Včelařská konference

Dobrý den,
to, co nazýváte změnou chemického vzorce vosku, bych viděl
asi takto:
Vosk není jedna chemikálie, ale směs. Jedná se o sloučeniny
organické, pro které je typické, že je lze rozložit v podmínkách, kdy je nad
hranici jejich stability zvýšena teplota, neb agresivními jinými (zejména
anorganickými) chemikáliemi.
Pak jde ale výlučně o rozklad, nevratný rozklad - a to s voskem
nechceme, to už by nebyl vosk. Proto je nutno nepřekročit teplotu - v praxi
se tato podmínka snadno dodrží vodní lázní, na "sucho" bychom vosk velice
snadno přepálili. Druhou podmínkou je neagresivní prostředí. Pro rafinaci
včelího vosku jsem si kdysi plně ověřil metodu, popsanou v jakýchsi
skriptech učebnice včelařství (vydáno tuším VÚVč). Byla tam uvedena jistá
koncentrace kyseliny fosforečné (H3PO4), neb sírové (H2SO4) v konečném
roztoku s voskem, nevím už kolik to bylo (snad kolem 3% či méně, musel bych
to vyhledat), ale pamatuji si, že když jsem koncentraci chtěl dodržet, brzo
jsem vystřízlivěl, protože spotřeba kyseliny byla veliká, a co hlavně -
"hořel" - rozpouštěl se jeden hrnec za druhým. Nicméně vosk byl krásně
čistý, žluťounký a voňavý, kaly naopak pěkně sedimentované a tmavé. Pod
vlivem uvedených okolností jsem začal zkoušet množství (koncentraci)
kyseliny snižovat. Dnes postupuji po zkušenostech takto:
Svůj vosk, který by jiní vezli na výměnu, ještě znova rozpustím
(rozvařím) v čisté vodě. Důležité je předtím vosk maximálně vyčistit bez
kyseliny, tzn. známým opakovaným rozvařením ve vodě a opakovanou
krystalizací (ztuhnutím). Blok vosku pak tažením kolmo postaveného ostrého
nože ostrouhat od všech nečistot, které se soustředí hlavně na spodku
koláče. Jde to velice dobře, zejména, když vosk nenecháme příliš vychladnout
(zkřehnout). To, co ostrouháme, lze případně použít znova do vařáku, ale
příliš vosku z toho již nebude, jde obvykle o zbytky propolisu a organických
nečistot. No a do poslední rozvařené várky vosku při varu - je to nebezpečné
- vmíchám od oka malé množství koncentrované kyseliny (teď používám 93%ní
kyselinu sírovou, p.a.) - tady je nutno se chovat vysloveně chemicky z
důvodu toho, že koncentrovaná kyselina a obzvláště ve vařícím prostředí má
tendenci vyvolat utajený var s následným vystřikováním přehřáté kapaliny do
vzduchu - brýle jsou dobrou ochrannou pomůckou a případně i gumové rukavice.
Jakémukoliv laikovi tento postup nelze doporučit, poznal jsem mnoho včelařů,
kteří by si byli schopni vypálit oči a spálit vše na sobě, protože jim to
nic neříká.
Pokud jde o vosk, tak ale vše dobré. Kyseliny je v souhrnu tak málo,
ale je tak účinná, že stačí pouze zničit (rozložit) organické přimíseniny a
vosk zůstane v ideální kvalitě, protože zásah stačí velice krátký, po
řekněme 10 min. takového varu přestanu zahřívat a vše jde do umělohmotného
kýble na ztuhnutí. Po vykrystalizování, oddělení a novém oškrábání vosku
však je nutné ho ještě naposledy vyvařit již jen v čisté vodě kvůli
odstranění případných zbytků kyseliny.
Postup se dá zjednodušovat, ale s citem pro věc, nikoliv mechanicky.
Čili - chemické složení vosku jako takového se při tomto postupu nemění,
pouze se spalují a odplavují nečistoty. Obecně se právě přiznám, že výrobnám
příliš nevěřím, musel bych se na vlastní oči přesvědčit, jakže vosk vlastně
čistí. Ony ale mají další možnosti - kupř. čarovat s tlakem, jakákoliv
organická látka, v běžné teplotě se rozkládající, se chová jinak v podtlaku
či naopak přetlaku, obávám se ale, že je nic k takové tvůrčivosti nevede,
dnes vede byznys a nikoliv kvalita. Pěkným oříškem bude parafin (svíčkový
vosk). Jde o jinak dlouhé řetězce molekul v zásadě stejné látky - vosku, ale
nikoliv z přírodního , ale z nerostného zdroje a včelám zaručeně nesvědčí,
už proto, že on nemá díky větším molekulám stejné fyzikální vlastnosti (bod
tání apod.). Proto je také křehčí. Myslím, že by oddělovat šel, ale zřejmě
pouze velmi nákladnou vakuovou destilací, kdy by šel včelí vosk jako první,
jeho buket by ale stejně byl v háji - v praxi se toto nikdy dělat nebude.
Takže na celkově zmařenou etiku či snad morálku této společnosti je asi
skutečně nejlepší metodou zpracovávat jen vlastní a dobře čištěný vosk, nebo
se vydat na pospas současným zlatokopům a rychlozbohatlíkům a risknout, že
to bude vycházet, neb se to nakonec potento všechno. Koho by ještě před
několika léty napadlo, že někteří z nás s klidem začnou cpát do včelího
vosku (kterého při rozumném hospodaření rozhodně nedostatek nemusí být)
parafin, aby byl kšeft. Nic Vám ale neřeknu k reziduím z léčiv ve vosku. To
se nedá od stolu, pravdu vědí asi jen ve VÚVč - ale i oni jsou dnes na bázi
byznysu, takže uvidíme. Vidiny o panenském vosku tento problém rozhodně
nevyřeší. Na špatně a necitlivě volených principech uspořádání, dotažených
černobíle do absurdity, může dle mého názoru padnout někdy i režim - ale
ukáže to až delší praxe, pokud se zjistí, že vzniklé a umožněné extrémy již
normálnímu životu neslouží.
Přeji úspěchy a zdravím.
P.Kolář