Včelařská konference

Dávám sem neupravený sken z OVP z r.1983, takže si to dějově srovnejte ...

BRATR ADAM A JEHO BUSKFASTSKÁ VČELA


American Been Joumal, r. 1983, Č. 2, str. 85-88
E. Osterlund, Sv
dsko


Bratr Adam věnoval téměř 70 let svého života
vytvořeni nové včely - buckfastské včely. Naro-
dil se 3. srpna 1898 v jižním Německu a jmenoval
se Adam Kehrle. Jako dvanáctlletý chlapec přišel
v roce 1910 na huckfastské opatstvi, do kláštera
Benediktinů v Devonu v Angli1, neboť chtěl žit
jako mnich. V roce 1915 začal pracovat se včelami
a v roce 1919 převzal odpovědnost za včelnici.
Ve své knize "Včelaření v buckfastském opatstvi"
formuloval své šlechtitelské snahy následovně:
"naším cllem Je vychovat takovou včelu, která nám
bude dávat konstantnl maximálnl výnosy při mi-
nimálním vynaložení práce a času z naší strany."
Základní ideou bratra Adama při šlechtění je, že
žádná z geografických ras včel nemá všechny vhod-
né vlastnosti, které se hodí člověku. Proto stejně
jako při šlechtění obilí i u včely nám může dát
nejlepší výsledky pouze křížení následované se-
lekční prací. Bratr Adam se snaží zkomb!novat nej-
lepší vlastnosti různých ras a vytvořit novou vče-
lu, která by měla kombinace takových vlastností,
aby dala včelařovi maximální výnos při minimu
práce.
Když se na britské ostrovy dostala akarinóza, zlik-
vidovala místní tmavou včelu. Třicet ze 46 kláš-
terních včelstev padlo v roce 1915/16 na zamoření
roztoč!. (Dnešní tmavá včela v Anglii je potom-
kem importovaných tmavých včel.) Šestnáct pře-
živší<:h včelstev mělo matky včely vlašské, spáře-
né s trubci tmavé včely. Nejlepší z těchto křížen-
ců dalI základ nové včele bratra Adama.
Dnes je v buckfastském klášteře 320 produkčních
včelstev a 520 uplozovacích úlků; ty jsou čtyřplás-
tové 8 1/4 palce široké a 11 1/4 palce hluboké (asi
21 x 28,5 cm, pozn. překl.). Více než 350 těchto
úlků je pravidelně přes zimu osazeno oddělky s
mladými matkami, které jsou pak použity pro
výměnu matek v pr,odukčních včelstvech na jaře.
Čtyři až šest včelstev s matkami-sestrami je vždy
umístěn<J v Dartmooru na oplozovací stanici pro
produkci trubců. V každém je jeden plást se dvě-
ma třetinami trubčiny (modifikovaný Dadant). Při
křížení se puužívá umělá inseminace.
Plemenářská práce bratra Adama je zaměřena dvě-
ma směry. Zaprvé stále šlechtí svou původní buck-
fastskou včelu. Zadruhé stále experimentálně kří-
Ži různé rasy s huckfastskou včelou, a sleduje další
pokolení. Vznik nové linie z pukusného křížení,
která by byla geneticky stabilní, trvá nejméně sedm
let. Teprve pak zůstanou jen žádouCÍ vlastnosti
přenesené do nového křížence z cizí rasy. Do své-
ho původního kmene vnesl pouze stopy z dalších
dvou ras, jak píše ve své nové knize "Zi1chtung
der Honigbiene", Deltaverlag, Bonn, NSR. Kolem
roku 1940 to byla tmavá včela francouzská a kol
roku 1960 včela řecká (kraňského typu). Ve Svéd-
sku máme také kmeny včel z Buckfastu, které ma-
jí původ od včelstev, o nichž bratr Adam říká, že
nesou stopy včely saharské a anatolské. Třetím
směrem Adamovy šlechtitelské práce jsou kme-
ny vzniklé křížením včely buckfastské s kříženc!
ras, které nebyly použity při šlechtění buckfastske
včely.
