Včelařská konference

Pane Gruna
Myslím, že v tom jak jste to nyní popsal můžeme najít velkou porci shody.
Co se týká vlastní metodiky a nařizováni plošného léčení na základě výsledků vyšetření zimní měli, tak zde bych to rozdělil na dvě roviny.
Ta první je nařízení jarního ošetření při vysledku vyšším jak 3 roztoči na včelstvo. Toto nařízení bych ponechal i s vědomím, že výsledek spadu může být ovlivněn různými vlivy (druhotným spadem mrtvých kleštíků po léčení, nevyčištění podložek vcelařem atd). Osobně bych doporučil další sledování a monitoring a podle něj teprve reagovat.

Co se týká nařízení letního ošetření na základě výsledků vyšetření zimní mělí tak to si otevřeně řekněme, že jde o nesmysl takže zrušit.

Jinak plný souhlas s tím, že odpovědný je především chovatel. Metodika či nařízení nemůže suplovat odpovědnost chovatele.
Ovšem pravda je i ta, že ne všichni včelaři jsou natolik samostatní a pokud jim někdo tedy SVS něco nenařídí, tak to prostě neudělají.
Já osobně jsem tedy zastáncem určité metodiky, ale takové která bude alespon v obecném principu smysluplná a ktera povede vcelaře k vlastní odpovědnosti. Tímto směrem bychom měli přemýšlet místo toho jak ji zrušit.

Také mám pocit, že se blížíme shodě. Souhlasím, že ne všichni včelaři by zvládli přechod na samostatnou péči o zdraví včel bez vyšetření měli. Pro tyto případy by mohlo být zachována možnost dobrovolného vyšetření měli. Třeba i se státní dotací. Budou to většinou včelaři, kteří hůř vidí nebo roztoče v životě neviděli. Takoví většinou také zimují jednoprostorově a výsledky zimní měli by dávaly smysluplné údaje. Bez výhrad bych také souhlasil, pokud by se včelaři v místním spolku usnesli, že si společně nechají vyšetřit měl a tím si učiní zimní měl povinnou pro své členy.

Nevidím ale žádný smysl, aby si samostatní včelaři, kteří jsou schopni si sami spočítat roztoče kdykoliv během roku, odevzdávali spad k laboratornímu vyšetření na kleštíky.

A pak je tu skupina včelařů, kteří na vše kašlou a když nebude vyšetření a léčení povinné, tak nic dělat nebudou. Tady se asi neshodneme, ale tyto držitele včelstev bych přiřadil k populaci divoce žijících rojů a nechal bych je postupně odumřít i s rizikem, že to krátkodobě zhorší situaci. Podle mého názoru úhyn je nejlepší učitel. Z hlediska dlouhodobého se to asi vyplatí.

Broněk Gruna
------------------------------------
Pane Gruna
Myslím, že v tom jak jste to nyní popsal můžeme najít velkou porci shody.
Co se týká vlastní metodiky a nařizováni plošného léčení na základě výsledků vyšetření zimní měli, tak zde bych to rozdělil na dvě roviny.
Ta první je nařízení jarního ošetření při vysledku vyšším jak 3 roztoči na včelstvo. Toto nařízení bych ponechal i s vědomím, že výsledek spadu může být ovlivněn různými vlivy (druhotným spadem mrtvých kleštíků po léčení, nevyčištění podložek vcelařem atd). Osobně bych doporučil další sledování a monitoring a podle něj teprve reagovat.

Co se týká nařízení letního ošetření na základě výsledků vyšetření zimní mělí tak to si otevřeně řekněme, že jde o nesmysl takže zrušit.

