Včelařská konference

"Kdybych chtěl podniknout podobnou věc jako Nizozemští včelaři, dál bych dohromady skupinku drobných včelařů, propracoval bych metodiku, zajistil vzájemnou spolupráci a koordinaci a pravidelně měsíčně bych vyhodnocoval výsledky."

Rekl bych, že se včelaři vůbec nemusí nějak dávat dohromady, ve smyslu toho, že by se nějak sjednocovala metodika ošetřování či výběru včelstev. Úplně stačí, když jeden větší včelař prostě začne sám z x desítek svých včelstev vybírat ty, které vykazují podle nějakého výběru největší odolnost nákaze varaózou. A aby rozšířil příslušné geny i na místní trubce, bude těm okolním včelařům do vzdálenosti nejméně několik kilometrů matky rozdávat či dávat ze nějakou spíš symbolickou cenu. Stejně, kromě výběru na varaózu, jak to dělají chovatelé matek už odedávna.

Léčení je sice přikázané, ale stejně skoro každý včelař tady tvrdí, že aby mu včely nehynuly, tak musí přes léto nasazovat kyselinu mravenčí a kdovíco ještě. Stačí tedy, když ten včelař kyselinu mravenčí vynechá a ve včelstvech vždy bude mít nějaké roztoče. Jenom musí odhadnout, asi podle sledování spadu, kdy už je těch roztočů tolik, že by mu včelstva hynula hromadně a pak jim od těch roztočů trochu pomoct.

Takže místo praktikování nákupu nových chovných matek od chovatele z inzerátu z Včelařství kdesi z jiného kraje či druhého konce republiky vlastní chov. Nebo v případě chovu jen pár včelstev "sousedský" nákup od většího včelaře z místní ZO nebo od souseda včelaře z vedlejší ZO.

Ovšem je v tom háček. Ten větší včelař, co místo nákupu šlechtí svoji linii bude mít bez ohledu na varaózu vyšší pracnost a menší výnosy medu. Včelaři živící se komerčním prodejem matek automaticky přijdou o zákazníky a o peníze.
Třeba tady je důvod, proč ČSV nepodporuje hledání vlastní české či moravské včely odolné k varaóze, možná tomu brání i klika komerčních chovatelů matek.....