Včelařská konference

Co se týká ceny medu, myslím si, že med by se klidně mohl prodávat i za cenu
180 korun. Ale jen některý a od někoho. Od někoho myslím tím, když si někdo
vybuduje nějakou regionální značku, kterou udržuje nejméně několik let a
když si lidi zvyknou, že pod touto značkou koupí vždy kvalitní neošizený
med. Nebude to značka Český nebo Moravský med, ta byla politikou svazu
zdegradována. A myslím tím někoho, kdo každý rok pod touto značkou může
prodávat tuny medu, takže nějakého velkovčelaře nebo mějaké včelařské
družstvo, ne včelaře s pár desítkami včelstev. A optimálně s nějakou
kamennou prodejnou, na to se už dá dneska s vlastním medem dosáhnout. A jen
některý znamená, že třeba řepkový med se bude asi vždy prodávat levně. Třeba
někdo tady napsal, že vytočil uplně tmavý medovicový med. Pokud nebude mít
nijak zvlášť odpornou chuť, klidně by v takovém obchodě v jednom regálu pod
nějakou takovou regionální značkou mohly být vedle sebe ten tmavý medovicový
med za 180 a řepkový med klidně třeba za 50 za kilo, pokud se ho při takové
ceně vyplatí vůbec vytočit. Výhodnější bude asi technologie, kdy bude
sklizený med přes léto skladován a po ukončení snůšky někdy v srpnu se
teprve definitivně určí, který med se prodá jako jednodruhový a který med se
případně smísí s kterým, kdy ta směs bude chuťově a finančně výhodnější než
prodávat ty medy jako jednodruhové.
Co se týká dotací na včelstvo, myslím si, že z pohledu včelaře nic neřeší,
na to jsou příliš nízké. Pochybuji, že někdo pokračuje v včelaření jen kvůli
nim. Ale myslím si, že dotace pomáhají udržet jednotu ČSV a tudíž jednotu
při ošetřování a tím taky plošnou kvalitu ošetřování. A na úkor těch
důvěrníků, co ošetřování provádějí, udržují nízkou cenu ošetřovacích
zákroků. Podle mého odhadu, kdyby to měli dělat veterináři, by cena zákroků
nutných pro léčení varaózy stoupla až tak pětkrát, tím by se na to spousta
včelařů vykašlala. Co se týká opylovaní kvetoucích včelstvy, myslím si, že
ono strašení, že bez včely by nebylo rostlin je dost žvást. Záleží na jak
které konkrétní rostlině a stanovišti, při jaké větší úrovni nabídky květů a
pylu dojde při neexistenci včel k opylování jiným hmyzem nebo třeba větrem
nebo naopak jak se pak sníží výnos plodů a semen v případě kulturních
rostlin a jak se v nekulturních rostlinných společenstvech posune rovnováha
mezi rostlinami rozmnožujícími se semeny a rostlinami rozmnožujícími se
vegetativně a jinými způsoby nepotřebujícími včely. Většinou to jsou hodnoty
řádově desítky procent, ne víc.
Jestli má být dotace na včely skutečně na opylování, je podle mně chybný
koncept, kdy se dává na počty včelstev. Správny koncept by měl na opylovanou
plochu za předpokladu, že včelař má nějaký minimální počet včelstev, třeba
5. Když má včelař na stanovišti 10 včelstev, tak když zvýší počet na 20
včelstev, kvalita opylování nestoupne dvakrát, ale zůstane nejspíš stejná.
Maximálně se mírně zvýší. Řekněme, že kdyby měl včelař na stanovišti 5 nebo
15 včelstev a v okruhu 2 kilometrů by žádné jiné včely nebyly, dostal by
plnou dotaci. Kdyby měl na stanovišti jen 3 včelstva, dostal by 60 % dotace,
protože 3 včelstva už tu plochu neopylí kvalitně. Kdyby měl na stanovišti
10 včelstev a 500 metrů od něho by jiný včelař umístil další 4 včelstva,
dostal by první včelař 10/14 dotace a druhý včelař 4 /14 dotace. Dneska v
době počítačů není žádný velký problém všechny včelařské stanoviště zaměřit,
dát do plošné mapy, spočítat podle nějakého algoritmu ty dotace, případně
ještě nějako opravu dotací na kočování.

R. Polášek