Včelařská konference

Projev hladu je opravdu jasný, kdo trošku pozoruje, tak to pozná.

Já zimování včel směřuji tak, že na začátku zimy, zhruba nyní v druhé polovině prosince, většina mých včelstev sedí u strůpku na jedné straně plástů, dobírá zásoby v rozích plástů u stěny a během zimy se na zásobách pohybují vodorovně pod strůpkem na druhou stranu plástů k druhé stěně. Na jarní rozvoj pak využívají zásoby, které mají v postranních plástech mimo sezení zimního chumáče.

Jakékoliv přes zimu otevřené krmivo mimo buňky plástů včely nadměrně zatěžuje a opotřebovává, protože je to pro ně nepřirozený stav. Včely ten cukr cítí a mají přirozenou potřebu, pokud mají jen trochu nadbytečných sil a cukr je jen trochu v dosahu, to krmivo odebírat, zpracovávat podobně jako se zpracovávají zimní zásoby a ukládat do buněk. A absorbce úlové vlhkosti do takového těsta a následně jeho zkapalňování to ještě urychluje. Výsledek je ten, že pokud mají včely nadbytek sil, použijí je přednostně na zpracovávní toho těsta a protože je zima , je to pro ně několikrát náročnější, než takové zásoby zpracovávat v létě nebo ještě za teplých dnů v říjnu nebo listopadu. Výsledek je ten, že 100 gramů zpracovaného medocukrového těsta uloženého do buněk opotřebuje včely možná stejně jako by o 2 - 4 měsíce dříve zpracovaly a uložily do buněk kilo nebo dvě kila cukru.

Takže pokud je včelstvo na konci sil, je použití medocukrového těsta v zimě teoreticky správné, včely těsto použijí k přežití. A možná se jim to podaří. Pokud ale včelstvo má dost sil, tak medocukrové těsto v zimě z něho včelstvo na pokraji sil udělá.