Včelařská konference

Jsem z Moravy tak jsem s včelou černuo do styku nepřišel  Ale ona ta kraňka
byla údajně ještě divočejší. Do chovů byla upřednostněna ale kvůli tomu
velmi rychlému jarnímu rozvoji, dále se cenilo, že na rozdíl od jiných
plemen neploduje tak v zimě a tudíž měla menší spotřebu zimních zásob a
velmi snadno se u ní dělal výběr na mírnost.Dnes se pak často stává že s u
některých matek vyštěpí některá velmi bodavá. Není to jak si někdo myslí po
zkřížení s včelou černou Ta již prakticky neexistuje ale je to pozůstatek z
původní kraňky. Proto se i u nakoupených mladých matek musí dělat negativní
výběr na mírnost.

pepan


---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Komu: Včelařský mailing list <vcely/=/v.or.cz>
Datum: 12. 1. 2015 9:22:09
Předmět: Re: chov matek

"Opravdu hloupé řeči.
Já si totiž myslím, že díky neútočné kraňce a díky včelaření v nástavkových
úlech včelaři z velké části zapoměli včelařit.
Dneska jsou z většiny včelařů jen přehazovači bedniček se včelami a
maximálně rozchovávači nakoupených matek.
Obětí se stal medovicový med. Ještě před takovými 30 - 40 lety byl u nás na
lesním stanovišti medovicový med běžně polovina veškerého vytočeného medu.
Medovicový med začínal v červnu, po vytočení medu z javorů klenů a řepky,
když se nechytla snůška z lesních malin.Jeho signalizací byla medovice na
osikách na začátku června. Z těch sice snůška nebyla, ale výskyt a množství
spadku na osikách spolehlivě předpověděl medovicovou snůšku o týden až 14
dnů později, pravděpodobně nejvíc ze smrků. Do rozkvětu lípy malolisté
potom byly 1 - 2 medovicové snůšky a vytáčení. Lípa taky, když bylo teplo a
dusno, byla spíš medovicová. Po odkvětu a vytáčení z lípy v druhé polovině
července byla potom ještě další, poslední dost silná medovicová snůška do
asi poloviny srpna, ze smrků a z dubů...
Červnový medovicový med byl obvykle načervenalý až cihlově červený,srpnový
poslední hnědý až hnědočerný. Ani jeden z nich obvykle nebylo třeba
pastovat, stačilo ho jen vyčistit přes síto a nalít do sklenic, ve
sklenicích sám ztuhl v jemnou hmotu rovnou použitelnou třeba na namazání na
chleba.
Lámat se to začalo někdy v rozmezí let 1980 - 1990, jak postupně u nás
kříženci původní černé včely byli nahražováni stále čistokrevnější kraňkou.
Spadek - medovice byly pořád stejné, zatímco výnosy medovicového medu
mizely, i když prostředí zůstávalo stejné.
Dneska už je to katastrofální i v lese, i když na listech jsou po celé léto
vidět kapky, dnešní včely se nechytají. Musí být medovicí zlitý doslova
celý les, aby na toto dnešní včely šly. Pokud ne a pokud zrovna nevyjde z
nějakého důvodu květová snůška, dnešní včely trpí hladem tam, kde by
tehdejší kříženci tmavé včely měly snůšku a přinesly nějaký tmavý kvalitní
med i pro včelaře.
Taky nějaká velká divokost kříženců černé včely je mýtus. Divokost byla
sice vyšší než je u dnešních včel , po mnoho desetiletí vybíraných na
mírnost, ale byla v pohodě akceptovatelné. Co si pamatuji, před takovými 40
lety otec chodil do včel - kříženců černé včely,a v zadovácích běžně bez
rukavic. Sice dostával při vytahování rámků žihadla, takové 2 - 4 na
včelstvo a nadával, ale rukvice i když je měl k dispozici, nepoužíval.
Prostě s těmi včelami uměl dělat, uměl to, co dneska už většina včelařů,
přehazovačů bedniček, neumí."