Včelařská konference

Dávám sem neupravený sken z OVP z r.1983, takže si to dějově srovnejte ...

BRATR ADAM A JEHO BUSKFASTSKÁ VČELA


American Been Joumal, r. 1983, Č. 2, str. 85-88
E. Osterlund, Sv
dsko


Bratr Adam věnoval téměř 70 let svého života
vytvořeni nové včely - buckfastské včely. Naro-
dil se 3. srpna 1898 v jižním Německu a jmenoval
se Adam Kehrle. Jako dvanáctlletý chlapec přišel
v roce 1910 na huckfastské opatstvi, do kláštera
Benediktinů v Devonu v Angli1, neboť chtěl žit
jako mnich. V roce 1915 začal pracovat se včelami
a v roce 1919 převzal odpovědnost za včelnici.
Ve své knize "Včelaření v buckfastském opatstvi"
formuloval své šlechtitelské snahy následovně:
"naším cllem Je vychovat takovou včelu, která nám
bude dávat konstantnl maximálnl výnosy při mi-
nimálním vynaložení práce a času z naší strany."
Základní ideou bratra Adama při šlechtění je, že
žádná z geografických ras včel nemá všechny vhod-
né vlastnosti, které se hodí člověku. Proto stejně
jako při šlechtění obilí i u včely nám může dát
nejlepší výsledky pouze křížení následované se-
lekční prací. Bratr Adam se snaží zkomb!novat nej-
lepší vlastnosti různých ras a vytvořit novou vče-
lu, která by měla kombinace takových vlastností,
aby dala včelařovi maximální výnos při minimu
práce.
Když se na britské ostrovy dostala akarinóza, zlik-
vidovala místní tmavou včelu. Třicet ze 46 kláš-
terních včelstev padlo v roce 1915/16 na zamoření
roztoč!. (Dnešní tmavá včela v Anglii je potom-
kem importovaných tmavých včel.) Šestnáct pře-
živší<:h včelstev mělo matky včely vlašské, spáře-
né s trubci tmavé včely. Nejlepší z těchto křížen-
ců dalI základ nové včele bratra Adama.
Dnes je v buckfastském klášteře 320 produkčních
včelstev a 520 uplozovacích úlků; ty jsou čtyřplás-
tové 8 1/4 palce široké a 11 1/4 palce hluboké (asi
21 x 28,5 cm, pozn. překl.). Více než 350 těchto
úlků je pravidelně přes zimu osazeno oddělky s
mladými matkami, které jsou pak použity pro
výměnu matek v pr,odukčních včelstvech na jaře.
Čtyři až šest včelstev s matkami-sestrami je vždy
umístěn<J v Dartmooru na oplozovací stanici pro
produkci trubců. V každém je jeden plást se dvě-
ma třetinami trubčiny (modifikovaný Dadant). Při
křížení se puužívá umělá inseminace.
Plemenářská práce bratra Adama je zaměřena dvě-
ma směry. Zaprvé stále šlechtí svou původní buck-
fastskou včelu. Zadruhé stále experimentálně kří-
Ži různé rasy s huckfastskou včelou, a sleduje další
pokolení. Vznik nové linie z pukusného křížení,
která by byla geneticky stabilní, trvá nejméně sedm
let. Teprve pak zůstanou jen žádouCÍ vlastnosti
přenesené do nového křížence z cizí rasy. Do své-
ho původního kmene vnesl pouze stopy z dalších
dvou ras, jak píše ve své nové knize "Zi1chtung
der Honigbiene", Deltaverlag, Bonn, NSR. Kolem
roku 1940 to byla tmavá včela francouzská a kol
roku 1960 včela řecká (kraňského typu). Ve Svéd-
sku máme také kmeny včel z Buckfastu, které ma-
jí původ od včelstev, o nichž bratr Adam říká, že
nesou stopy včely saharské a anatolské. Třetím
směrem Adamovy šlechtitelské práce jsou kme-
ny vzniklé křížením včely buckfastské s kříženc!
ras, které nebyly použity při šlechtění buckfastske
včely.
