Včelařská konference

U nás skoro všichni přestali hospodařit na polích či záhumencích už v sedumdesátých nebo osumdesátých letech a zbytek přestali po sametu, protože do práce do velkých firem a průmyslových zón to mají pěšky do 40 minut a na kole do 15 minut. A další množství firem do hodiny cesty autobusem nebo půl hodiny autem.
A já si ještě pamatuji, jak to bylo, když jsme pěstovali obilí pro krmení slepic na našem záhumenku. Pšenice na půlce políčka jak telegrafní sloupy, tak řídce, kombajn to vymlátil za 10 minut a bylo toho tak 4 pytle zrní. My jsme ty pozemky dali do JZD nebo nám to dali do JZD tak okolo 75 roku. To obilí už tehdy bylo lepší od družstevníků kupovat nebo ho brát jako deputát místo části brambor.
Jediný soukromý zemědělec, co vím jak dnes produkuje, protože kolem jeho polí chodím, dělá brambory a na to si půjčuje vždy na noc od nějakého bramborářského družstva kombajn na sázení a na sklizeň a proti plevelům v těch bramborách asi používá herbicidy. A pole postupně prodává, protože se tam rozšiřuje město a dělá mu z těch polí stavební parcely. Nějací další u nás ještě budou, která pole jim patří nevím, ale co po vesnici chodím, od Sametu jsem tam nikdy neviděl pole s kvetoucími plevely v nějakém systematickém množství. Když už něco bylo, tak troška někde na kraji, kde asi nedosáhl postřik. Ono všichni, kdo u nás pěstují, chtějí, aby to bylo co k čemu a tak používají dostupné prostředky. Jediné kvetoucí plevely v poli jsem viděl nějaké pole z vlaku někde mezi Pardubicemi a Prahou před asi 20 lety, ale úplně zarostlé rudými vlčími máky. Možná tehdy tam zkrachovalo nějaké JZD a předchozí rok nesklidilo a nezasilo. Nebo před asi 15 lety velké pole před Ostravou před vjezdem do průmyslové zóny v Hrabůvce, tam to bylo spíš že někdo ušetřil na postřiku.