Včelařská konference

Bylo jednou jedno království a v tom království vládl starý a nemocný král. Jak se jmenoval již si málokdo pamatuje, každý mu však říkal král Lávra. Vládl ve stejném království jako kdysi jeho děd Král Lávra. Král byl v jádru dobrý člověk, ale byl to král hloupý a na vladaření v nových časech již jeho síly nestačily. To si však král nedovedl připustit. Mnoho hlasů z celého království říkalo: „Králi Lávro, odstup ze své stolice a přenechej vladaření jiným, mladším a chytřejším nástupcům, jinak naši zemi postihnou nepříjemnosti. Mnoho se změnilo od dob Tvé největší slávy. Dnes již na vladaření nestačíš.“ Král Lávra byl však trochu ješita a takové hlasy si nebral k srdci. Věřil, že má sil ještě dost. Tak rád se účastnil vojenských přehlídek, rytířských klání a jednání se svými šlechtici a také s králi z cizích království. Nemohl by se toho všeho jen tak vzdát.

Království bývalo odjakživa proslaveno výrobou kvalitního plátna. Tkalci ze všech krajů země vyráběli plátno od časného rána až do noci, od nížin až po úpatí těch nejvyšších hor. Král Lávra viděl, že tkalci jsou bohatstvím celého jeho království a že je třeba je v jejich poctivé práci podporovat. Věděl, že bez tkalců nebude jeho království takové, jaké by si přál.

V celém království bylo mnoho kupců, kteří od tkalců vykupovali jejich plátno a prodávali jej na trzích ve městech. Většina kupců byli poctivý lidé, někteří však tkalce také šidili. Kupci sami ale neměli svůj život jednoduchý, jak by se na první pohled zdálo. Jejich povozy naložené plátnem často přepadali skupinky banditů žijících v lesích a tak často kupci utrpěli velké škody. Museli tak často povolat doprovod ozbrojených žoldáků, kteří jejich povozy doprovázely po cestách do měst. Tkalci, kteří neuměli vyrobit kvalitní plátno pak kupce nezřídka kamenovali za to, že nechtějí jejich nekvalitní materiál odkoupit a když, tak za nízkou cenu.

Tkalce, zvláště pak v odlehlejších koutech království bylo možné na druhou stranu snadno ošidit, poněvadž právě v těchto nejzapadlejších koutech země byli izolováni a odříznuti od zpráv z okolních oblastí. Zde kupci přijížděli na nákupy obzvláště rádi, poněvadž tkalcům navykládali, že se plátno poslední dobou špatně prodává a že za něj na trhu o moc víc nedostanou něž za kolik nakoupí. Mnozí tkalci se s tím nedovedli smířit, protože to co utržili za svou práci nestačilo často ani na základní živobytí. Někteří chytří tkalci se rozhodli, že se porozhlédnou v cizích krajích, co je v jejich branži nového a jak se žije jejich kolegům jinde. Vydali se tedy na zkušenou a zjistili, že v některých přímořských krajích dovedou vyrobit až 3x více sukna na lehkých konstrukčně vylepšených stavech, než sami dovedou doma vyrobit na starých, nemotorných a těžkých stavech. Navíc se dověděli, že tkalci často sami prodávají své plátno přímo na trhu a nemusejí se tak dělit o velkou část zisku s obchodníky, jak je to běžné u nich doma.

Jednoho roku přišli na tkalce z celého království obzvláště zlé časy. Obchodníci začali dovážet levné a často i nekvalitní látky z cizích krajů. Celé karavany naložené dováženým plátnem mířili přes království od jihu na sever a od východu na západ. Chytří tkalci, kteří se vrátili ze zkušené z cizích krajů se však uměli rychle přizpůsobit. Jejich práce na nově vyrobených moderních stavech nebyla tolik namáhavá a za jediný večer dovedli utkat až trojnásob plátna než jejich sousedé. Dovedli však navíc své plátno ve volném čase, kdy se netkalo, sami dovézt na trh do města a se ziskem, který by jinak povětšinou padl obchodníkům, veškeré kvalitní plátno vlastní produkce prodali. U některých tkalců v okolí, kteří však zůstaly u starých a „osvědčených“ postupů a od rána do noci se lopotili s těžkou a namáhavou prací, se však probudila velká závist a zášť a přestali se se svými sousedy stýkat. Chytří tkalci si řekli, že by celému království prospělo, aby také své sousedy naučili svým novým způsobům. Mnozí sousedé však byly tak ješitní jako jejich Král Lávra a říkali: „Nechte si své rady, však mi si poradíme sami. A ještě Vám ukážeme.“ Chytří tkalci, když viděli lopotu a beznaděj svých sousedů poslali několikrát králi dopis s výzvou: „Králi, dej po celém království rozhlásit, aby tkalci sami prodávali své kvalitní plátno na trhu, protože jenom tak své plátno dobře prodají!“. Král Lávra i jeho vykutálený rádce však celou situaci doposud jen zpovzdálí sledovali. Zjistili, že se v jejich království schyluje k jistým nepokojům. Blížícím se nepokojům chtěl Král Lávra zabránit, jak mu velí jeho povinnost vladaře. Rozhodl se proto, že pověří svého rádce tímto velice náročným úkolem. Rádce přišel s nápadem, že bude vytvořena královská kupecká společnost, která bude od tkalců plátno vykupovat za jednotnou cenu a poté prodávat na trhu. Tkalci budou spokojeni a kupci, kteří dovážejí látky z ciziny už do země nic dovážet nebudou, protože látky z ciziny už nebude nikdo kupovat. Králi se nápad zalíbil a namísto aby uposlechl hlasy chytrých tkalců, aby rozhlásil jejich výzvu po kraji, nechal rozhlásit jinou zprávu: „Tkalci moji milí, pokud chcete dobře prodat své plátno, prodejte je naší královské kupecké společnosti.“ Mnohým tkalcům se zdálo, že Král Lávra a jeho rádce rozhodli moudře.

