Včelařská konference

Já zastávám zásadu, že provedení úlů musí být jednoduché. Přirozeně taky účelné, aby bylo pro včelky optimální, ale hlavně jednoduché.
Má to dvě výhody, za prvé hlavně pokud se včelaří s větším množstvím pro výnos, je ztráta času řešit před každým úlem 5 nebo 15 minut nějakou techniku, třeba to vysouvání úlů. Já preferuji hned a jednoduše otevřít úl a místo techniky hned začít řešit včely. Ono taky když člověk přijde v 8 - 10 ráno do včelína a končí v létě v 8 -9 večer se západem slunka, nemá potom na nějaké technické blbosti ani pomyšlení ani v mladém věku, natož pak někdy ve stáří.
Za druhé jednoduchý úl znamená, že se v něm dá včelařit, jen s nějakými zdrženími až doslova do doby, dokud se nezačne rozpadat. Pokud jsou v úlu nainstalované nějaké technické složitosti a pokud je na ně včelaření vázáno, končí životnost úlu s ukončením provozování té složitosti, takže životnost takového úlu je potom polovina, třetina předchozí životnosti. A to je úplně zbytečné.
Pokud bych měl ukončit své včelaření v zadovácích, končil bych tedy v úplně jednoduchých klasických zadovácích. Klidně i v zadovácích po 2x12 rámků 39x24, protože rojení v nich umím zvládnout, možná v zadovácích po 2x16 plástů 39x24 nebo možná i ve vícepatrových zadovácích s objeme srovnatelným s nástavkovými úly.