Včelařská konference

Mě to nemusíš popisvat, my je měli od roku 1956 do 2000 Kdy byla ukončena
výměna z tenkostěnné. Co bylo zajímavé, K těm prvním byly přiloženy rámky a 
plastové mezistěny  ktré se do nich vkládaly. Ty vydržely víc jak 15 let.
Ale od té doby jsem je nikde na trhu neviděl.

Pepan


---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Komu: Včelařský mailing list <vcely/=/v.or.cz>
Datum: 1. 4. 2015 6:18:30
Předmět: Re: ivotaschopnost vĂ??elstev Re:

""Přeháníš, vytáčelo se, až se objevil med až u okénka. To již bylo v
medníku
cca10 kg Někdy se opravdu vytáčelo každou sobotu ale to se přihodí i dnes.
dříve také těch snůšek bylo více. Jedna která dnes úplně chybí, je ta z
ohnice. Práce v budečáku ale opravdu byla náročnější na čas.
pepan"
Vytáčení, když se objevil med až u okénka, bylo pouze mimo rojové období,
to znamená od zhruba konce června anebo od zaručeně nerojivých včelstev
nebo u slabších včelstev.
U běžných až silných včelstev a v květnu a červnu by v takovém případě už
bylo nejspíš pozdě, matka v plodišti by už měla delší dobu nedostatek
místa, v plástech plno zavíčkovaného plodu, jehož místo by po líhnutí
zabral med a včelstvo by nezadržitelně nabralo směr k rojové náladě.
Mohl by ještě pomoci šok, že by se jim radikálně vybral medník s donesenými
zásobami, ten zarovnal plásty z plodiště s tím plodem a medem a plodiště se
aspoň z poloviny, nejlépe z té od česna, vystavilo mezistěnami a jinak
prázdnými plásty. Ale za prvé to nebyl stoprocentní recept proti rojením,
za druhé včelstvo i tak vykázalo minimálně 14 denní přestávku v donášení
zásob a za třetí byl to zásah pomalu dvakrát delší a namáhavější než běžný
zásah v zadováku. Klidně to mohlo trvat i hodinu a půl a rozzuřilo se
přitom dost včel.
Zásahy do včelstva v zadováku musely být tak časté, aby bylo včelstvo
udržováno těsně pod oním bodem vývoje, kdy ve ve včelstvi tolik včel a
zásob, že včely nabírají směr na rojení. U nástavkových úlů je možné snadno
oddělit a rozchovávat nerojivá včelstva, stačí když nereagují rojením na
množství donesených zásob, protože volný prostor se vždy dá přidat. U
zadováků přidat prostor nejde a proto se včelstva musí před bodem rojení
zadržovat pravidelnými zásahy. Záleží potom hodně na síle snůšky a na tom,
jak ta snůška vyčerpává včely. Když je silná dlouhodobá snůška na
kvalitním stanovišti s vysokou diverzitou zdrojů snůšky a se zdroji v
blízkosti stanoviště, mohlo to znamenat potřebu být ve včelstvu třeba každý
týden, protože včely tou snůškou sílily i zároveň zaplňovaly plásty medem.
Pokud byla třeba silná snůška, ale ve větší vzálenosti anebo hodně
medovicová snůška, tolik to třeba nebylo, protože včely snůškou nesílily
anebo rovnou i slábly. Takže se do včel nemuselo třeba i celý měsíc, ke
konci potom byl úl třeba kompletně zanešený medem, ale včelstvo bylo slabší
a stále bylo díky tomu pod bodem rojení.
V praxi u zadováků, třeba ve včelíně s dvaceti nebo víc včelstvy když
včelař chodil třeba každý víkend, tak vždy se takových prvních 15 - 30
minut studovalo přes okýnka a ze záznamů stav včelstev, jaká je potřeba do
nich jít. Do některých včelstev bylo třeba chodit každých 14 dní nebo v
případě dobré snůšky i každý týden, jiná včelstva se nechávala tak třeba
celý měsíc."