Včelařská konference

Opravdu hloupé řeči.
Já si totiž myslím, že díky neútočné kraňce a díky včelaření v nástavkových úlech včelaři z velké části zapoměli včelařit.
Dneska jsou z většiny včelařů jen přehazovači bedniček se včelami a maximálně rozchovávači nakoupených matek.
Obětí se stal medovicový med. Ještě před takovými 30 - 40 lety byl u nás na lesním stanovišti medovicový med běžně polovina veškerého vytočeného medu. Medovicový med začínal v červnu, po vytočení medu z javorů klenů a řepky, když se nechytla snůška z lesních malin.Jeho signalizací byla medovice na osikách na začátku června. Z těch sice snůška nebyla, ale výskyt a množství spadku na osikách spolehlivě předpověděl medovicovou snůšku o týden až 14 dnů později, pravděpodobně nejvíc ze smrků. Do rozkvětu lípy malolisté potom byly 1 - 2 medovicové snůšky a vytáčení. Lípa taky, když bylo teplo a dusno, byla spíš medovicová. Po odkvětu a vytáčení z lípy v druhé polovině července byla potom ještě další, poslední dost silná medovicová snůška do asi poloviny srpna, ze smrků a z dubů...
Červnový medovicový med byl obvykle načervenalý až cihlově červený,srpnový poslední hnědý až hnědočerný. Ani jeden z nich obvykle nebylo třeba pastovat, stačilo ho jen vyčistit přes síto a nalít do sklenic, ve sklenicích sám ztuhl v jemnou hmotu rovnou použitelnou třeba na namazání na chleba.
Lámat se to začalo někdy v rozmezí let 1980 - 1990, jak postupně u nás kříženci původní černé včely byli nahražováni stále čistokrevnější kraňkou. Spadek - medovice byly pořád stejné, zatímco výnosy medovicového medu mizely, i když prostředí zůstávalo stejné.
Dneska už je to katastrofální i v lese, i když na listech jsou po celé léto vidět kapky, dnešní včely se nechytají. Musí být medovicí zlitý doslova celý les, aby na toto dnešní včely šly. Pokud ne a pokud zrovna nevyjde z nějakého důvodu květová snůška, dnešní včely trpí hladem tam, kde by tehdejší kříženci tmavé včely měly snůšku a přinesly nějaký tmavý kvalitní med i pro včelaře.
Taky nějaká velká divokost kříženců černé včely je mýtus. Divokost byla sice vyšší než je u dnešních včel , po mnoho desetiletí vybíraných na mírnost, ale byla v pohodě akceptovatelné. Co si pamatuji, před takovými 40 lety otec chodil do včel - kříženců černé včely,a v zadovácích běžně bez rukavic. Sice dostával při vytahování rámků žihadla, takové 2 - 4 na včelstvo a nadával, ale rukvice i když je měl k dispozici, nepoužíval. Prostě s těmi včelami uměl dělat, uměl to, co dneska už většina včelařů, přehazovačů bedniček, neumí.