Včelařská konference

Mě to nemusíš popisvat, my je měli od roku 1956 do 2000 Kdy byla ukončena
výměna z tenkostěnné. Co bylo zajímavé, K těm prvním byly přiloženy rámky a 
plastové mezistěny  ktré se do nich vkládaly. Ty vydržely víc jak 15 let.
Ale od té doby jsem je nikde na trhu neviděl.

Pepan


---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Komu: Včelařský mailing list <vcely/=/v.or.cz>
Datum: 1. 4. 2015 6:18:30
Předmět: Re: ivotaschopnost vĂ??elstev Re:

""Přeháníš, vytáčelo se, až se objevil med až u okénka. To již bylo v
medníku
cca10 kg Někdy se opravdu vytáčelo každou sobotu ale to se přihodí i dnes.
dříve také těch snůšek bylo více. Jedna která dnes úplně chybí, je ta z
ohnice. Práce v budečáku ale opravdu byla náročnější na čas.
pepan"
Vytáčení, když se objevil med až u okénka, bylo pouze mimo rojové období,
to znamená od zhruba konce června anebo od zaručeně nerojivých včelstev
nebo u slabších včelstev.
U běžných až silných včelstev a v květnu a červnu by v takovém případě už
bylo nejspíš pozdě, matka v plodišti by už měla delší dobu nedostatek
místa, v plástech plno zavíčkovaného plodu, jehož místo by po líhnutí
zabral med a včelstvo by nezadržitelně nabralo směr k rojové náladě.
Mohl by ještě pomoci šok, že by se jim radikálně vybral medník s donesenými
zásobami, ten zarovnal plásty z plodiště s tím plodem a medem a plodiště se
aspoň z poloviny, nejlépe z té od česna, vystavilo mezistěnami a jinak
prázdnými plásty. Ale za prvé to nebyl stoprocentní recept proti rojením,
za druhé včelstvo i tak vykázalo minimálně 14 denní přestávku v donášení
zásob a za třetí byl to zásah pomalu dvakrát delší a namáhavější než běžný
zásah v zadováku. Klidně to mohlo trvat i hodinu a půl a rozzuřilo se
přitom dost včel.
Zásahy do včelstva v zadováku musely být tak časté, aby bylo včelstvo
udržováno těsně pod oním bodem vývoje, kdy ve ve včelstvi tolik včel a
zásob, že včely nabírají směr na rojení. U nástavkových úlů je možné snadno
oddělit a rozchovávat nerojivá včelstva, stačí když nereagují rojením na
množství donesených zásob, protože volný prostor se vždy dá přidat. U
zadováků přidat prostor nejde a proto se včelstva musí před bodem rojení
zadržovat pravidelnými zásahy. Záleží potom hodně na síle snůšky a na tom,
jak ta snůška vyčerpává včely. Když je silná dlouhodobá snůška na
kvalitním stanovišti s vysokou diverzitou zdrojů snůšky a se zdroji v
blízkosti stanoviště, mohlo to znamenat potřebu být ve včelstvu třeba každý
týden, protože včely tou snůškou sílily i zároveň zaplňovaly plásty medem.
Pokud byla třeba silná snůška, ale ve větší vzálenosti anebo hodně
medovicová snůška, tolik to třeba nebylo, protože včely snůškou nesílily
anebo rovnou i slábly. Takže se do včel nemuselo třeba i celý měsíc, ke
konci potom byl úl třeba kompletně zanešený medem, ale včelstvo bylo slabší
a stále bylo díky tomu pod bodem rojení.
V praxi u zadováků, třeba ve včelíně s dvaceti nebo víc včelstvy když
včelař chodil třeba každý víkend, tak vždy se takových prvních 15 - 30
minut studovalo přes okýnka a ze záznamů stav včelstev, jaká je potřeba do
nich jít. Do některých včelstev bylo třeba chodit každých 14 dní nebo v
případě dobré snůšky i každý týden, jiná včelstva se nechávala tak třeba
celý měsíc."

"Mě to nemusíš popisvat, my je měli od roku 1956 do 2000 Kdy byla ukončena
výměna z tenkostěnné. Co bylo zajímavé, K těm prvním byly přiloženy rámky a
plastové mezistěny ktré se do nich vkládaly. Ty vydržely víc jak 15 let.
Ale od té doby jsem je nikde na trhu neviděl."
To slyším poprvé, že tehdy někdo úly kupoval.