Včelařská konference

Tak na ústředí Svazu pořád předpokládají, že včelař je stejný jako byl za socialismu. Sytý spokojený včelař, protože tehdy stačilo usadit včely klidně o i do 50 let starého úlu a prakticky se o ně nestarat a včely přesto v těch úlech byly a i daly nějaký med. A když si chtěl včela znatelně přivydělat, místo 4 úlů si vyrobil 10 - 20 a vedle své zahrady u domu je umístil 2 - 3 kilometry za vesnicí v lese nebo u pole a luk. Takže stačí včelaře jen sdružit za odspoda nahoru toku peněz z členských příspěvků a všechno pojede a bude se dařit.
Jenže to dneska už nestačí, na většině území republiky včelař bojuje s nemocemi, úhyny a nedostatkem pastvy, takže musí do včel rvát cukr i nejenom na zásoby na zimu, s vylupováním a tím zase zase dalším šířením nenocí a varoa a s pomalu už pravidelnými úhyny přes zimu... Na nějaké sdružování nemá moc času a spíše by potřeboval poradit, co dělat, aby ty úhyny nebyly než číst ve Včelařství moudra starých takzvaných učitelů včelařství, které vypadají, jako by je opsali z 30 let staré knihy o včelaření.