Jinak plný souhlas s tím, že odpovědný je především chovatel. Metodika či nařízení nemůže suplovat odpovědnost chovatele.
Ovšem pravda je i ta, že ne všichni včelaři jsou natolik samostatní a pokud jim někdo tedy SVS něco nenařídí, tak to prostě neudělají.
Já osobně jsem tedy zastáncem určité metodiky, ale takové která bude alespon v obecném principu smysluplná a ktera povede vcelaře k vlastní odpovědnosti. Tímto směrem bychom měli přemýšlet místo toho jak ji zrušit.

Ano, zde se neshodneme.Já osobně totiž nejsem přesvědčen o tom, že jim včely postupně odumřou. U části to platit může, ovšem bude významná tzv "vytrvalá část", která si i přes zvýšené úhyny bude neustále nějakým způsobem doplňovat včelstva (sbírání rojů, tvorba oddělků přes rojové matečníky atd) a bude svými promořenými včelstvy zamořovat široké okolí, takže i když se včelaři v jeho okolí budou se vší odpovědností starat, tak bude veliké riziko hraničící s jistotou, že právě z těchto nijak neošetřovaných včelstev bude probíhat reinvaze. Bezesporu by toto vedlo i k velmi zhoršeným vztahům mezi takovými včelaři.

.......................................................
Brinislav Gruna
A pak je tu skupina včelařů, kteří na vše kašlou a když nebude vyšetření a léčení povinné, tak nic dělat nebudou. Tady se asi neshodneme, ale tyto držitele včelstev bych přiřadil k populaci divoce žijících rojů a nechal bych je postupně odumřít i s rizikem, že to krátkodobě zhorší situaci. Podle mého názoru úhyn je nejlepší učitel. Z hlediska dlouhodobého se to asi vyplatí.

Hledejme tedy způsob, jak mít páky na "držitele včel" a přitom zbytečně neobtěžovat odpovědné včelaře. Podle mého názoru má takové případy řešit veterinární inspektor, ale až při zjevném zandebání péče. Např. při probíhající reinvazi je dohledán zdroj - kolabující včelstva.

Jinak pokud chcete mít "svůj" rajon plně pod kontrolou, zakažte včelám rojení. Podle méno odhadu se rojí některý rok až 30 % včelstev. N některých regionech s pozdní snůškou mohou roje úspěšně přezimovat a to je potom další rok veselo. Co s tím?

Mylím si, že by každý včelař měl být vybaven metodami, aby úspěšně zvládl masivní reinvazi kleštíků. Běžně je potřebovat nebude, ale má mít připravený krizový scénář. Rok 2014 je ukázkou, že ani dohled nad každým včelařem takové krizové situaci nezabrání.

Broněk Gruna
-------------------------
Ano, zde se neshodneme.Já osobně totiž nejsem přesvědčen o tom, že jim včely postupně odumřou. U části to platit může, ovšem bude významná tzv "vytrvalá část", která si i přes zvýšené úhyny bude neustále nějakým způsobem doplňovat včelstva (sbírání rojů, tvorba oddělků přes rojové matečníky atd) a bude svými promořenými včelstvy zamořovat široké okolí, takže i když se včelaři v jeho okolí budou se vší odpovědností starat, tak bude veliké riziko hraničící s jistotou, že právě z těchto nijak neošetřovaných včelstev bude probíhat reinvaze. Bezesporu by toto vedlo i k velmi zhoršeným vztahům mezi takovými včelaři.

> držitele včelstev bych přiřadil k populaci divoce žijících rojů a nechal
> bych je postupně odumřít i s rizikem, že to krátkodobě zhorší situaci.
> Broněk Gruna

Zdravím,
ano, je to jedno z možných řešení a funguje i v praxi. Včelstvo uhyne a VD
uhyne s ním, tedy ten zbytek, který neprošel reinvazí do loupících včelstev.