Ulf Grohn ze Svédska navštívil bratra Adama již
mnohokrát a má s ním čilou korespondenci; o je-
ho selekční práci dává následující svědectví:
Při svých experimentálních kříženích dělá bratr
Adam rigorózní selekci už mezi matkami vybíhají-
cími z matečníků, částečně upřednostňuje hnědou
a tmavší barvu. Podle jeho zkušeností jsou velmi
světle zbarvené včely náchylné k akarinóze.
ou-
ze 20 % vyllhlých matek je dáváno do 'oplozo-
vacích úlků. Poluvina z nich je eliminována hned,
jak se vylíhnou první jejich včely. Zbytek je zimo-
ván v oplodňáčcích a testován na mednou produk-
ci ve včelstvech v příštím roce.
Při plemenářské práci na svých pravidelných kme-
nech (jiných než experimentálních) používá bratr
Adam jiný způsob selekce chovných včelstev. Jed-
na z metod, která hraje velkou roli, je testováni
skupin dcer. Jeden rok získá asi 30 dcer od každé-
ho z 15 plemenných včelstev. Horší polovina dcer
je likvidována na podzim (i když je to "horší" po-
lovina, je dobrá). Zbytek je zimován na čtyřech ne-
bo osmi polovičních plástech modifikovaných da-
dantuvých plástů."
Osm takových plástů, na nichž jsou nové matky zi-
movány, odpovídá asi pěti Langstrothovým plás-
tům. Do zimy si mají včely nasbírat vřesový med,
případně dustanou trochu cukru. Zimy v Dart-
mooru, kde je umístěna oplozovaCÍ stanice, jsou
drsné, od poloviny října do poloviny března ne-
vyst<Jupl teplota nad 50°F (10°C, pozn. překl.).
Žádné očistné lety nejsou proto možné v období
více než 5 měsíců. počátkem března je zjišťováno
množství spotřebovaných zásob, vyhodnocováno ve
srovnání s různými liniemi a kříženci a tak zjiš-
ťována ekonomická hodnota těchto dcer.
Všem včelstvům jsou každoročně měněny matky s
výjimkou včelstev plemenných. Většina matek no-
vě přezimovaných je použita pro výměny v břez-
nu. Bratr Adam rozděluje nové matky od různých
plemenných včelstev ve stejném počtu na svoje
jednutlivé včelnice, aby měl co největší možnost
srovnáváni jejich kvality. Nejlepší z těchto hodno-
cených matek a jejich matky mohou být využity
pro příští plemenářskou práci.
Bratr Adam nepojmenovává matky podle kmenů,
ke ktp.rým patří. Matky dostanou pouze číslo přl-
slušného úlu. Ale každá matka, dělnice I trubec
mají v Buckfastu známý původ (a rodokmen po-
dle svých původních kmenů, jdoucí zpět za dobu
více než 50 let), a to jak po linii mateřské, tak
otcovské.
Kmeny buckfastské včely nejsou tak rozmanité jako
je tomu obvykle u různých komerčních kmenů. Pro
tVOl'bu mnohonásobných hybridů se nepoužívá in-
bredních linií.
Je to právě tvrdá selp.kce, která spolu s využiUm
dobrých vlastností různých ras, dělá buckfastskou
včelu tak úspěšnou.
Jednuu z prvních zemí, ktp.ré začaly importovat
buckfastskou včelu, byly USA. Nyní je pravidelně
chována také v Austrálii, Belgii, Barmě, Dánsku,
Holandsku, Francii, Izraeli, Severním Irsku, Svéd-
sku a NSR. Do Svédska byly poprvé dovezeny buck-
fastské matky od jednoho chovatele ze Spojených
států. Mnoha včelařům se tak zalíbila, že ji chtěli
začít sami rozchovávat. Vyhledávali izolované ob-
lasti, kde se včelaři zavázali chovat pouze buck-
fastskou včelu, aby byla větší jistota, že matky bu-
dou oplozeny buckfastskými trubci. Začali i s rI-
gorózní selekcI buckfastských matek z USA a je-
jich dcer. Nebylo to však snadné pro heterogenI-
tu dcer. Mohlo to být způsobeno použitím hybridni
generace, přesně podle Adamova názoru, že buck-
fastská včela dává nejlepšl výsledky tehdy, když
je křlžena (jako každá jiná včela).
