Včelařská konference

Mr. Polášku, pravdu máš jen částečnou. Víš, všichni včelaři nemají stejné podmínky. Jsou místa, kde včely donesou něco z posledních zbytů ovocných stromů, vyskytujících se ještě v zahradách a pak už včely jen marně hledají nějakou kapku sladkého v industriální krajině, kde kilometry okolo jsou jen lány pšenice, prostřídané lány kukuřice a sem tam se vyskytne tolik „opěvovaná“ řepka, která ve skutečnosti dává v konečné fázi jen olej, který ti jako biosložku přidávají do pití pro tvého plechového miláčka. Jsou místa, kde po hrušních vytočíš a do doby než zakvete černobýl ve vzdálenosti dvou km a na ploše pouze několika arů, neni nic. Když chceš tu trochu medu od svých včel, tak musíš přizpůsobit svůj postoj ke včelám, včetně ošetřování. Má to svá úskalí. Po těch hrušních jdou včely velmi rychle do rojovky. Případné roje, nebo oddělky musíš chcačky nechcačky podporovat. V případě pylu je to velmi špatné. Když jim nedáš, tak máš na jaře dvě možnosti. Jedna je pár mrtvolek a požrané dílo zaviječem, druhá je „chcípáček“. No a teď můžeš napsat co si o tom myslíš a co bys dělal v takových podmínkách. Na nostalgii v podobě úlů po dědovi zapomeň. Jinak bych ti doporučil abys navštívil přednášku jednoho mladého MVDr s typickou bradou.