Ale protože Král Lávra a jeho rádce byli hloupí, najali do svých služeb příliš mnoho služebníků a ještě hloupějších než jsou sami. Služebníci pak na svých cestách za obchodem projedli mnoho jídla a propili mnoho medoviny :-). Zvyklí na blahobyt u dvora, najímali si drahé nocležny a oblékali se do drahých oděvů. Potrpěli si také na nejlepší koně a pohodlné kočáry. Tímto způsobem pak zisk, který z prodeje plátna zpočátku získali, postupem času všechen promrhali. Často také někteří nepoctiví tkalci ošidili hloupé královské kupce, kteří neuměli rozeznat dobré plátno od špatného. Na trhu ve městech po celém království se pak brzy rozkřiklo, že královští obchodníci prodávají nekvalitní zboží a již od nich nikdo nic nekupoval. Králova kupecká společnost ale vlastnila nesmírné zásoby plátna, které již nemohla prodat a celé království se zadlužilo. Část plátna královští kupci vrátili tkalcům za dosud nezplacené dluhy a zbytek v královských skladech zplesnivěl nebo je rozkousali je myši. Zbytek královského dluhu doplatili tkalci na daních.

Krále Lávru nezdar velmi rozhněval. Ještě více však rozhněval králova rádce. Vždyť on sám se tak snažil, aby se do království vrátili staré dobré časy, kdy obchodníci nesměli látky z cizích krajů dovážet a museli tedy kupovat jen od tkalců z Lávrova království. Čím více nad nešťastnou situací králův rádce přemýšlel, tím více si uvědomoval, že něco udělal špatně. Aby však zachoval před tkalci z království a také před Králem Lávrou svou tvář, rozhodl se, že svede vinu na kupce. Přiměl pak krále, aby nechal po celém království rozhlásit zprávu, že kupci, kteří vykupují látky kují spolu pikle a tkalce se snaží vykořisťovat. Kupci, kteří byli doposud jediným zdrojem obživy mnohých tkalců se však nestačili divit. Jakoby nestačilo, že Král Lávra se svým rádcem pro ně díky privilegované královské kupecké společnosti vytvořili nerovný boj. Ještě pošpinit by je chtěl.

Mnoho tkalců z celého království se ptalo: „Proč už královští kupci nevykupují naše plátna? Bylo to tak snadné! Ti obyčejní kupci, co k nám jezdili dříve a jezdí zase nyní všechno prohlížejí, vyberou si jen prvotřídní zboží a zbytek nám zde nechají. Pak naše nejlepší plátno prodávají draho v Bavorově a mi nevíme co se zbylým zbožím. Proč král něco neudělá?“. Byli i tací, kteří již králi tolik nedůvěřovali a ptali se: „Je král dobrým vladařem, když se v době jeho vladaření celé království zadlužilo? Neměl by jej opravdu vystřídat někdo, kdo nám bude vládnout opravdu dobře? Ale kdo to má být? Neměl by se rádcem nového krále nakonec stát někdo z těch chytrolínů a hlavounů co nám stále radí, jak máme tkát lépe a prodávat své plátno sami?“ Jen někteří však měli odvahu napsat králi dopis v němž své otázky a výzvy napsali přímo: „Králi Lávro, necítíš se vinen za těžkou situaci, do které se celé království dostalo? Nebýt daní tkalců, vůbec by se z toho naše země ani nevzpamatovala. Přenech vladaření moudřejším, než jsi Ty a v poklidu dožij podzim svého života v ústraní.“

Král Lávra byl v jádru dobrý člověk, ale když se dověděl, co mnozí tkalci po něm žádají, velice se rozzlobil a vzkázal jim: „Žádným lumpům a gaunerům, kteří chtějí zničit naše království nebudu odpovídat na žádné dotazy. Jsou to lidé, na které nestojí za to se ani podívat. Necítím se být unaven a ještě mnoho dobré práce odvedu.“ Král však svůj vzkaz odesílal s poněkud nedobrým pocitem, neboť si byl vědom že na těch hlasech, které se stále častěji ozývají, bude kus pravdy.

V království bylo po staletí zvykem, že se jednou za čas, u příležitosti velkého vítězství musel král podrobit jakýmkoli dotazům rychtářů, kteří se sjížděli ze všech koutů země. Rychtáři se pak usnesli, zda je král hoden dalšího vladaření. Takové setkání se přiblížilo. Dlouho do noci se před setkáním radili rychtáři zda Král Lávra je dobrý vladař. Ještě déle se však radil král se svým rádcem, jak budou rychtářům odpovídat. Celou noc nezamhouřil oka ani jeden z nich. Jak setkání dopadlo až zase někdy příště...

Nechápu účel příspěvku. Žeby grafoman ?

(193.165.77.29) --- 2. 12. 2005
Re: (13442)
Nechápu účel příspěvku. Žeby grafoman ?

CHYTRÉMU NAPOVĚZ

MĚ SE LÍBÍ

Že by někdo chtěl něco včelařům říci :-))) Kdo nepochopil musí býti nejdřív tkalcem.

To je možné. Ale jako literární útvar je to paskvil a informační hodnotu nemá žádnou, jen opakuje to co všichni zainteresovaní vědí. Tedy je k ničemu.