- Čermák K . --- 15. 5. 2003
Re: Matky
Inseminovaná matka (a její včelstvo) je v nevýhodě ze tří důvodů, dva jste zmínili: 1. Vliv dvou narkóz - prvá při inseminaci a druhá po inseminaci. Dříve se matky narkotizovaly dlouho, 10+10 minut, později 5+5 minut. Teď víme, že stačí první narkóza do 3 minut (tolik trvá inseminace matky) a druhá 1-2 minuty - to je pro ně tedy podstatně šetrnější. Takové ins. matky máme v běžných produkčních včelstvech a pokud je kvůli něčemu nevyřadíme nebo je včely nevymění samy, klidně se dožívají 3, někdy i 4 let. Tedy je to určitý důkaz toho, že krátká narkóza matkám nevadí tolik, jak by se dalo očekávat. Zřejmě i dřívější špatné zkušenosti s životností matek byly na vrub dlouhých narkóz. 2. Inbríding (příbuzenská plemenitba) jejího včelstva. Ale ne každá matka se inseminuje příbuzensky. V malé míře inbríding nevadí, tj. do 15 až 20 %. Na evidenčním lístku každé ins. matky od nás (z PV Zubří) je koef. inbrídingu budoucího včelstva matky napsán. Jen málo která matka od nás má ovšem vyšší inbríding než 25 % (umíme ho předem vypočítat a tak vybíráme kombinace matek a trubců dávající nižší koef. inbrídingu). Pozn.: Na některé vlastnosti dokonce inbríding působí příznivě - jsou to ty s vyšší dědivostí, např. čistící instinkt. 3. Geneticky homogennější včelstvo. Protože se matka obvykle inseminuje trubci od jedné matky trubců, jsou si všechny včely více vzájemně příbuzné než při volném páření, kdy je každý trubec z jiného včelstva. Polyandrie a páření matky volně mimo úl je opatření přírody s cílem zpestřit geneticky potomstvo matky, to je pak ve výhodě - má širší možnosti adaptace na rozmanité podmínky prostředí, kde populace včel žije a jemuž se musí stále přizpůsobovat (přírodní výběr). Člověk - chovatel toto obchází a ve včelstvu je tak menší genetická pestrost - to může vadit i v rámci jednoho včelstva (nejen v rámci populace) - zmenšení síly a výkonu aj. Jsou to složité vztahy mezi včelami, studují se, něco se o nich ví, ale stále málo... Na dokreslení uvedeného: Ve včelstvu s volně pářenou matkou jsou sestry některé geneticky podobné (koef. příbuznosti) z 0,75 a některé 0,25, v průměru asi 0,30, a ve včelstvu s matkou inseminovanou jsou některé včely navzájem s koef. 0,75 a jiné 0,50, v průměru 0,52. Více se můžete dozvědět v právě vycházejícím seriálu ve Včelařství "Příbuzenské vztahy u včel", právě uvedené hodnoty příbuznosti budou popsány podrobněji v 7. a hlavně 9. části.
Souhrnně mohu říci, že inseminované matky proti volně pářeným jsou v nevýhodě. Včelstva s ins. matkami mohou o něco zaostávat, ale rozdíl je malý (a je možné, že ho zmenšuje vyšší kvalita - lepší geny od nainseminovaných trubců). Aspoň o matkách od nás si to troufám tvrdit. Chtělo by to i nějaká čísla, třeba srovnání medných výnosů - někdy to spočítám za pár let zpět. Nepřímou podporou toho tvrzení je, že ve většině včelstev máme matky inseminované, a to momentálně v 93 včelstvech ze 100.
K. Čermák
>> U inseminované matky je někdy výnos horší než u jejich dcer a není to na >> závadu chovu. Co já vím s čím to má souvislost? :-))) Příbuzenská >>plemenidba atd.
>No může to být inbrední deprese z příbuzenské plemenitby, ovšem >inseminovaná matka je především genetický zdroj, aby sis od ní >odchoval svoje linie, těžko po ní můžeš chtít nějaký výnos, to je >základní nepochopení. Už proto, že inseminace a narkózy jsou poměrně >značný zásah do zdravotního stavu matky. Vždycky bude lepší přirozeně >spářená matka než inseminovaná, ale inseminace je jediný způsob, jak >mít pod kontrolou, s čím se spářila.
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 3021
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |