzeálně starý, ale i
beznadějně zastaralý. Dnes si už nikdo sice netroufne obhajovat
Langstrothovu rámkovou výšku (tíha plných nástavků), avšak stejně
zastaralá je i Langstrothova rámková délka, protože půdorys úlu
založený na této délce nemůže být čtvercový (nástavek by byl
obrovský), používá méně plástů v nástavku (10), než by bylo pro
tenkostěnný nástavek ideální, a neumožňuje meziplástovou rozteč 38 mm
a větší (používá zastaralou rozteč 35 mm, vhodnou pro slabší včelstva;
při použití rozteče 38 se vejde do nástavku jen 9 plástů!). A přitom
právě čtvercový půdorys (má vliv např. pro bezproblémové zimování), 11
rámků v nástavku a širší meziplástová rozteč (38 mm) jsou významné
prvky moderního úlového systému. Jestliže Langstrothův půdorys
neumožňuje tyto prvky implementovat, pak bychom neměli tajit, že je -
z hlediska moderních požadavků na tenkostěnný úl - Langstrothův
půdorys zastaralý. A těžko si představit, že mohl být nějak smysluplně
inovován. Parametry Langstrothu viz:
http://www.vcely.or.cz/files/system_langstroth
Argument, který je většinou pro Langstrothův půdorys používán, zní: je
v něm chováno nejvíce včelstev na světě, a tak se logicky musí jednat
o nejlepší úl na celé planetě. Jenže proč je vlastně Langstroth tak
rozšířen? Pomineme nyní rozvádění protiargumentu, že rozšířenost sama
o sobě není vůbec žádnou zárukou kvality (rozšířit se může každá
blbost nebo šmejd, nahrají-li tomu okolnosti; Billovy Windows jsou
jedním ze současných příkladů) a pořizovat si něco jen kvůli tomu, že
je rozšířené, nemusí být rozumné - pokud to není nutnost. Důvodů bude
víc, ale jeden stojí za větší pozornost.
Rozšířenost Langstrothu je dána mj. tím, že jej kdysi zavedli do
používání američtí velkovčelaři (což samo o sobě bývá brzda pokroku -
v každé velkovýrobě platí: pokud to, co je zavedeno a nějak to
funguje, ještě alespoň trochu vyhovuje a pokud není jisté, že změna
přinese opravdu výrazné zvýšení zisku, tak nic neměnit) a ti jej
vnutili ostatnímu světu. Jak? Kvůli své velkoprovozní včelařské
metodě, jejíž součástí je obrovský (pro evropské poměry neuvěřitelný a
při evropských cenách nafty neekonomický) rozsah přesunů a celosvětové
kšeftování se včelstvy - tedy převážení (nákup a prodej) včelstev ať
už v rámci amerického kontinentu nebo dokonce z druhé strany
zeměkoule. Příčinou tedy je komerce, byznys se včelstvy a docela drsné
provozní včelařské metody (někteří včelaři na americkém kontinentu
včelstva po posledním medobraní vysíří, protože si spočítali, že pro
ně je ekonomicky výhodnější místo krmení a zazimování, nakoupit na
jaře včelstva nová mladá - třeba z Austrálie - tím odpadá nejen
krmení, ale i chov matek, část léčení atd.). Tento byznys si vyžaduje
jednotnou rámkou míru - tedy kdo se jej chtěl zúčastnit, musel
používat Langstroth. Když pro tuto chvíli přehlédneme drsnost těchto a
podobných velkovčelařských amerických metod (které už nemají nic
společného s láskou k přírodě a s ekologií), pak stojí za povšimnutí,
kam tento způsob včelaření americké včelařství dovedl - nesmírné
rozšíření všech nemocí, nutnost používání antibiotik, rezidua v medu a
vosku atd. Už kvůli tomu je, myslím, tento způsob včelaření odepsanou
záležitostí a nemá perspektivu. A spolu s koncem těchto včelařských
metod (kvůli nimž se tak rozšířil a udržuje Langstroth) přišel čas,
kdy se otevírá cesta k modernizaci včelařství a hledání modernějšího
úlového systému.
