Včelařská konference

Včelaři a pavčelaři ...
Do téhle diskuse jsem se původně ani nechtěl zapojit, ale nakonec mi to
nedalo.
Napadlo mě totiž tak trochu pouvažovat o pojmech "včelař" a "racionalizace"
s hlediska doby jejich používání a také tak trochu o tom, co si představuji
pod pojmem včelař.
Jistě - vážím si práce současných "velkovčelařů" a obdivuji je pro jejich
houževnatou pracovitost a píli, a vím, že u nich je racionalizae provozu
nezbytnou nutností.
Někde v koutku srdce ale vidím včelaře - takového "s velkým V" -, jako
bělovlasého kantora, pana faráře nebo pana řídícího, jak láskyplně v horkém
letním dni ošetřují své bodavé milušky v době, kdy se ještě pojem
racionalizace jaksi nevyskytoval...
Nehledí při tom na práci ani čas, který jim věnují, protože je pro ně tato
činnost radostí, naplňující je pocitem souznění s přírodou a jejich duši
klidem a mírem...
Bude snad někdo popírat, že to byli včelaři a zařadí je mezi "pavčelaře" jen
proto, že se jejich činnost víc řídila intuivním porozumněním přírodě, než
nejmodernějšími (a někdy i dostatečně praxí neověřenými) trendy ? Popře
snad někdo jejich zásluhy, bez nichž by ani dnešní včelařství nebylo na té
úrovni, na jaké nyní je?
Nu a proč bychom se tedy měli domýšlet, že dnes již nejsou lidé, pro které
je včelaření skutečnou zálibou a alespoň částečným únikem před běžným shonem
všedních dní? Nepotřebují "racionalizaci". Vzala by jim ten úzký kontakt s
milovanými včeličkami. Ekonomika provozu je celkem nezajímá, protože včelaří
z jiného důvodu, než výdělečného.
Už za ten jejich vztah ke včelkám je mám rád, a nikdy bych si je nedovolil s
opovržením nazvat "pavčelařmi" ...
S přátelským pozdravem Petr.