Včelařská konference

Včela tmavá žila jen v šeské kotlině.. Dnes se dělají záchrnné pokusy ji
najít někde v západních pohraničních horácha na Šumavě

pepan

-----

No nevím, myslel jsem že od Francie po Sibiř v celé severní oblasti.

Dodnes je běžně chovaná a šlechtěná - m.j. NSR, ŠVýcarsko, Švédsko, nevím zda není jediná "legální" v Norsku, . . .

Hlavně snůškově mizerné roky jako byl 2014 a 2013 tady v "přírodní" oblasti kde není moc zemedělců ukázal, že její úspornost, pomalý rozvoj a vhodnost pro lesní snůšku . . . to stojí za zamylšení.

Je prý včelař v okolí co s ní dosahuje velmi dobrých výnosů. Prý, protože chce mít klid.

Slyšel jsem povídání starého chovatele co si dovážel matky s otcem před válkou, dokonce za války a ještě to stihli i po válce.
Pokud kupovali matky z chovu neměli problém s bodavostí.

Teprve až když se to zkřížilo s místní směskou začaly potíže tak jako dneska s kraňkou.

Takže než strašení o bodavosti - je lepší se zeptat někoho kdo je dneska chová. Dejte vědět.

Karel

> Slyšel jsem povídání starého chovatele co si dovážel matky s otcem
> válkou, dokonce za války a ještě to stihli i po válce.
> Pokud kupovali matky z chovu neměli problém s bodavostí.

> Slyšel jsem povídání starého chovatele co si dovážel matky s otcem
> před válkou, dokonce za války a ještě to stihli i po válce.
> Pokud kupovali matky z chovu neměli problém s bodavostí.

Pane Jiruš, řekl jste A, řekněte i B, tedy odkud je vozili.
Já si typuji Rakousko, kraňka, Sklenar 47. Jak jsem daleko
od pravdy?
VP.

Pane Potužníku, raegoval jsem na tvrzení o bodavosti včely tmavé.

Jednalo se tedy o dovoz matek včely tmavé, možná snad přímo Nigry. nepamatuji si už. Bylo to z německy mluvící země.

Byl to jen vyýstup jednoho starého včelaře na přednášce kde přednášející brojil proti něčemu co možná neznal. Tak jej ten včelař poučil.

Podle něj to bylo v pohodě dokud měli příliv kvalitních genů.
Tepve v padesátých letech to šlo do kytek a zlepšení nastalo zase až dovozem kvalitních matek kraňských.

Jestli jsem to pochopil, tak pro něj nebyl mezi kvalitní matkou bez ohledu na plemeno rozdíl.

Problém zřejmě je, že tady každý tu pouliční směsku považoval za včelu tmavou. A má jasno.
Už neřeší že když je dnes ta směska z kraňky tak po pár letech bez doplnování a selekce to jsou bestie i z kraněk. Stačí se občas podívat co si matka přinese i dneska z proletu za potomstvo. Nebo se přihlásit do nátěrové komise. :-)

Karel

"Jednalo se tedy o dovoz matek včely tmavé, možná snad přímo Nigry. nepamatuji si už. Bylo to z německy mluvící země.
Byl to jen vyýstup jednoho starého včelaře na přednášce kde přednášející brojil proti něčemu co možná neznal. Tak jej ten včelař poučil.
Podle něj to bylo v pohodě dokud měli příliv kvalitních genů.
Tepve v padesátých letech to šlo do kytek a zlepšení nastalo zase až dovozem kvalitních matek kraňských."

Podle mně není pravda, že rozchovem takzvaně "matek z kvalitního chovu" nedojde k vzniku hodně divokých a bodavých včelstev. Ty geny v těch včelách totiž jsou a budou tam po mnoho tisíc generací. Akorát se budou postupně zřeďovat.
V každé dnešní chované matce jsou geny pro celé spektrum bodavostí, od velmi vysoké po prakticky nulovou bodavost. Připomínám, že příroda šlechtila po milióny let včely na nadprůměrnou bodavost. Ne tu nejvyšší, protože ta znamená zbytečné plýtvání včelami na cokoliv, co se v blízkosti úlu hýbe ale stejně tak ne na tu nízkou, protože to znamená snadné zničení úlu škůdci, požírači včel, plodu a medu.
Dnešní matka vyšlechtěná na mírnost není nic jiného než matka, u které se brakováním během posledních desetiletí odstřihovalo bodavější potomstvo a nechávalo pouze to méně bodavé až úplně mírné.
Rozdíl od nešlechtěné matky je potom pouze v tom, že u takzvaně "vyšlechtěné na mírnost" se ta bodavější část genů toho spektra té divokosti se projeví znatelně tak v druhé a další generaci, do té doby se potomstvo sledovat na divokost a brakovat odchované matky nemusí. Zatímco u "nešlechtěné" nebo málo šlechtěné se celé spektrum genů od nejdivočejší po nejmírnější projeví už v první generaci a včelař pak musí odchované matky na divokost testovat a ty divoké, co už jsou pro něho příliš a znemožňují mu práci ve včelstvu, brakovat. Pokud možno ještě dříve, než odchovají trubce.