Včelařská konference

Odpověď pro př. Stonjeka z 10.9.
Vážený příteli,
Tvoje reakce na můj příspěvek do diskuse vybudila na mé tváři úsměv,
protože mi připomínala trochu zastaralou, leč ještě používanou formu :
„Dojdou-li tě argumenty, vrhni se do útoku“. Já ho přijímám a sděluji,
pokud bys chtěl opravdu znát moji práci i ostatní včelařské aktivity, rád
Ti je sdělím na Tvoji adresu, zde by to mohlo vypadat na samochválu.
Až do konání letošní okresní konference jsem byl ochoten zvažovat i další
práci ve prospěch včelařství. Bohužel, moje připravené kritické připomínky
doplněné vždy o návrh na řešení jsem neměl možnost ve svém diskusním
příspěvku ani dokončit i když jsem se jako zvolený delegát okresní
konference v Písku připravoval do diskuse poctivě dva dlouhé večery.
Stačilo zmínit jméno Texl a měl jsem šmytec. Ptáš se na záchranná opatření
? Myslím si, že některá znám, jsou minimálně dobrá pro další diskusi. Ani
já nesouhlasím se všemi body i2j, ale velmi si cením odhodlání všech
aktivistů něco změnit a položit základ k přemýšlení.. Reakce nejvyšších
orgánů svazu mě také připomíná dobu dávno minulou. Děsí mě ta podoba
hromadného odsuzování neznámého textu. Že by obavy z možné infekce ?
Znám i další včelaře, kteří by       byli ochotni přemýšlet       jak dál a lépe.
Příkladem je také i tato diskuse i když se každému hned nepodaří uhodit
hřebík na hlavičku. Velké většině včelařů bohužel ani po tolika letech
nedošlo, že se změnily poměry, ekonomika i veškeré zákonitosti z toho
vyplývající. Takto poučit včelaře měl bohužel svaz. Nikde jsem dosud nečetl
zásadní stanovisko ČSV, o co jde především, zda o zavčelení krajiny nebo o
med. Tady se to prokazatelně hraje na obě strany ( aby neubyli
spokojení příznivci ). Dříve jsme společně budovali ČSV, považovali jsme
jej a celý jeho ekonomický potenciál za svůj a protože jsme měli mít dříve
přibližně „všichni stejně“, mnozí se koukali druhému do peněženky „ co za
to má „. U některých funkcionářů je to bohužel zvykem ještě dnes. Pak se
také budovala Včela Předboj, což nebylo nic jiného, než naše společné
včelařské „odbytové družstvo“.
Zdůrazňování jakéhosi podílu na spoluvlastnictví a vztahu ke svazu patří
minulosti. Ty nejlepší perníčky nám z naší pohádkové svazové chaloupky
kdosi oloupal a tak je teď vlastní i nevčelaři, banky a kdoví kdo ještě.
Proto jsou včelaři také současným stavem velice zklamáni a nejsou již
ochotni snažit se za někoho, kdo to má ( nebo měl by mít ) v popisu práce.
Vědět „ jak na to „ je mnohdy v tržní ekonomice podstatná část hodnoty
firmy. Také jsem prožil dobu, kdy sběrači cizích nápadů z nich sesmolili
diplomovou práci. Takže kritiku dnes chápu jen jako impulsy k tomu, na co
by se měli odpovědní pánové zaměřit. Vymyslet si to budou muset ale asi
sami, vzdělání k tomu mají dostatečné, snad proto na ně ten přísnější
metr. Hesla typu „svaz si rozvracet nedáme“ patří do prvomájového průvodu.
V podmínkách tržní ekonomiky, kterou si přála většina národa, by se měl
každý včelař nekoukat na to, co kdo z toho má, ale hledět, aby také měl on
sám a položit si s odvahou každý sám sobě několik nepříjemných otázek       
1. umím vyrobit sice med, ale umím ho i prodat ?
2. vybudoval jsem si obchodní kontakty ?
3. jsem ochoten jít do rizika úvěrů a obchodních ztrát ?
4. vybudoval jsem si zázemí na zpracování medu ?
A tak bych mohl ještě pokračovat v dalších otázkách dál a dál. Odpovědi
včelařů znáte. Nemám na to čas, nemám na to podmínky,mě se to nevyplatí,
kdo ví jak to bude z medem dál, atd. Takže nezbývá než svoje přebytky
svěřit obchodníkovi specialistovi ke zobchodování. V okamžiku, kdy jsem se
zbavil starostí s medem a dobrovolně uzavřel obchodní dohodu, je nanejvýš
neslušné pátrat, kolik to tomu šikovnějšímu vynese. Mnoho včelařů to
odkoukalo z novin, z různých vyjádření       našich včelařských nejvyšších a
nedošlo jim to podstatné. Jsou to obyčejné intriky a zastírání skutečného
stavu vztahů mezi jednotlivými subjekty. V současné době by měli včelaři
nekompromisně požadovat za svoje peníze od ČSV především dokonalý servis,
nezkreslené souvislosti jednotlivých informací, tak jak to již zde bylo v
této diskusi odhaleno. Proto ochota ke spolupráci u včelařů mizí, ale ne
jejich vinou. Informacemi o předpokládaném vývoji včelařství a trhu s
medem nebyla včelařská veřejnost péčí svazu dostatečně a s předstihem
informována. V předsjezdovém období není čas se vzájemně hladit po srsti a
libovat si jak jsme dobří a nepostradatelní. K čemu to povede? Stačí, když
si přečtu Včelařství, tam je samochvály až až.. I přesto jsem nikdy
netvrdil, že je na ČSV všechno špatné, já si např. velice cením
Svépomocného fondu, obzvláště při rostoucí kriminalitě a vandalismu. Koho
již tato verbež na včelnici navštívila, ten mi dá určitě za pravdu. Našlo
by se toho pochopitelně i víc.
P.S.
V neděli jsme měli členskou schůzi, ale dalšího šílence, co by chtěl dělat
jednatele ZO jsme dosud nenašli. A to dříve byla čestná funkce.
Myslím, že jsem se otevřel víc než naši VyVolení, ostatním se omlouvám,
pokud jsem zbytečně unavoval svými úvahami ale se stejnými pocity je nás
asi víc a proto jsem to uvedl zde..
S pozdravem J. Rotbauer