Včelařská konference

Bylo za socíku v 70 a 80 letech docela běžné, že ještě před ledovými přišli předledoví muži. Pamatuji jednou prvního května, kdy do květů ovocných stromů pořádně napršelo, to přešlo do deště se sněhem a nakonec přišel mráz, že na kalužích z toho předchozího deště se přes noc dělal led víc než centimetr silný. Dost běžné bylo, že májové svátky, prvního a tehdy 9 května, propršely nebo tam bylo jinak velmi chladné počasí. Tehdy jsme kočovali na řepku, stanoviště se moc nedala vybírat, často byla otevřená k severu nebo k severovýchodu. Bylo dost běžné, že minimáně první polovina nebo třeba až 2/3 doby květu řepky byly kvůli chladnému a větrnému počasí promarněny, létavky byly hromadně sráženy chladným větrem na zem pod kočovný včelín a včelstva místo sbírání sladiny a zesilování slábla. A až teprve poslední cca týden květu řepky to vykompenzoval a med z řepky byl. Jednou nebo dvakrát bylo mizerné počasí po celý květ řepky a vyrovnalo se to až když řepka odkvétala, lány byly už zelené, akorát sem tam žlutý kvítek. To už bylo spíš na podněcování než na vytáčení. A letos to na podobné počasí zase vypadá.
Navíc to teď s odstupem doby vypadá, že to větrné stanoviště a řepka bylo svým způsobem protirojové opatření. Počasí bylo buď dobré a včely se upracovaly a pomizely a rojová nálada nebyla nebo počasí bylo mizerné, létavky zahynuly ve větru a chladu a pomizely a rojová nálada taky nebyla. Dnes, jak jsou úly nízko a v závětří, tak za mizerného počasí se létavky neztrácejí, vracejí se do úlu a rojová nálada je.