Včelařská konference

Stojan a ležan se rozlišuje cca posledních 150 let, s vznikem plástu. Dříve, jak se využívala divoká stavba, to bylo jedno.
Čistě hliněné úly jsou v Evropě záležitost Středozemí, používalo se něco jako hliněné vypálené roury položené na ležato a naskládané na sebe tak, že vytvořily zeď. Dokonce se tomu snad mělo říkat včelařská zeď. Včely se do nich měly usazovat samovolně roji a majitel tak mohl jen vybírat med, který přinesly.. Včelařské zdi by dneska měly být ještě k vidění v méně rozvinutých oblastech Středozemí, protože se takhle mělo přestat včelařit jen před pár desítkami let.

Víc na sever je čistě jen vypálená hlína pro včely příliš studený materiál. Hlína či jemný jíl třeba u nás se kdysi měl používat jako pomocný materiál. Třeba pro výmaz slaměných nebo proutěných košnic na včely, aby takový úl déle vydržel. U klátů se jílem lepily praskliny a štěrbiny nebo nadstavovala velikost česen a taky lepila a utěsňovala zadní dvířka do klátu.

Odkaz nevím, před cca 10 - 20 lety bylo něco buď ve Včelařských překladech nebo v nějakém turistickém časopise, Lidé+Země nebo 100 + 1 Zahraničních zajímavostí .....