Včelařská konference

Někdy před 20 lety byl ve Včelařství zajímavý článek. Popisoval včelaření včelaře, který měl stanoviště v lese uprostřed pole, takže se ke včelám mohl dostat jen tehdy, když bylo možné po poli jezdit. Včelařil tak, že v dubnu, když bylo sucho a na poli nízký porost obilí po zimě, po kterém se ještě dalo jezdit, dovezl včelám všechny nástavky na ten rok s plásty a mezistěnami, a včely vystrojil. Po žních, když na poli bylo strniště, tam dojel, plásty s medem vybral a do včel nalil najednou cukr na krmení na zimu. A to bylo asi tak všechno. A byl s takovým včelařením spokojený. Na léčení a v zimě na kontrolu asi chodil pěšky přes oraniště...., ostatně tehdy teprve léčení varaózy začínalo a nikdo nečekal, že aerosol bude nafurt 20 dalších let.
Článek mě zaujal, protože v té době jsem taky plánoval rozšiřování včelstev a měl jsem v okolí vytypovány stanoviště taky v lesíkách uprostřed polí, kde po rozorání přístupových cest při zcelování lánů byl ten přístup jinak než přes pole taky velice mizerný nebo obrovskou oklikou. Tehdy jsem plánoval k těm včelám v případě potřeby jezdit se stavebním kolečkem, protože to jediné mohlo jednoduše projet po mezích nebo na rozhraní pole a lesa či lesem po srnčích a houbařských stezkách.

Co se týká zkrystalovaného řepkového medu v plástech, vidím jedinou možnost, plásty odvíčkovat, co se dá, to vytočit a zbylý tuhý med v plástech prostě vrátit včelám. Nemám to vyzkoušené, ale předpokládám, že v srpnu by mohly velice rychle med z těch odvíčkovaných buněk přesunout tam, kde je potřeba.