Včelařská konference

Asi to chce praxi ověřit u své linie, mně to tak funguje a mám celkem hodné
včely... V okolí je moc brtníků, při práci pospíchám, používám klobouk a
rukavice, ale exkurze školy a školy dopadla v pohodě.

Radek


---------- Původní zpráva ----------

Od: Josef.Mensik/=/seznam.cz

Komu: Včelařská konference <vcely/=/v.or.cz>

Datum: 14. 1. 2015 12:18:13

Předmět: Re: chov matek


"Apis mellifera milifera L. - Včela tmavá (severní),(černá)

Apis mellifera carnika P. - Včela kraňská (karpatská)

Apis mellifera ligustka S.- Včela vlašská (italská)

Je jich celkem 13 podruhů v Evropě Ty uvedené někteří řadí pod včelu tmavou

 On v těch názvech a řazení je až někdy neuvěřitelný zmatek. Hodně záleží

na tom kterého autora popisu a řazení pak použijete.

Ještě horší je to řazení v rostlinách.

Podstatou diskuse je ale výskyt a chov Včely tmavé u nás V pracích učenců

se však uvádí, že původní druh této včely již zřejmě vyhynul.

Co se týče bodavosti jejím nositelem v genu jsou údajně samičky tedy matky

u trubců se prý nevyskytuje. Je to prý jeden z důvodů který jim umožňuje

beztrestné zalétávání do cizích úlů Také je pak někteří z tohotu důvodu

označují za původce přenášení chorob

Pak se v tom vyznej.

pepan





---------- Původní zpráva ----------

Od: Radek Hubač <drh/=/seznam.cz>

Komu: Včelařská konference <vcely/=/v.or.cz>

Datum: 14. 1. 2015 11:10:18

Předmět: Re: chov matek



"Nesledoval jsem diskuzi, ale to co napsal Pepan není správně.



 Je 9 druhů včel, jen jedna z nich původní v Evropě a Asii - Apis mellifera



Tamá více poddruhů:



 jedním je A.M. melifera Linnaeus

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Linn%C3%A9), 1758

(http://cs.wikipedia.org/wiki/1758) včela tmavá, Nigra je jeden z kmenů

tmavé včely u nás nepůvodní



dalším je A.M.carnica Pollmann, 1879(http://cs.wikipedia.org/wiki/1879) 

kraňská včela



Pokud jde o bodavost, mám praktické zkušenosti s tím, že se přenáší trubci,

to znamená, u bodavých včel není nutné brakovat matky ale trubce, pokud jsou

jinak dobré, je možné od nich brát i plemenivo, ale brát jim trubčinu a

vkládat z jiných včelstev- hodných. Nebrat ze zlých trubce na inseminaci.

Toto může být zásadní pro výběr včelstev odolůnějších nemocem, kdy si třeba

z hodných neumíte vybrat.



Druhá zkušenost, podle mě se dostáváme do fáze, kdy národní projekt kraňské

včely, kdy se během krátké doby vyměnila před desetiletími podstatná část

matek za matky z několika mála rakouských chovů, se možná dostává do fáze

potřeby "osvěžení krve". Za příčinu vidím hlavně příliv nových nemocí a

zvyšující se odolnost stávajících patogenů. Zdůrazňuji, že je dostatek chovů

kraňské včely, které mohou obohatit rozmanitost genetiky u nás chovaných

včel a taková přilití krve nevedou ke zvýšení bodavosti. Mám stanoviště,

každý úl jiný materiál a nedaleko ještě minimálně mohou být p.Báchorem

trubci ze Slovinska a včely nejsou bodavé, odolnost se zlepšuje. U skupin,

které se snaží "zachraňovat naši černou včelu" bych se nedivil, kdyby ve

finále byl jediným cílem zisk peněz z projektů i za cenu lehce vědeckého

lhaní, je to stejný druh včely, to by bylo, aby nenašli u nějakého dovozu  

nějaké geny zaručeně naše původní. Vzhledem k tomu, že rozhodně výsledkem

nebudou výnosnější chovy včel, to nám popsal Nepraš ve své historii,

neobávám se rozmnožení a tudíž vzniku nějakých bodavých bestií. Jakmile se

uzavřou pěnězovody na projekty, uvedou se příznivci včely tmavé opět snad do

klidu.