Ulf Grohn ze Svédska navštívil bratra Adama již
mnohokrát a má s ním čilou korespondenci; o je-
ho selekční práci dává následující svědectví:
Při svých experimentálních kříženích dělá bratr
Adam rigorózní selekci už mezi matkami vybíhají-
cími z matečníků, částečně upřednostňuje hnědou
a tmavší barvu. Podle jeho zkušeností jsou velmi
světle zbarvené včely náchylné k akarinóze.
ou-
ze 20 % vyllhlých matek je dáváno do 'oplozo-
vacích úlků. Poluvina z nich je eliminována hned,
jak se vylíhnou první jejich včely. Zbytek je zimo-
ván v oplodňáčcích a testován na mednou produk-
ci ve včelstvech v příštím roce.
Při plemenářské práci na svých pravidelných kme-
nech (jiných než experimentálních) používá bratr
Adam jiný způsob selekce chovných včelstev. Jed-
na z metod, která hraje velkou roli, je testováni
skupin dcer. Jeden rok získá asi 30 dcer od každé-
ho z 15 plemenných včelstev. Horší polovina dcer
je likvidována na podzim (i když je to "horší" po-
lovina, je dobrá). Zbytek je zimován na čtyřech ne-
bo osmi polovičních plástech modifikovaných da-
dantuvých plástů."
Osm takových plástů, na nichž jsou nové matky zi-
movány, odpovídá asi pěti Langstrothovým plás-
tům. Do zimy si mají včely nasbírat vřesový med,
případně dustanou trochu cukru. Zimy v Dart-
mooru, kde je umístěna oplozovaCÍ stanice, jsou
drsné, od poloviny října do poloviny března ne-
vyst<Jupl teplota nad 50°F (10°C, pozn. překl.).
Žádné očistné lety nejsou proto možné v období
více než 5 měsíců. počátkem března je zjišťováno
množství spotřebovaných zásob, vyhodnocováno ve
srovnání s různými liniemi a kříženci a tak zjiš-
ťována ekonomická hodnota těchto dcer.
Všem včelstvům jsou každoročně měněny matky s
výjimkou včelstev plemenných. Většina matek no-
vě přezimovaných je použita pro výměny v břez-
nu. Bratr Adam rozděluje nové matky od různých
plemenných včelstev ve stejném počtu na svoje
jednutlivé včelnice, aby měl co největší možnost
srovnáváni jejich kvality. Nejlepší z těchto hodno-
cených matek a jejich matky mohou být využity
pro příští plemenářskou práci.
Bratr Adam nepojmenovává matky podle kmenů,
ke ktp.rým patří. Matky dostanou pouze číslo přl-
slušného úlu. Ale každá matka, dělnice I trubec
mají v Buckfastu známý původ (a rodokmen po-
dle svých původních kmenů, jdoucí zpět za dobu
více než 50 let), a to jak po linii mateřské, tak
otcovské.
Kmeny buckfastské včely nejsou tak rozmanité jako
je tomu obvykle u různých komerčních kmenů. Pro
tVOl'bu mnohonásobných hybridů se nepoužívá in-
bredních linií.
Je to právě tvrdá selp.kce, která spolu s využiUm
dobrých vlastností různých ras, dělá buckfastskou
včelu tak úspěšnou.
Jednuu z prvních zemí, ktp.ré začaly importovat
buckfastskou včelu, byly USA. Nyní je pravidelně
chována také v Austrálii, Belgii, Barmě, Dánsku,
Holandsku, Francii, Izraeli, Severním Irsku, Svéd-
sku a NSR. Do Svédska byly poprvé dovezeny buck-
fastské matky od jednoho chovatele ze Spojených
států. Mnoha včelařům se tak zalíbila, že ji chtěli
začít sami rozchovávat. Vyhledávali izolované ob-
lasti, kde se včelaři zavázali chovat pouze buck-
fastskou včelu, aby byla větší jistota, že matky bu-
dou oplozeny buckfastskými trubci. Začali i s rI-
