Včelařská konference

pokračování ...
Nejprodukčnějšl
oblasti se většinou na'cházejí na hranicI mezI di-
vokou" přírodou a obdělávanou půdou, takže
nektar je k dispozici z ovocných stromů, pampelišek,
javorů, malin, švédského jetele, komonIce, lučního
jetele, lip, vřesu.
Je třeba zdůraznit fakt, že buckfastské včely neby-
ly nikdy přednostně šlechtěny na barvu. To má za
následek poměrně širokou škálu barev jak mezi
jednotlivými kmeny, tak i uvnitř kmene. Matky
jsou však většinou pruhované světlejI hnědou bar-
vou. Dělnice mají často jeden, dva I tři žluté pruhy
a většinou jsou šedě ochlupené. Trubci jsou v bar-
vě nestálejší. Jsou tmaví se dvěma bronzovýmI
pruhy., v některých kmenech jsou I tyto pruhy sot-
va znatelné. Velikost matek kolísá od velmi vel-
ké (391) po malou (441).
Sedm kmenů ve Svédsku má následujíci původ:
285 - přivezen v roce 1975 do Svédska, relativně
světle zbarvený, vysoce produktivní, velmi časný
jarní rozvoj, matečné včelstvo patřilo k typu sa-
harského kmenE! bratra Adama; 366 - v roce 1975
do Svédska, relativně světle zbarvený, vysoce pro-
duktivní (jeden včelař 5 mil ode mne vzdálený
získal od jednoho včelstva 364 liber (165 kg) a
v průměru od tohoto kmene 265 liber v roce 1982;
424 - v roce 1975 do Švédska, tmavě zbarvený,
velmi rozšířený po celém Švédsku, matečne včel-
stvo patří ke kmen i anatolského typu; 344 - v
roce 1976 do Svédska, relativně světlp. zbarvený;
441 - v roce 1979 do Svédska, tmavě zbarvený,
dělnice výborně čisti úl a jsou dlouhověké; 427
- v roce 1980 do Svédska, tmavě zbarvený, vý-
tečné sběratelky pylu (všechny buckfastské včely
jsou výborné sběratelky pylu), a 391 - v roce
1980 do Svédska, relativně světle zbarvený, vyso-
ce produktivní, velmi, velmI klidné včely.
Všechny buckfastské včely jsou normálně velmi
mírné, a fakt, který přljemně překvapil všechny
švédské včelaře - jsou mirné v kteroukoli dennl
dobu, i pozdě navečer přI jakémkoli počasí.
Gunnar Henningsson, kontrolnl včelař se 150 včel-
st vy (dostává matky od různých chovatelů a tes-
tuje je) řlká, že ve srovnání s vlaškami mají buck-
fastské včely více dobrých vlastnosti v jednom
včelstvu. Včelařská praxe ve Švédsku zjišťuje, že
buckafstské včely jsou otužilejšl, stejnol'odější kva-
lity, produktivnější, méně rojivé a mírnějšL
Italské včely nejsou tak otužilé a jsou méně jed-
notné v kvalitě. Ale při dobrém počasi a v ob-
lasti s velkým množstvlm nektaru mohou být vel-
mi dobré.
Kraňské včely jsou otužilé a obvykle jsou velmI
mirné. Ale kladeni matky je vice závislé na do-
statku pylu.
Původnl tmavá včela je otužilá, ale často agresiv-
ní a rojivá. Tato agresivita způsobuje problémy ve
Svédsku při přirozeném pářeni matek, neboť ti-
to trubci jsou často nejpravděpodobnějšímI kandi-
dáty na pářeni s vyletuj!:clmi matkamI.

dokončení.
Svédšt! včelaři zjistili, že buckfastští trubci ovliv-
ňují lepší mednou produkci, když se kříží s os-
tatními rasami, než to dělají trubci jiných ras.
Nejlepší křížení se zdá být se 75 % buckfastské
"krve" (po prvním křížení následuje překřížení
buckfastskými trubci).
Čistá buckfastská včela se mi zdá dnes natolik
produktivní. že pochybuji, že by se mi vyplat1lo
ji ještě dále křlžit na vyšší výnos. Těch pár liber
medu navíc, které bych eventuálně získal, by mi
nevyvážilo rozkolísanost potomstva, která by pak
mohla znamenat snížení průměrného výnosu a
další selekční práci "od začátku" za účelem zís-
kání genetické stability. Ale pro k<Jmerčního cho-
vatele věřím, že se vyplatí experimentovat s křl-
ženci a pa,k je včlenit do n<Jrmálních kmenů, jak
to dělá bratr Adam.


Přeložila doc. ing. S. Kubišová