Včelařská konference

není bodavost jen metabolická nálada samotnýho včelstva,kterou jsou schopny geneticky přenášet na potomky,
něco primárně nezávislýho na matce trubci,včelách,hmotě....

dostal jsem roj z díry,nebylo to ideální ,včely jsem dost nasral ,ještě měsíc možná i dva bodaly kdy mohly,ale jaksi se uklidnily jak "stará" a napodzim bez problémů,na jaře jiný včely(matka měla zelenou značku),brácha mi říkal že je dobře že sem tu svini vyměnil,ale já sem ji tam nechal,jela moc pěkně

"dostal jsem roj z díry,nebylo to ideální ,včely jsem dost nasral ,ještě měsíc možná i dva bodaly kdy mohly,ale jaksi se uklidnily jak "stará" a napodzim bez problémů,na jaře jiný včely(matka měla zelenou značku),brácha mi říkal že je dobře že sem tu svini vyměnil,ale já sem ji tam nechal,jela moc pěkně"

Mám podobné zkušenosti, poměrně klidné včely převážené na dvoukoláku v červnu za dost teplého počasí zavřené sice ráno, ale přišla na ně řada o něco později, spíše v časném poledni, na novém stanovišti nejméně měsíc extrémně divoké, uklidnily se až někdy v srpnu. Roj, mimořádně klidný, roják pověšený na větvi u žebříku, včely jsem do něho shrnoval holýma rukama a pérkem bez jakéhokoliv žihadla, dva dny ve sklepě, pak v ruce donesl na nové lesní stanoviště, po rozkladení za takové tři týdny se staly taky extrémně divoké, pozdějí zůstaly divoké nadprůměrně.
Nebo kdysi strašně dávno, otec udělal kočovný včelín, ten se osadil zadováky dvojáky se včelami, které byly odjakživa na stálém místě v stabilním včelíně a hned s ním zakočoval k řepce. První týden nás tam všechny vyvezl, byli jsme ještě nějakých 10 metrů od včelína v kvetoucí řepce, zaútočila na nás okamžitě na každého několik desítek včel, nepomohlo ani si dřepnout do víc než metrové kvetoucí řepky.... Žihadel, hlavně do hlavy, schytal každý z nás během krátké doby několik..... Přitom to byly stejné včely, před kterými ve stabilním včelíně šlo před česny chodit desítky minut bez problémů. O hodně později jsem si všiml, že kočovný včelín postavený na kopci, jak je odpérovaný listovými péry, se pod nárazy větru mírně houpe a to stanoviště v řepce bylo tehdy na kopci..... Včely byly hodně divoké asi měsíc, za rok, dva už před stejnými včelstva šlo chodit před česny skoro stejně jako dříve před těmito včelstvy v stabilním včelíně a už nikdy nebyly takhle divoké, i když třeba později byly na řepce nebo lípě nebo jeteli postaveny na evidentně ještě více větrnějších místech než bylo to první stanoviště......