Včelařská konference

a nekopmletna


pista



-----Original Message-----
From: Krassimir Petrov, Ph.D. [mailto:e-mail/=/nezadan]
Sent: Friday, March 03, 2006 11:47 PM
To: Včelařský mailing list
Subject: Hrozba íránské ropné burzy


Hrozba íránské ropné burzy - americká ekonomika mezi mlýnskými kameny

Státy získávají finanční prostředky formou zdanění občanů. Impéria na
rozdíl od toho získávají finanční prostředky formou zdanění občanů
podřízených států. K tomu, aby toho dosáhla, musí mít silnou a prosperující
ekonomiku a z toho vyplývající vojenskou moc. Část peněz vybraných impériem
od vazalských států bývá určena na zlepšování kvality života vlastních
občanů, část jde na financování armády, což bývá většinou nutné k udržení
statu quo.

Formy takového zdanění se různí. V minulosti to mohlo být zlato, stříbro,
výrobky, zboží, popř. zemědělské plodiny vypěstované satelitními státy,
volové či otroci. Z historického hlediska se platba daní uskutečňovala vždy
přímo mezi zúčastněnými státy. Vazalský stát prostě předal část svých
vytvořených hodnot impériu.

Ve 20. století se Americe poprvé v historii podařilo zdanit i zbytek světa
a přinutit ho k nepřímým platbám – totiž formou vlastní inflace. K tomu,
aby jí platily ostatní státy nemusela užívat síly ani hrozeb. Stačilo, aby
v zahraničí nakupovala všemožné zboží a platila vlastní měnou, ochotně
přijímanou a uznávanou ostatními zeměmi.

Americké ekonomické impérium formálně vzniklo roku 1945 v Bretton Woods. Už
tehdy nebyl dolar pro normální smrtelníky plně kryt zlatem, ale zahraniční
vlády mohly zlato výměnou za dolary od americké vlády ještě obdržet. Díky
tomu se z amerického dolaru stalo světové platidlo. Amerika tehdy měla dost
zlata, jímž si v průběhu druhé světové války nechávala od spojenců platit
za různé služby. Impérium by ovšem nemělo dlouhého trvání, kdyby udržovalo
v oběhu jen omezené množství dolarů. V období vietnamské války Amerika
potřebovala hodně peněz. Začala tady tisknout dolary, nakupovat za ně
služby a zboží a financovat své válečné dobrodružství. Při plném vědomí, že
natištěné dolary jsou méně a méně kryté skutečným zlatem, Amerika trvale
udržovala obchodní deficit a zvýšené množství dolarů v zahraničí odpovídalo
přibližně tomu, co by normální stát získával od vlastních občanů formou
zvyšující se daně z příjmu. Jenže toto byly daně, které platili jiní.

Až to jednoho dne prasklo. 15. srpna 1971 Amerika poprvé odmítla vydat
zlato za dolary držené zahraniční vládou. Prostě ho už tolik neměla. Jinými
slovy to byl bankrot amerického finančního systému. Amerika nakoupila od
zbytku světa obrovské množství zboží, přestože věděla, že ho nikdy nebude
schopna zaplatit. A neměla to ani v úmyslu. A zbytek světa? Ten zůstal jen
bezmocně stát, neschopen zareagovat a potrestat dlužníka, jak by se stalo v
případě jednotlivce.

Amerika ovšem potřebovala nakupovat víc a více zboží, aby vyhověla stále
rostoucímu domácímu apetitu, a proto musela za každou cenu přijít s nějakým
novým důvodem proč by měl zbytek světa nadále přijímat a držet ve svých
bankách její upadající měnu.

Od roku 1971, kdy už bylo zřejmé, že nebudou nadále schopni krýt své dolary
zlatem, hledali Američané jiné řešení. Našlo se. V roce 1972/73 uzavřely
Spojené státy s režimem Saudské Arábie pevně ukotvenou smlouvu. Slíbily, že
se postarají aby vládnoucí režim zůstal u kormidla moci. Ten na oplátku
bude za svou ropu přijímat platby pouze v dolarech. Zbytek zemí OPEC pak
následoval příkladu Saudské Arábie. A protože zbytek světa rovněž nakupoval
ropu od OPEC, byl tu najednou opět důvod udržovat, shromažďovat a dále
navyšovat dolarové rezervy. Svět potřeboval stále více ropy jejíž cena
pořád stoupala, proto bylo třeba mít v rezervě stále více dolarů. Dolar byl
žádaný i přesto, že ho nebylo možné vyměnit za zlato. To ale najednou
nevadilo, protože byl směnitelný za ropu. A tak vznikly petrodolary.

Z pohledu ekonoma je to tedy měna krytá ropou. Dokud za ni bude dolar
jediným platidlem, může americké impérium tisknout další a další peníze a
dále nakupovat od zbytku světa na dluh. Jinými slovy Amerika nerušeně
pokračuje ve zdaňování zbytku světa. Kdyby dolar z nějakého důvodu přestal
být krytý ropou, přestalo by americké impérium existovat. Proto je pro
Ameriku životně důležité, aby jediným platidlem za ropu zůstal i nadále
dolar. Bylo také žádoucí, aby ropná pole byla roztroušená v různých zemích,
ne dosti vojensky ani politicky silných aby si mohly dovolit požadovat
platbu v jiné měně. Pokud tu a tam někdo požadoval opak, bylo mu domluveno.
Někdy stačil politický tlak, jindy bylo třeba sáhnout k vojenské hrozbě.

