Včelařská konference

Měl by sjezd a následně první zasedání nového ÚV potvrdit ve funkcích stávající funkcionáře, nebo dát šanci jiným, minulostí nezatíženým lidem?

Do svých funkcí jsou v občanských sdruženích, jakým je i ČSV, zpravidla opětovně voleni ti, kteří byli v uplynulém období pro své mateřské sdružení přínosem a nedopustili se žádných vážnějších chyb, zejména nezpůsobili sdružení nějakou újmu na majetku či dobré pověsti. Dá se to říci také o odstupujícím vedení našeho svazu? Řada z těchto funkcionářů má svůj kredit značně pošramocený. Zde je jen několik důvodů, proč bychom jim měli říci své „děkujeme, odejděte“:

1. neprůhledné účetnictví

Každoroční několikamilionový přebytek rozpočtu záhadně kdesi mizí. Do následujícího roku není převeden a žádné jiné jeho vyúčtování není nikde uvedeno.

2. vysoká ztráta ve Včele (58 mil. Kč)

Zachraňování Včely Předboj stálo svaz i jednotlivé včelaře 58 mil. Kč, státní rozpočet pak dalších 5 mil. Kč. Byla tato investice nutná? Proč se do Včely nalévaly milióny, když většina včelařů si to nepřála?

3. rozhodování za našimi zády

Podpora Předboje se děla za našimi zády.
O většině z 58 vyhozených miliónů jsme se neměli nikdy dozvědět.

4. nedůvěryhodné nakládání s dotacemi – riskujeme, že o ně přijdeme

Za posledních 10 let nám stát vyplatil 107 mil. Kč, o jejichž osudu se nic neví. Na co šly peníze určené na tzv. veřejně prospěšné práce? Neomezí ministerstvo zemědělství podporu včelařství, když jsme jeho peníze utratili aniž bychom sami věděli za co?

5. lži a podvody

V roce 2001 z nás lákali peníze k úpisu akcií Včely s tím, že dosáhla vysokého zisku. Ve skutečnosti byl tento podnik trvale ve ztrátě, onen zisk byl jen fiktivní – vytvořen státní dotací (5 mil.) a odpuštěním dluhu vůči ČSV (15 mil. Kč). Ti, kdo akcie upsali, o peníze přišli.
Podobně jsme byli při úplném kolapsu Včely stále utvrzováni v tom, že se prý nic neděje, jen dochází k jakémusi částečnému útlumu činnosti ale firma „jede dál“ (tajemník Peroutka na semináři v Třešti v říjnu 2004. Přitom už od léta téhož roku Včela med nevykupovala, vykoupený vracela a činnost už nikdy neobnovila).

6. diletantství

Při prodeji Včely v roce 2002 uzavřel ČSV
s novými vlastníky smlouvu, že bez souhlasu svazu nemohou být prodány nemovitosti
v hodnotě asi 10 mil. Kč. Smlouva však nezakazuje nemovitosti zastavit bance a právě to se stalo. Úvěr nebude splacen (není z čeho), banka si nemovitosti coby zástavu vezme a my „utřeme nos“.

7. nehospodárné vedení svazu (9 mil. každý rok pro ÚV)

Potřebujeme přebujelý byrokratický aparát, který ročně spolkne takovou sumu? Osobní náklady (mzdy a různé odměny, refundace) vzrostly z 3,6 mil. Kč v roce 2000 na více než 5 mil. Kč v roce 2004, to je nárůst o 40 %! Počet členů naopak za stejné období poklesl o 10 % z 54,2 na 48,7 tis.

8. porušování stanov
Kdo byl zvolen do čela nějakého výkonného orgánu, má povinnost skládat ostatním členům účty z výkonu funkce. Namísto toho dělá zejména současný předseda Sojka kriminální živly z každého, kdo se na dosavadní činnost funkcionářů odváží zeptat.

9. cenzura Včelařství

Tento časopis musí povinně odebírat každý člen ČSV a každý si jej povinně platí členským příspěvkem 150 Kč zavedeným v roce 1995. Měl by tedy být časopisem všech členů a všech názorů. Opak je pravdou – zveřejněn může být jen takový názor, který je pochuti mocným. Ti, kdo jsou v něm napadáni si tak sami platí šíření lží a pomluv o sobě samých.

Podrobnosti k jednotlivým bodům přinášíme v časopise MODERNÍ VČELAŘ č. 1/2006 – zima, na str. 8-11, 14, 16-17, 21-22. Uvedené údaje o hospodaření svazu jsou převzaty z oficiálních Zpráv o činnosti a hospodaření ČSV, publikovaných každoročně v časopise Včelařství.