Včelařská konference

Doplňovat zásoby v zimě je úlet. V teplotě pod 15st. včely neberou a i kdyby, zpracování je v tu dobu zatěžuje víc než rozpracování zkrystalizovaných zimních zásob. Každé včelstvo které dostalo alespoň 7kg krystalu zpravidla vydrží nejméně do konce února//uvažuji i drobnou krádež z původního krmení// Pak se zpravidla vypomůže půjčkou od sousedních slabochů, kteří měli menší spotřebu. A nakonec se koncem března nechá už nalít tekutý krystal přímo z petky do souše a dovést/podnítit nedokrmené i ostatní do sezony. Myslím, že profíci nemají na blbosti čas a krmí raději s přebytkem. Mě záleží na tom, abych netočil v květovém medu zimní zásoby a nepřekrmuji, jedu na ECO, 10kgKrystalu/ks, tj.11-13 kg z.zásob. Omlouvám se za upřímnost. Hezký nový rok všem.

Jinak když se v zimě přidávají zásoby zpracovaným cukrem v plástu, tak optimálně, aby nebyly ztráty na včelách, je to možné při teplotě tak asi nad + 10 st C anebo při teplotě asi tak pod -5 - 10 st C, ideálně při minus 10 - 15 st Č a v době, kdy není ostré sluneční světlo. Pod mrakem nebo spíš ráno nebo spíš k večeru. Teplota mezi +5 a -5 st C je pro takovou manipulaci "zakázaná oblast", protože včely se rozletí, ale kvůli zimě se už nevrátí.
Když je teplo a létají, tak to je totéž jako časně na jaře.
Za mrazu se potom využívá toho, že když se včelstvo s plásty třeba minulý den uvolněnými z propolisu opatrně po plástech rozebírá, tak díky mrazu, pokud nejsou příliš rozrušené, všechny včely zůstávají na plástech a nevzlétají. - 15 st c je podle mne asi tak hranice.

Podle internetových zdrojů řešení tohoto problému vidím dvě cesty.

První. Zimování s nasypaným cukrem na horním povalovým krmítku s malou dírou přímo nad chomáčem, což vyžaduje umístění krmítka již v sezoně kvůli umístění chomáče a kontrolou oslunění stěny úlu protože chomáč se rozhoduje o zimním umístění zimního chumáče i podle tohoto zdroje oteplování stěn. (tak i např. vícevčelstevní úl a vliv na umístění chomáčů, typ stavby a poloha česen atp).

Zdroje informací: https://www.youtube.com/results?search_query=dry+sugar+feedeng+bees

Druhou cestou a to velmi starou podle zdrojů při doplňování zásob v např. iv košnicích, takže i ověřenou je položení nebo postavení tabulky tvrdého kandisu přímo k chomáči. Co jsem testoval, tak je velmi důležité udělat - vyrobit kandis opravdu tvrdý a pokud možno čirý - průhledný. Vyžaduje to cvik jak rozpoštět cukr spolu s kyselinou citrónovou nebo lépe askorbou - tj. vitamin C. Dále vyžadování pouze tvrdého kandisu úmístěného v úlu je proto, aby se neplopadl přes rámky až na dno a neucpal česno, a neutopil dělnice. (vlastní zkušenost)

https://www.youtube.com/results?search_query=how+to+make+candy+for+bees


_gp_

Já mám k obojímu způsobu negativní komentáře.
Zimování s násypovým cukrem, podle mně, co se mně stávalo s nespotřebovanými zásobami, takový cukr se přes zimu vzdušnou vlhkostí rozpustí a vzniklý roztok se začne kazit. potom je pro včely spíš i jedovatý. A včelky si toho cukerného roztoku stejně všimnou jen tehdy, pokud má teplotu aspoň 15 st C, to znamená v zimě pouze během silné oblevy. To už je mnohem lepší do krmítka dávat cukerný roztok rovnou právě v době oblevy a po ochlazení krmítko vzít a vyčistit.
Tam by se hodil můj systém pozdního krmení, používání různě velkých plochých nádob, třeba misek pod květináče, v září třeba 2 - 4 litrových a pozdě na podzim na třeba 200 ml,(nebo ploché nízké plechovky od rybiček) dávaných nad zimním chumáčem a shora pořádně zateplený. Takže včelky cukr v tak malé uteplené nádobě ohřívají svým teplem na svou teplotu a jsou ochotny ho brát i při teplotách +5 - +10 st C přes poledne a kolem nuly v noci. Jinak ale je to stále na hraně, včelky při takovém krmení potřebují prolet a vyčerpávají své bílkovinné zásoby, takže se to projeví na úmrtnosti v zimě a na efektivitě vychovávání nových včel v předjaří.
Co se týká kandisu, ten se nedá vyrobit bez přehřátí cukru a tudíž bude vždy obsahovat vysoké množství HMF, který je pro včely jedovatý. Nebo minimálně včely nepřiznivě zatěžuje.