gorózní selekcI buckfastských matek z USA a je-
jich dcer. Nebylo to však snadné pro heterogenI-
tu dcer. Mohlo to být způsobeno použitím hybridni
generace, přesně podle Adamova názoru, že buck-
fastská včela dává nejlepšl výsledky tehdy, když
je křlžena (jako každá jiná včela).
Koncem šedesátých let navštlvIl Ulf Grohn buck-
fastské opatství v jižnl AngliI poprvé. To byl za-
čáte,k jeho přátelství s bratrem Adamem a i jeho
velikého zájmu o buckfastskou včelu. Bez Ulfa
Grohna by nebyla práce s buckfastskou včelou ve
Svédsku tak úspěšná, jako dnes je.
Ulf Grohn je nově zvoleným členem výboru švéd-
ské včelařské organizace (SBR, Sveriges Biodlares
Riksforbund) a předsedou včelařské organizace
v oblasti, kde žIje. Je hluboce zainteresován na ple-
menářské a šlechtitelské práci s buckfastskou
včelou.
Ve Svédsku nemáme akarinózu ani varroázu. Je
proto dnes protizákonné dovážet živé včely ze ze-
mi, kde tyto choroby jsou. Proto Grohn dováží z
Anglie, kde je akarinóza, ale není varroáza, kous-
ky plástů s vajíčky a mladými larvičkami zabalené
do sáčků z umělé hmoty. Drží je v chladnu až do
příjezdu do Švédska. (Je to totiž vyschnutí, které
je velkým nebezpečím pro mladé larvy). Ve Svéd-
sku jsou okamžitě ošetřovány včelami v nukleu-
sech bez plodu i matky, dokud nejsou použity k
přelarv-ování.
Ve Svédsku máme dvě oplozovacl stanice na izolo-
vaných ostrovech s buckfastskou včelou, které
jsou pod kontrolou Svédské včelařské organizace,
dále jeden soukromý ostrov sloužícl k témuž účelu
a mnoho soukromých izolovaných oplozovaclch
stanic na pevnině. V některých oblastech je cho-
vána čistě buckfastská včela. Umělá inseminace se
používá také.
Chovný materiál, který zlskáváme z Buckfastu, je
formován do tzv. kmenů. Kmen 427 např. vznikl
z potomstva matky, která v Buckfastu byla ve
včelstvu v úlu č. 427. Nespářené matky vychované
z vajíček z AnglIe se pářl na našich oplozovacich
stanicích. V přištím roce jsou nejlepšl z nich u-
místěny na ostrovech na produkci trubců. Chovate-
lé z celého Svédska si posnají nespářené matky k
pářeni s těmito vynikajícími trubci. Produkujeme
jak první a druhou inbrední generacI, tak křížime
kmeny. Za každou spářenou kladoucí matku plaU-
me do Buckfastu poplatek. V roce 1982 jsme získa-
li velmi dobrý kmen z naši vlastní kombinace a
ten bude využit v roce 1983 na jednom z našich
ostrovů. Toto včelstvo (427/441 x 391), které nynl
dává matky-dcery pro trubčl včelstva, dalo v ro-
ce 1982 348 lIber medu (157,5 kg).
Nyní máme na ostrovních oplozovacích stanicích
sedm kmenů. Jeden vynikající kmen má původ z
úlu č. 391, 1979/80 v Buckfastu. Výše jmenované
včelstvo, které dalo 348 Uber medu, má matku
spářenou s trubci z č. 391. Na včelnicI, ke které
toto včelstvo patří, dala včelstva, která z 50 %
dědIla po č. 391, 296 liber (134 kg) medu, s nej-
vyššim výkonem 413 liber (187 kg) medu. Je ovšem
třeba podotknout, že včelnice je umlstěna v ob-
lasti, kde je k dispozicI množstvl nektaru po celé
léto. Průměrná medná produkce ve Svédsku je
však nižší než 66 liber (30 kg). Nejprodukčnějšl
oblasti se většinou na'cházejí na hranicI mezI di-
vokou" přírodou a obdělávanou půdou, takže
nektar je k dispozici z ovocných stromů, pampelišek,
jav

