Včelařská konference

Tak asiati mají v detailní práci s hmyzem tradici, dříve to dělali, sice v Číně, ale možná i v Koreji, mnoho stovek let s bourcem morušovým, nyní podobně přistupují ke včelám.
U nás je trend přesně opačný, zatímco kdysi v úlech se zadním přístupem se včelař "babral" se včelami velmi detailně, nyní v nástavkovém úlu se včelař zabývá včelami jen minimálně. A dle dnešní metodiky ideální by mělo být, když se nezabývá téměř vůbec.

Člověk se ve včelách může babrat úplně stejně detailně i v nástavcích, jen při tom nemusí včelám vždy působit stres zdlouhavého rozebírání a při tom jich spoustu i přes veškerou opatrnost umačkat. Také v obdobích větší nervozity včel to bylo málo příjemné. Mě to naštěstí jen lízlo, když jsem si v začátku vyrobil několik budečáků, ale nostalgií po tomto způsobu včelaření rozhodně netrpím. Vyzkoušel jsem si to ale dost na to, abych mohl říct "nikdy víc".

Můžete celý život včelařit s nástavkovými úly a to defakto úspěšně s velkými výnosy medu, pokud okolí dá zdroje a přesto se nikdy nebudete muset se včelami naučit skutečně zacházet. Protože při zákrocích do těch cca 10 minut to prostě není třeba.
Ale pokud budete pracovat v zadovácích a nebudete umět se včelami zacházet, do měsíce, dvou měsíců vyrobíte z klidného stabilního včelstva, se kterým se dá bez kukly dělat cokoliv, zuřivky, které vás začnou napadat, když po týdnu klidu přijdete zezadu k úlům na 10 metrů daleko.
Osobně jsem viděl v nejméně dvou případech.