Včelařská konference

Když jsem ještě za socíku kočoval na kvetoucí jetel v srpnu, tak takhle se většinou choval med z tohoto jetele. Vytočený byl řídký, ale poměrně rychle v polovině až třetině sklenice zkrystalizoval do velkých hrubých vzájemně nespojených krystalů, zatímco zbytek medu, vrstva nahoře byl tekutý a stále řídký. Kazil se málokdy, nebylo ho moc a byl chuťově velice dobrý, takže rychle zmizel, proto jsem to nijak jinak neřešil. A včelky si tehdy na sebe už dávno vydělaly řepkovým medem daným do výkupu, takže toto bylo navíc.
Velice vzácně se takhle choval i med vytočený dříve, v řčervnui nebo červenci. A to med ze stanoviště v lužním lese u řeky tehdy, když medoval neznámý zdroj medovicového medu. Možná vrba, možná topol,možná nějaký keř... nevím. Zatímco jiné medovicové medy byly obvykle narezlé barvy nebo tmavé aspoň trochu nahnědlé, tento měl čistě černý tón, jako by do medu někdo kápnul kapku černé tuše.
Taky byl při vytáčení velmi řídký a ve sklenicích se taky poměrně rychle rozdělil na hromadu volných velkých cukrových krystalů od dna a na tmavý tekutý zbytek. Chuť tohoto medu nebyla moc dobrá.
Domnívám se, že toto všechno byla směs medů z více zdrojů. Směs květového medu z jetele nebo jiných pozdních květů plus k tomu jedna nebo více druhů medovice.