Nastává fáze číslo dvě. Tento "také včelař" ví, že dobrý, časný roj dá
slušný výnos medu. Proto nekoná dle veterinárního zákona, který ukládá
znepřístupnit neobsazené dílo. O způsobu, jak zajistit, aby staré souše
nepoškodila motýlice v otevřeném úlu, sem návod psát nebudu. Občas se
poštěstí a nějaký cizí roj se mu usadí sám. Vytočí nějaký med, nakrmí
cukrem, zafumiguje pokud má zbytek léčiva, nebo si jej sežene.

ALE pokud nastane fáze číslo tři a objeví se mor je to pro okolí peklo.
Pokud navíc je(jsou) úl(y) mimo dohled a časté úhyny jsou běžný stav, není
šance toto ohnisko identifikovat a nějak odstranit. A když už k tomu dojde,
nastává něco, co nazýváme "LEPŠÍ". Lepší včelstva se odvezou k příbunému,
lepší úly se dají do stodoly. V hospodě se probírají zlý veterináři a
zaručení autoři udání. A kolotoč se točí dál.

Vím o čem píšu, kolegové asi 2 km ode mne pozitivní na spóry, příští
měsíc se bude hledat klinika.

Chtěl bych zde poděkovat za rady a pomoc při hledání potencionálního
ohniska a jeho odstranění. Bylo nalezeno, ale stav neumožnil odebrat
použitelné vzorky. I tak to považuji za velký úspěch.
VP

Já tvrdím, že prevence varroózy začíná prevencí rojení. Přezimovaní kleštíci z rojů se totiž v následující sezóně vrací do našich včelstev jako bumerang.

Takže pokud "držitel" včel dlouhodobě prosperuje z chytání rojů, má minimálně spoluvinu jiný včelař, který roje produkuje.

Také nevidím zásadní rozdíl mezi zdravotním rizikem roje v dutině stromu a opuštěném úle. Pokud "držitel" včel roj vytočí a nakrmí na zimu, stává se chovatelem ze zákona a má povinnost registrovat se v Hradišťku. Takže má být v evidenci přístupné inspektorovi veterinární správy. Pokud nesplní povinnost registrace, musí přijít citelná sankce, aby systém fungoval.

To je důležité pro případ, že nastane vaše fáze č. 3 a objeví se mor. Veterinární inspektor provádí místní epizoozologické šetření a v tomno případě je podle mého názoru na místě důsledný dohled nad každým včelařem. Pokud se zjistí neregistrovaná včelnice, měla by následovat pokuta na horní hranici sazby (50 000 Kč) a v případě prokázání viny na rozšíření moru i náhrada škod.

Pořád ale nenacházím smysluplný důvod, proč by měli veterináři nebo místní včelaři dohlížet na běžné léčení tak běžného onemocnění, jako je varroóza.

Broněk Gruna
---------------------
Potužík Václav:
Zdravím,
ano, je to jedno z možných řešení a funguje i v praxi. Včelstvo uhyne a VD
uhyne s ním, tedy ten zbytek, který neprošel reinvazí do loupících včelstev.

Nastává fáze číslo dvě. Tento "také včelař" ví, že dobrý, časný roj dá slušný výnos medu. Proto nekoná dle veterinárního zákona, který ukládá znepřístupnit neobsazené dílo. O způsobu, jak zajistit, aby staré souše
nepoškodila motýlice v otevřeném úlu, sem návod psát nebudu. Občas se poštěstí a nějaký cizí roj se mu usadí sám. Vytočí nějaký med, nakrmí cukrem, zafumiguje pokud má zbytek léčiva, nebo si jej sežene.

ALE pokud nastane fáze číslo tři a objeví se mor je to pro okolí peklo. Pokud navíc je(jsou) úl(y) mimo dohled a časté úhyny jsou běžný stav, není šance toto ohnisko identifikovat a nějak odstranit. A když už k tomu dojde,
nastává něco, co nazýváme "LEPŠÍ". Lepší včelstva se odvezou k příbunému,
lepší úly se dají do stodoly. V hospodě se probírají zlý veterináři a
zaručení autoři udání. A kolotoč se točí dál.