pokračování ...
Nejprodukčnějšl
oblasti se většinou na'cházejí na hranicI mezI di-
vokou" přírodou a obdělávanou půdou, takže
nektar je k dispozici z ovocných stromů, pampelišek,
javorů, malin, švédského jetele, komonIce, lučního
jetele, lip, vřesu.
Je třeba zdůraznit fakt, že buckfastské včely neby-
ly nikdy přednostně šlechtěny na barvu. To má za
následek poměrně širokou škálu barev jak mezi
jednotlivými kmeny, tak i uvnitř kmene. Matky
jsou však většinou pruhované světlejI hnědou bar-
vou. Dělnice mají často jeden, dva I tři žluté pruhy
a většinou jsou šedě ochlupené. Trubci jsou v bar-
vě nestálejší. Jsou tmaví se dvěma bronzovýmI
pruhy., v některých kmenech jsou I tyto pruhy sot-
va znatelné. Velikost matek kolísá od velmi vel-
ké (391) po malou (441).
Sedm kmenů ve Svédsku má následujíci původ:
285 - přivezen v roce 1975 do Svédska, relativně
světle zbarvený, vysoce produktivní, velmi časný
jarní rozvoj, matečné včelstvo patřilo k typu sa-
harského kmenE! bratra Adama; 366 - v roce 1975
do Svédska, relativně světle zbarvený, vysoce pro-
duktivní (jeden včelař 5 mil ode mne vzdálený
získal od jednoho včelstva 364 liber (165 kg) a
v průměru od tohoto kmene 265 liber v roce 1982;
424 - v roce 1975 do Švédska, tmavě zbarvený,
velmi rozšířený po celém Švédsku, matečne včel-
stvo patří ke kmen i anatolského typu; 344 - v
roce 1976 do Svédska, relativně světlp. zbarvený;
441 - v roce 1979 do Svédska, tmavě zbarvený,
dělnice výborně čisti úl a jsou dlouhověké; 427
- v roce 1980 do Svédska, tmavě zbarvený, vý-
tečné sběratelky pylu (všechny buckfastské včely
jsou výborné sběratelky pylu), a 391 - v roce
1980 do Svédska, relativně světle zbarvený, vyso-
ce produktivní, velmi, velmI klidné včely.
Všechny buckfastské včely jsou normálně velmi
mírné, a fakt, který přljemně překvapil všechny
švédské včelaře - jsou mirné v kteroukoli dennl
dobu, i pozdě navečer přI jakémkoli počasí.
Gunnar Henningsson, kontrolnl včelař se 150 včel-
st vy (dostává matky od různých chovatelů a tes-
tuje je) řlká, že ve srovnání s vlaškami mají buck-
fastské včely více dobrých vlastnosti v jednom
včelstvu. Včelařská praxe ve Švédsku zjišťuje, že
buckafstské včely jsou otužilejšl, stejnol'odější kva-
lity, produktivnější, méně rojivé a mírnějšL
Italské včely nejsou tak otužilé a jsou méně jed-
notné v kvalitě. Ale při dobrém počasi a v ob-
lasti s velkým množstvlm nektaru mohou být vel-
mi dobré.
Kraňské včely jsou otužilé a obvykle jsou velmI
mirné. Ale kladeni matky je vice závislé na do-
statku pylu.
Původnl tmavá včela je otužilá, ale často agresiv-
ní a rojivá. Tato agresivita způsobuje problémy ve
Svédsku při přirozeném pářeni matek, neboť ti-
to trubci jsou často nejpravděpodobnějšímI kandi-
dáty na pářeni s vyletuj!:clmi matkamI.

dokončení.
Svédšt! včelaři zjistili, že buckfastští trubci ovliv-
ňují lepší mednou produkci, když se kříží s os-
tatními rasami, než to dělají trubci jiných ras.
Nejlepší křížení se zdá být se 75 % buckfastské
"krve" (po prvním křížení následuje překřížení
buckfastskými trubci).
Čistá buckfastská včela se mi zdá dnes natolik
produktivní. že pochybuji, že by se mi vyplat1lo
ji ještě dále křlžit na vyšší výnos. Těch pár liber
medu navíc, které bych eventuálně získal, by mi
nevyvážilo rozkolísanost potomstva, která by pak
mohla znamenat snížení průměrného výnosu a
další selekční práci "od začátku" za účelem zís-
kání genetické stability. Ale pro k<Jmerčního cho-
vatele věřím, že se vyplatí experimentovat s křl-
ženci a pa,k je včlenit do n<Jrmálních kmenů, jak
to dělá bratr Adam.


Přeložila doc. ing. S. Kubišová