Koncem šedesátých let navštlvIl Ulf Grohn buck-
fastské opatství v jižnl AngliI poprvé. To byl za-
čáte,k jeho přátelství s bratrem Adamem a i jeho
velikého zájmu o buckfastskou včelu. Bez Ulfa
Grohna by nebyla práce s buckfastskou včelou ve
Svédsku tak úspěšná, jako dnes je.
Ulf Grohn je nově zvoleným členem výboru švéd-
ské včelařské organizace (SBR, Sveriges Biodlares
Riksforbund) a předsedou včelařské organizace
v oblasti, kde žIje. Je hluboce zainteresován na ple-
menářské a šlechtitelské práci s buckfastskou
včelou.
Ve Svédsku nemáme akarinózu ani varroázu. Je
proto dnes protizákonné dovážet živé včely ze ze-
mi, kde tyto choroby jsou. Proto Grohn dováží z
Anglie, kde je akarinóza, ale není varroáza, kous-
ky plástů s vajíčky a mladými larvičkami zabalené
do sáčků z umělé hmoty. Drží je v chladnu až do
příjezdu do Švédska. (Je to totiž vyschnutí, které
je velkým nebezpečím pro mladé larvy). Ve Svéd-
sku jsou okamžitě ošetřovány včelami v nukleu-
sech bez plodu i matky, dokud nejsou použity k
přelarv-ování.
Ve Svédsku máme dvě oplozovacl stanice na izolo-
vaných ostrovech s buckfastskou včelou, které
jsou pod kontrolou Svédské včelařské organizace,
dále jeden soukromý ostrov sloužícl k témuž účelu
a mnoho soukromých izolovaných oplozovaclch
stanic na pevnině. V některých oblastech je cho-
vána čistě buckfastská včela. Umělá inseminace se
používá také.
Chovný materiál, který zlskáváme z Buckfastu, je
formován do tzv. kmenů. Kmen 427 např. vznikl
z potomstva matky, která v Buckfastu byla ve
včelstvu v úlu č. 427. Nespářené matky vychované
z vajíček z AnglIe se pářl na našich oplozovacich
stanicích. V přištím roce jsou nejlepšl z nich u-
místěny na ostrovech na produkci trubců. Chovate-
lé z celého Svédska si posnají nespářené matky k
pářeni s těmito vynikajícími trubci. Produkujeme
jak první a druhou inbrední generacI, tak křížime
kmeny. Za každou spářenou kladoucí matku plaU-
me do Buckfastu poplatek. V roce 1982 jsme získa-
li velmi dobrý kmen z naši vlastní kombinace a
ten bude využit v roce 1983 na jednom z našich
ostrovů. Toto včelstvo (427/441 x 391), které nynl
dává matky-dcery pro trubčl včelstva, dalo v ro-
ce 1982 348 lIber medu (157,5 kg).
Nyní máme na ostrovních oplozovacích stanicích
sedm kmenů. Jeden vynikající kmen má původ z
úlu č. 391, 1979/80 v Buckfastu. Výše jmenované
včelstvo, které dalo 348 Uber medu, má matku
spářenou s trubci z č. 391. Na včelnicI, ke které
toto včelstvo patří, dala včelstva, která z 50 %
dědIla po č. 391, 296 liber (134 kg) medu, s nej-
vyššim výkonem 413 liber (187 kg) medu. Je ovšem
třeba podotknout, že včelnice je umlstěna v ob-
lasti, kde je k dispozicI množstvl nektaru po celé
léto. Průměrná medná produkce ve Svédsku je
však nižší než 66 liber (30 kg). Nejprodukčnějšl
oblasti se většinou na'cházejí na hranicI mezI di-
vokou" přírodou a obdělávanou půdou, takže
nektar je k dispozici z ovocných stromů, pampelišek,
jav