Včelařská konference

U mě bylo zvápenatění plodu obvykle problém tehdy, když se něco nepovedlo. Když se třeba na jaře příliš rozšířily včely a potom přišlo studené počasí nebo když jsem prostě včely příliš optimisticky odhadl. Vždycky stačilo, v zadovácích vybrat plásty, pořádně vyčistit dno úlu od nepořádku a včely nazpátek patřičně zůžit. Byl to taky impulz, jako u spousty jiných zásahů, vyřadit nejhorší či nejtmavší plásty na vytavení ale stejně tak lepší odebrané plásty jsem ukládal a později bez problémů dával do včel. Po tomto zásahu obvykle zvápenatění přestalo, včelstvo překonalo kritické jarní období a v létě za tepla a většího počtu včel v úlu se už neobjevovalo. Včelstvo ovšem bylo po zúžení proti ostatním včelstvům handikapováno v síle rozvoje a tím i ve výnosu a tak mohlo zvápenatění na jaře zapříčinit kvůli malému výnosu další rok ukončení chovatelské linie tohoto včelstva, další matka byla vychována z přidaného plodu jiného lepšího včelstva...
Párkrát se stalo, že zvápenatění propuklo v některých včelstvech v pozdním jaru a v létě, tam to obvykle bylo způsobeno tím, že se mně něco nepovedlo a silně to oslabilo včely. Párkrát se mi v létě nepovedlo identifikovat příčinu oslabení včelstva a propuknutí zvápenatění, ale při udržování samostatných liní v každém úlu občas některá začínala degenerovat, včelstvo i s novou matkou bylo vcelku postupně stále slabší, jakoby méně životné až nakonec, pokud jsem nezasáhl, linie končila sama od sebe. Úhynem v zimě, na podzim zpracováním zásob a vytracením se všech včel v úlu a to v době, kdo to zaručeně nebylo varaózou a v létě to bylo za doprovodu zvápenatění. V létě potom bylo třeba takové včelstvo zůžit na velikost silného oddělku, to obvykle stačilo k tomu, že včely si během krátké doby se zvápenatím poradily samy. Jak měly zvápenatění vyřízené, potom byl čas na likvidaci staré matky a přinucení k vychování nové matky z cizího plodu kvalitního včelstva.
Podotýkám,že v nástavcích je takové řešení poněkud problematické, protože v nástavcích se nedá v praxi jednoduše zužovat včelstvo přesně podle jeho potřeb o jednotlivé rámky, zvláště pokud se včelaří s vyššími rámky. Aby bylo na jaře vypuklé zvápenatění spolehlivě potlačeno, musí se těch nástavků spíše ubrat více, potom ale včelstvo trpí nedostatkem prostoru a projeví se to potom ve větším rojení. Takže tam je o něco vhodnější směřovat úvahy více k likvidaci včelstva napadeného zvápenatím než k jeho nápravě.
Co se týká zvápenatění, dle mého názoru je to jednoznačně nemoc oslabených včelstev. nemá proto žádný smysl kvůli tomu pálit a likvidovat úly a plásty. Spíš je na zvážení, jestli by včelstva určitému infekčnímu tlaku zvápenatění neměly být vystaveny trvale. Otázka je, co je lepší, jestli ve včelstvech trvale vystavených infekčnímu tlaku pravidelně jednou za čas řešit včelstvo, kde to kvůli větší náchylnosti či oslabení propuklo. Nebo udržovat stanoviště používáním nových úlů a silnou desinfekcí všeho bez infekčního tlaku a riskovat, že když se v doletu objeví nějaký infekční tlak, polouhynulé včelstvo na zvápenatění se spoustou nevynesených infekčních kukel a s nějakými zásobami k vyloupení, včelstvo souseda nebo včelstvo divoké, že náhlý infekční tlak neustojí většina nebo dokonce všechny včelstva.....