Prvním vládcem, který se Americe odvážil otevřeně postavit a požadovat
platbu za ropu v euro, byl v roce 2000 Saddám Hussein. Zpočátku ho nebrali
vážně, pak se ho snažili ignorovat, ale když viděli, že to ten paličák
myslí vážně, zkusili obvyklé triky – politický nátlak, očerňování a
zastrašování. Skutečný problém se vynořil až když se k Iráku připojil Írán,
a také další země požadovaly platbu v euro nebo v jenech. Američanům bylo
jasné, že toho chlapa musí ztrestat. Bushova akce „Shock-and-Awe“ v Iráku
nebyla kvůli Saddamovým ZHN. Ani kvůli demokracii či lidským právům.
Dokonce nešlo ani o zabrání ropných polí. Šlo o zachování amerického
impéria. Saddáma bylo třeba exemplárně potrestat, aby to odradilo případné
následovníky. Americká výstraha světu zněla jasně: každý kdo bude požadovat
platby za ropu v jiné měně, než v dolarech, dopadne stejně.

Mnozí se mylně domnívají, že Bush spustil tuto válku aby získal iráckou
ropu. Nedochází jim, že mu stačilo natisknout za cenu papíru další dolary a
koupit za ně třeba všechnu ropu světa.

Historie nás učí, že impérium válčí jen tehdy, když a) se musí bránit, nebo
b) má z války prospěch. Pokud není ani jedna podmínka splněna, budou
náklady na takovou válku vysávat ekonomiku země až do jejího úplného
zhroucení. Nezdá se, že by obsazení iráckých ropných polí z dlouhodobého
hlediska stálo Bushovi za válku. Bush nenapadl Irák kvůli ropě, ale proto,
že americkému impériu šlo o život. A skutečně. Do dvou měsíců po obsazení
Irák zrušil svá konta v euro a začal opět přijímat platby za ropu pouze v
dolarech. Svět už nemohl nakupovat iráckou ropu za euro. Světová nadvláda
dolaru byla opět (ještě naposledy) potvrzena. Když tehdy Bush z paluby
letadlové lodi oznamoval světu ukončení mise znamenalo to, že úspěšně
ochránil americký dolar a tím americké impérium.

Íránská rošáda

Ale íránští muslimové nepopřáli Bushovi dlouho klidu. „Atomová bomba“,
kterou Írán údajně vyvíjí není radioaktivní, ani nemá tvar typické bomby. A
přesto je pro americké impérium stejně, ne-li více smrtící. Tou zbraní je
ropná burza, kterou Írán hodlá otevřít v březnu 2006. Bude postavena na
evropských obchodních mechanizmech a platby budou prováděny v euro. Z
ekonomického pohledu je mnohem větším nebezpečím než byl Saddám, protože
umožní komukoliv nakupovat a prodávat ropu za euro, tedy úplně obejít
nemocný americký dolar. Je téměř jisté, že svět s úlevou a ochotně přijme
tuto možnost.

Evropané nebudou potřebovat (a tudíž ani držet v bankách) dolary k nákupu
ropy, budou prostě platit vlastní měnou. Přijetí eura jako světové rezervní
měny umožní Evropě nejen ekonomickou prosperitu, ale posílí to i její
status – na účet Spojených států. Touto možností budou velmi potěšeni i
Číňané a Japonci. Umožní jim snížit zásoby dolarů a diverzifikovat své
portfolio – něco, na co už se delší dobu stejně připravují. Předpokládá se,
že si ponechají třetinu svých dolarových zásob, třetinu vrhnou na trh a
třetinu si nechají na příští platby. O přechod na euro mají zájem i Rusové.
Hlavním odběratelem plynu a nafty jsou evropské země, část jde do Číny a
Japonska. Přijetí eura jako platidla za ropu a plyn by Rusku umožnilo
obchod s Evropou v jejich vlastní měně a časem by to zjednodušilo i obchod
s Čínou a Japonskem. Navíc Rusové našli pro své zásoby dolarů vhodné
použití. Nakupují zlato. Ruský nacionalismus v posledních letech zaznamenal
oživení a pokud by přijetí eura vedlo k poranění Ameriky, Rusové to rádi
udělají a budou s potěšením pozorovat jak Amerika krvácí. Arabské země
vyvážející ropu rovněž rády přijmou euro, protože jim to umožní zbavit se
rostoucích hromad stále bezcennějších dolarů. Tyto země obchodují stejně
jako Rusové hlavně s Evropou, a tudíž přirozeně tíhnou k používání evropské
měny. Zvýší to jejich stabilitu a sníží riziko měnového pádu. A to už
nemluvím o džíhadu a chuti arabských zemí Spojeným státům ublížit.

Není jisté, jak se v té šlamastyce zachovají Britové, kteří se tak trošku
dostanou jako mezi mlýnské kameny. Mají s Amerikou sto let staré
strategické smlouvy, ale na druhou stranu geograficky přece jen patří spíš
k Evropě. Mají mnoho důvodů držet se toho, kdo vyhrává. Jak se zachovají,
až bude partnerská země klesat ke dnu? Obětují se pro ni také? Nedají jí na
dohled brzkého pádu poslední ránu z milosti?

Nesmíme zapomenout, že dvě hlavní ropné burzy jsou v New Yorku (NYMEX) a v
Londýně (IPE – International Petroleum Exchange). Ve skutečnosti vlastní
obě Američané. Je pravděpodobné, že Britové zůstanou u dolaru, jinak by
poškodili vlastní zájmy v IPE. Je důležité připomenout, že (bez ohledu na
rétoriku a to, co bylo oficiálně řečeno) Britové zůstali u své měny a
odmítli euro zřejmě hlavně proto, že je k tomu nutil americký přítel.
Přechod na euro by znamenal, že IPE začne obchodovat s ropou v euro, a to
by byl smrtící úder americkému impériu.

Ale bez ohledu na to, jak se nakonec rozhodne Tony Blair, zahájí