Radek 





---------- Původní zpráva ----------

Od: Josef.Mensik/=/seznam.cz

Komu: vcely/=/v.or.cz

Datum: 14. 1. 2015 9:28:46

Předmět: Re: chov matek



"Celá tato diskuse je v podstatě o ničem uvědomte si jednu věc Včela tmavá

žije po celé Evropě,

Ta se dělí na plemena+ vlašská, kraňská, černá (severní), přímořská,

ukrajinská. sicilská atd

Ty se dělí na linie V případě kraňské je to př. Vigor, Praděd atd.

Stejné je to za našimi pohraničními horami na západě.

Uváděný spolek chovatelů Včely černé Má za cíl najít to původní plemeno

Včely severní a pokusit se o záchranu jeho genofondu. To co dnes dovezete ze

západu či severu jsou jen nepůvodní šlechtěné linie. Počátek jeho zániku se

dá datovat do konce 19 století kdy se začíná uplatňovat šlechtění

jednotlivých plemen po celé tehdy vyspělé Evropě. To nemá nic společného s

činností uvedeného spolku.



Pepan





---------- Původní zpráva ----------

Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>

Komu: Včelařský mailing list <vcely/=/v.or.cz>

Datum: 14. 1. 2015 7:29:18

Předmět: Re: chov matek



""Jednalo se tedy o dovoz matek včely tmavé, možná snad přímo Nigry.

nepamatuji si už. Bylo to z německy mluvící země.

Byl to jen vyýstup jednoho starého včelaře na přednášce kde přednášející

brojil proti něčemu co možná neznal. Tak jej ten včelař poučil.

Podle něj to bylo v pohodě dokud měli příliv kvalitních genů.

Tepve v padesátých letech to šlo do kytek a zlepšení nastalo zase až

dovozem kvalitních matek kraňských."



Podle mně není pravda, že rozchovem takzvaně "matek z kvalitního chovu"

nedojde k vzniku hodně divokých a bodavých včelstev. Ty geny v těch včelách

totiž jsou a budou tam po mnoho tisíc generací. Akorát se budou postupně

zřeďovat.

V každé dnešní chované matce jsou geny pro celé spektrum bodavostí, od

velmi vysoké po prakticky nulovou bodavost. Připomínám, že příroda

šlechtila po milióny let včely na nadprůměrnou bodavost. Ne tu nejvyšší,

protože ta znamená zbytečné plýtvání včelami na cokoliv, co se v blízkosti

úlu hýbe ale stejně tak ne na tu nízkou, protože to znamená snadné zničení

úlu škůdci, požírači včel, plodu a medu.

Dnešní matka vyšlechtěná na mírnost není nic jiného než matka, u které se

brakováním během posledních desetiletí odstřihovalo bodavější potomstvo a

nechávalo pouze to méně bodavé až úplně mírné.

Rozdíl od nešlechtěné matky je potom pouze v tom, že u takzvaně

"vyšlechtěné na mírnost" se ta bodavější část genů toho spektra té

divokosti se projeví znatelně tak v druhé a další generaci, do té doby se

potomstvo sledovat na divokost a brakovat odchované matky nemusí. Zatímco u

"nešlechtěné" nebo málo šlechtěné se celé spektrum genů od nejdivočejší po

nejmírnější projeví už v první generaci a včelař pak musí odchované matky

na divokost testovat a ty divoké, co už jsou pro něho příliš a znemožňují

mu práci ve včelstvu, brakovat. Pokud možno ještě dříve, než odchovají

trubce.""""