Ve střední Evropě snad nikdy nebudeme včelařit v podmínkách a za
okolností, jaké jsou v Americe. Jenže, bohužel, jak už se to už
tolikrát stalo, Evropa pod drsným americkým komerčním tlakem se
otevírá přijetí zastaralého amerického Langstrothu (byť jen v úlovém
půdorysu). Peníze hýbou světem. A kdo jich má nejvíce? Naše milé
zbožňované USA... (Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, raději hned
uvedu, že ani v nejmenším si nemyslím, že by čeští propagátoři
Langstrothu byli placeni z Ameriky. :-)
My v naší zemi máme (v určitém ohledu) předstih před Evropou. Jednak v
nákazové situaci a tlumení varoázy (Evropa se u nás může učit a také
učí) a pak následně i ve veterinární úpravě chovu včel (silné omezení
přemísťování). Evropa něco podobného bude muset zavést také. Když
nebude možný rozsáhlý obchod s včelstvy (který je nutně spojen s
jejich volným přemísťováním), zmizí jeden z hlavních argumentů pro
jednotný úl.
Z veterinárního hlediska je spíše výhodné, když budou mít jednotlivé
země různé úlové systémy, protože se tím ztíží nelegální prodeje a
trvalé přesuny včelstev přes hranice. Možná, že platí, že to, co je
brzdou evropské úlové integrace, je zároveň brzdou nekontrolovatelného
šíření nejstrašnějších včelích nemocí. Mějme na paměti, že po vstupu
do Evropské unie, začnou i pro nás platit Schengenské dohody, což
znamená úplně otevřené a plně propustné hranice. Převozu včelstev
nikdo nezabrání.
Není důvod, proč by v jednotlivých zemích nemohly být různé varianty
nástavkových systémů - přizpůsobené místním klimatickým a snůškovým
podmínkám.
Dalším argumentem pro jednotný úl bývá: hromadná a tedy levnější
výroba. U dřevěného tenkonástavkového úlu, který je velice jednoduchým
výrobkem (avšak z nepříliš levného materiálu) s poměrně malým podílem
práce, zůstane vždy podstatnou součástí ceny úlu cena za materiál
(drahé dřevo). Aby se to skutečně vyplatilo a podíl, který má na
prodejní ceně úlu práce na ohoblování a sesazení čtyř spárových desek,
se opravdu výrazně snížil, musely by být úly pro celou Evropu vyráběny
v jediné továrně (docela bych chápal, kdyby právě odtud vycházely
hlasy a síly pro zavedení jednotného evropského úlu). Jenže pak zase
bude platit, že tam, kde není konkurence, není ani láce.
Často se píše, že je potřeba modernizovat české včelařství a ke
včelaření přitáhnout mladé. Myslím, že zavádění Langstrothu v tomto
směru může působit kontraproduktivně. Velká část mladých včelařů
začíná se starými vyřazenými úly (po dědovi nebo od souseda) získanými
zadarmo, na rámkovou míru 39*24. Málokdo začne včelařit tak, že jde do
obchodu a koupí si nové úly nebo jinak získá zánovní (tedy nikoliv
nejlevnější) úly. Domnívám se, že rozvoji českého včelařství by
prospělo, kdyby byly více propagovány čtvercové nástavkové úly na
rámkovou délku 39 cm, aby se usnadnil přechod mladým (i jiným)
včelařům z jejich starých dvouprostorových úlů na nástavkovou
technologii.
Zamysleme se nad jedním jevem, který brzdí modernizaci českého
včelařství. Možná totiž, že ji neúmyslně brzdí právě ti, kteří ve
prospěch této modernizace nejvíce "bubnují".
Z článků o moderním včelaření ve Včelařství bohužel většinou vyplývá,
že přechod na nástavkové úly musí být spojen s opuštěním rámkové
délky 39 cm, což asi mnohé odrazuje. Často dnes slyšíme "zaklínadlo
modernosti": kompatibilita. Jenže ptejme se: Kompatibilita s čím?
Která kompatibilita přinese českému včelařství modernizaci:
kompatiblita s Amerikou a nebo spíše kompatibilita s českou
včelařskou tradicí, a vlastně i s českou včelařskou přítomností
(největší podíl z počtu včelstev v naší republice má stále na rámková
délka 39 cm). Buďme realisté.
J. P. Baudiš
|
Odpovědět
do diskuze
na příspěvek
číslo 313
Zobrazit
odpovědi
na tento
příspěvek
Zobrazit
celé
vlákno |