Včelařská konference

Ekonomická situace nutí včelaře přemýšlet nad přoduktivitou svých chovů. To se projevuje vznikem dvou odlišných přístupů, které můžeme v posledních patnácti letech v oboru včelařství pozorovat a to se sílící tendencí. První přístup je charakteristiký tím, že se tato skupina včelařů snaží chovat více včelstev jednoduchou provozní metodou. Ve druhé skupině převládají ti, pro které je včelařství koníčkem, relaxací a zájem ekomomický je podružný.
V této konferenci je dobře vidět, jak se tyto dva proudy vzájemně vymezují a hledají způsob jak vzájemně koexistovat
v jednom svazu. Přestože mají mnoho společného, ekonomický tlak je rozděluje a toto pnutí se nemůže nepromítnout do dění ve svazu, do diskuzí které mezi sebou vedou.
Samozřejmě to zcela legitimizuje veškeré dikuze které se ohledně svazu, stanov, nebo jeho vedení vedou. Dosud tu byla jednotná fronta zájmových včelařů a ta se nyní rozdvojuje a vyjadřuje do určité míry odlišná stanoviska. Je otázkou, bude-li svaz schopen a ochoten ustát odlišnou situaci,jestli dokáže absorbovat tyto dva subjekty v demokratické rovnováze,nebo se ukáže, že to možné není a dojde k rozdělení.
Pro mě osobně jsou obě možnosti relevantní, ale přál bych si, aby podnětem k jakýmkoli rozhodnutím byl dialog, nejlépe s chladnou hlavou, aby jsme třeba nezopakovali to co se podařilo Slovákům, kde mají svazy dva, ale pouze jednu cílovou skupinu. Skvělý příklad toho kam vede nedostatek dialogu, velké sny a averze.