Včelařská konference

Vytáčený med obsahuje takzvaná krystalizační centra, drobné krystalky cukrů a příměsi, jako pyly a drobné úlomky. V takovém případě začíná krystalizace medu na těchto centrech a ihned, jak se med vytočí a uloží do chladu. Rychlost, za jakou takhle med zkrystalizuje v celé hmotě, pak charakterizuje náchylnost toho medu ke zkrystalování.
Kupovaný med nemá žádná krystalizační centra, drobné krystalky cukrů jsou rozpuštěny ohřátím a pyl a drobné úlomky jsou odstraněny filtrací. Nějakou dobu, minimálně pár měsíců pak takový med vůbec nekrystalizuje, protože nemá na čem. Potom začne vlivem nějaké iniciace krystalizovat. Buď při větším poklesu teploty nebo střídání teploty nebo se projeví, že tam například pár zrnek pylu přece jen zůstalo. Ale jelikož obvykle nemá takové množství krystalizačních center, tvoří se obvykle malé množství velkých hrubých krystalů a potom tekutý zbytek, kde se soustřeďují nekrystalující cukry, jako fruktóza.
Jinak si myslím, že obojí uskladňování medu bylo správné, to uskladňování za pokojové teploty na skříni bylo na krátkou dobu, řekněme tak půl roku. Spíš tam byl problém, že tam bylo asi světlo, hlavně pokud to bylo někde u okna.
Dále podle mně je pro kvalitu medu, jak se používá, podstatné to, jak krystalizuje. Některé druhy medu uložené v klidu ve sklenicích zkrystalují rovnoměrně v celé hnotě a měkce, takže použití medu je snadné. Jiné zkrystalují ve velmi tvrdou hmotu, která se ze sklenice obtížně dostává a dá se jen omezeně použít, třeba nedá se namazat na chleba. Tam je potom třeba použít praktiky pastování. Minimálně je třeba tekutý med hlídat a jak se začne kalit - tuhnout, tak ho promíchávat. Dokud med není tak tuhý, že to nejde. Pokud by to nestačilo, je třeba tekutý med naočkovat polotekutým medem s množstvím drobných krystalků - už pastovaným v množství 5 - 10 %. zase, rovnoměrně rozmíchat a potom zase promíchávat, dokud med není tak tuhý, že to nejde.