Včelařská konference

> Chtěl bych vznést pár otázek k zajímavému příkladu a poprosit o názor.
>
> Nejprve jestli včelstvo přežilo do jara a v jaké bylo síle tj. kolik
> rámků asi obsedalo 1.7.,1.8.,1.9.,1.10.,1.11.a jestli přežilo -
> 15.3.,1.4.,15.4., třeba i odhadem na rámcích. Je to už delší dobu.

Jde o aktuální situaci, takže na přezimování budeme muset čekat. Včelstvo je
momentálně v průměrné síle, ponechané do zimy ve 3 nízkých nást. Optimalu.
Nejdřívější zajímavá informace bude spad roztočů po fumigacích.

> Stáří matky.
>
> Poloha (jestli je stanoviště kryté, polozastíněné nebo otevřené, jestli
> >>neprobíhá<<
> kolem stanoviště geograficky viditelná hranice např. okraj lesa
> vedle louky,cesta s alejí uprostřed polí hranice sadu vedle
> nízkého porostu )a zavčelení v počtu včelstev v poloměru asi 3 km.
>
> Velikost česna, očka v cm2 dohromady.
>
> Průběh krmení jestli bylo. (slídivost)

Odpovídám, ale ono to moc souvislosti neosvětlí:
Matka letos byla 3 letá, od 14.9. t.r. je v něm nová matka (přidána). Očka
otevřená ve všech 3 nást., i spodní česno 43,5x2,5 cm. Včelnice (s 22
včelstvy) je v zastavěné části obce v zahradě, na částečně zastíněném místě.
V obci je dalších 6 včelařů s asi 8 včelstvy na každého (průměrně) a moje
druhá včelnice 700 m od první také s 22 včelstvy. Včelstva byla nakrmena
během srpna, slídivost obvyklá, loupež jsem nepozoroval.
Důležitější asi budou tyto další informace k dané situaci:
Na první včelnici je 4x více roztočů v přirozeném spadu než na druhé
(zapisuji spad od 28.6. u všech včelstev 1x týdně). Myslím si, že je to tím,
že sousední včelaři neléčí důkladně - podporuje to i ta skutečnost, že od
první včelnice jsou blízko (do 200 m) dva včelaři, zatímco od druhé včelnici
jsou nejbližší včelstva asi 600 m. Včelstva léčím naprosto stejně ve stejný
den, 3 x fumigačně v říjnu a listopadu. Přitom už několik let po sobě je
koncem léta a na podzim v mých včelstvech hodně roztočů. Proto odhaduji, že
jde o vliv cizích roztočů od sousedů, stačí jich totiž několik málo a
zkřížením získají nebývalou vitalitu - jde o heterozní efekt. Nebýt cizích
roztočů, páří se samičky (na kukle) se svým bratrem, v nejlepším případě s
blízkým příbuzným - to když do buňky zalezou 2 samičky - proto nejsou tak
vitální, jde o degeneraci v důsledku příbuzenského páření (inbrídingu)
neboli o inbrední depresi (více o tom bude příští rok v seriálu "Příbuzenské
vztahy u včel" v časopisu Včelařství).

> Jaký je názor na to, co by se časným léčením a bez další pomoci
> po 1.9.(možná i dříve)proti roztoči, změnilo na vlastnostech včelstev na
> stanovišti
> při běžném výběru v rozchovu přezimuvších včelstev během pár let.
Nerozumím úplně přesně otázce. Ale snad odpověď najdete v tomto:
Z týdenních spadů roztočů ve všech včelstvech po dobu 3 měsíců vidím, že v
některých včelstvech narozdíl od uvedeného č. 772 počet roztočů narůstal jen
pozvolna. Naopak jedno včelstvo jsem musel už koncem července zachraňovat
vložením Gabonů, jinak by uhynulo už v srpnu. Je možné, že podle spadu bude
možno najít včelstva, kde se roztočům nedaří tolik množit a pokud je to
zčásti způsobeno příznivými geny, dala by se tak dělat i selekce na
varroarezistenci. Snadno se to ale řekne, je to složitější, protože na
počátku rozvoje včelstev je v nich nestejný počet roztočů a nadto zde působí
zmíněná reinvaze - takže není snadné najít podle spadu roztočů ta "správná"
včelstva... Ještě k té otázce - zatím to vypadá tak, že nějaké genetické
rozdíly mezi včelstvy v ovlivňování množení roztočů jsou, ale nejsou tak
velké, abychom mohli včelstva nechat bez léčení; některá by na varroázu
uhynula třeba letos, jiná za rok a ostatní za dva roky (jako příklad). Takže
jejich schopnosti musí pomocí selekce a inseminace vylepšit člověk. V
přírodě (bez vlivu člověka) by to nejspíš trvalo i nějaké to století,
přičemž by většina včelstev vyhynula.
Nicméně - pro každého včelaře z toho plyne, že sledováním přirozeného spadu
roztočů v létě může včas odhalit přemnožení v některých včelstvech a
zachránit je! Zvlášť tam, kde okolní včelaři neléčí důsledně - a je i v ČR
dost takových míst.

K. Čermák