Včelařská konference

Otázka: Dobrá, a kde se bere rapamycin v metabolismu včel?

V přirozeném metabolismu včely medonosné se rapamycin vůbec nevyskytuje a včela si ho neumí vyrobit.
Slovo „rapamycin“ v biologických studiích o včelách figuruje pouze jako laboratorní nástroj (chemická látka), který do včely dodávají vědci při experimentech [Ament et al., 2008].
V těle včely (i člověka) existuje přirozeně pouze ten samotný terč / cíl – protein TOR [Ament et al., 2008]. Celá situace se má následovně:

1. Jak je to v přírodě (Bez rapamycinu)

Včela žije svůj běžný život bez rapamycinu. Její protein TOR (Target of Rapamycin) funguje jako vnitřní senzor na jídlo [Ament et al., 2008].
• Když včela žere pyl (hojnost bílkovin) ➡️ protein TOR je aktivní ➡️ včela je mladá krmička.
• Když včela přestane žrat pyl (přejde na med) ➡️ protein TOR se přirozeně utlumí sám kvůli nedostatku aminokyselin ➡️ to spustí syntézu MFE a včela zestárne v létavici.

2. Jak to dělají vědci v laboratoři (S rapamycinem)

Biologové chtěli dokázat, že za stárnutím včely stojí právě pokles aktivity proteinu TOR [Ament et al., 2008]. Proto udělali pokus: vzali mladé krmičky, které normálně žraly pyl a měly protein TOR vysoce aktivní, a přidali jim do krmení trochu rapamycinu.
• Co se stalo: Rapamycin po pozření včelou doputoval do jejích buněk, našel si tam protein TOR a uměle ho zablokoval (vypnul ho) [Ament et al., 2008].
• Výsledek: Tělo včely dostalo falešný signál, že hladoví, přestože mělo pylu dostatek. Tento umělý zásah okamžitě odblokoval expresi MFE, zvedl hladinu juvenilního hormonu a donutil mladou včelu bleskově se změnit v létavici a metabolicky zestárnout [Ben-Shahar et al., 2002, Jaycox et al., 1974].

Shrnutí

Když vědecké texty píší o „inzulinu a cíli rapamycinu (TOR)“, myslí tím kaskádu proteinů a genů, kterou včela v těle standardně má [Ament et al., 2008]. Rapamycin v sobě včely nemají – je to jen látka, podle které byl tento vnitřní včelí receptor historicky pojmenován, protože vědci s její pomocí jeho funkci u včel odhalili [Ament et al., 2008].