Včelařská konference

Já jsem to pochopil tak, že rudlíkem s úlem se na náklaďák vůbec nevyjíždí,
úl se na ložnou plochu vyzvedne. Potom se nahoru vyhodí rudlík, vyleze
člověk a na ložné ploše se potom mohou úly i nahodit dva na sebe. Jak to ale
dělají ke konci, kde už pro manipulaci není místo, aby všechny úly byly dva
na sobě, kdo ví. Jinak co se týká vyjíždění na korbu, kdo doma stavěl, má
představu, co to potřebuje, protože určitě vyvážel stavebním kolečkem po
fošně suť na korbu nebo do kontejneru. Korba kolečka plná suti je tak ke 100
kilogramů, k vyvezení plného kolečka do korby je potřeba pořádně dlouhé
fošny, aby vůbec to kolečko šlo vyvézt a kvalitní neklouzající boty. Že by
6 - 8 metrovou fošnu někdo s sebou vozil na stanoviště včelstev do pole, to
se mně nezdá. Každopádně zvedání tam je sice mechanizované, ale pro
manipulaci ten rudlík bude nějakou pořádnou sílu vyžadovat. Zhruba na úrovni
manipulace s tím naplno naloženým stavebním kolečkem. To se prostě bez
mechanického pohonu kol rudlíku a tudíž vytvoření těžkého drahého monstra
udělat nedá.
Co se týká rámkové míry, rudlík uchopuje ty nastavku do učka na boku, je to
tedy uchopení na páku. Uchopení bude tedy nejvíc namáháno u nejdelších úlů
Langstrothů 44,8, kde je páka nejdelší, méně u Dadantů 42 cm a ještě méně
u naší míry 39. Důsledek je ten, že nebude třeba mačkat ten úhelník na
nastavek takovou silou a nastavky potom déle vydrží nebo nemusí být vyrobeny
tak přesně a z tak kvalitního dřeva. Jinak to není nic pro a proti žádné
rámkové míře.
Co se týká uchopení, asi je jedna strana napevno. Je to jednodušší. Jinak
protože to uchopení je z boku, nic se tam vlastní váhou nedovírá. Tou pákou
se tedy musí úhelník přitlačit, aby držel a v přitlačeném stavu zajistit,
aby se při pohybu rudlu úhelník nerozevřel a nastavky nespadly. Aspoň tak
jsem to pochopil já.

R. Polášek