Včelařská konference

Jen pro informaci.
z popisu mám dojem jako by jsi hovořil o 1 - x generaci od jedné matky. Nebo
jde od odchov od více matek na stanovišti?
O dobré linii se však dá hovořit jen když se chovají matky po jedné matce 
přibližně stejně  pokud ovšem ne a jsou tam markantní rozdíly , je to
špatně. To se tady ovšem nedá jednoduše vysvětlit. Je k tomu třeba spoustu
tabulek a grafů genetika není tak jednoduchá a zvláště ne u včel kde je
nutné si uvědomit že se páří vlastně jen dvě matky. včelstvo je obojpohlavní
jedinec. Trubci jsou jen jejich volně poletující penisy použitelné jen
jednou. Při přírodním páření je  jich více. Dokonce i při inseminaci se jich
používá více od různých matek. proto se i potomstvo jedné matky v různých
obdobných musí chovat různě. záleží vždy na tomna které sperma došla řada. 
Běžný chovatel pak ale vystačí s testem mírnosti. čistícím pudem, I když ten
se podle mne dost přeceňuje a sledováním rojivosti. ostatní vlastnosti které
uvádíš jsou silně ovlivněny podmínkami jednotlivých včelstev, že nejsou
příliš  geneticky důležité

pepan



---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Datum: 17. 4. 2013
Předmět: Re:

"Pro mě za mě.
Jedno je teorie a jedno je praxe.
Například se mně praxí jednoznačně prokázalo, že znaky linie se dědí přes
několik generací matek.
Například snadnost, s jakou matky přecházely z plástu na plást. Jedna linie
se vyznačovala třeba tím, že v dubnu matky zakladly téměř každý plást z
těch cca 12 v plodišti. Kromě krycích, prvního a posledního tak bylo v
každém plástu na každé straně tak 0,5 - 1,5 dm plodu. Zase jiná linie se
vyznačovala tím, že matka zakladla plást, na kterém byla, doslova téměř
celý od jedné boční loučky k druhé kromě zásob a teprve potom přešla na
další plást.
Kombinací těchto dvou linií tak mělo stanoviště optimální jarní rozvoj za
každého počasí.
Za teplého počasí se velice rychle rozvíjela první linie, protože matka
využila ke kladení už od začátku všech volných prostor na všech plástech,
zatímco matky druhé linie byly omezovány prostorem . Při chladném počasí
tomu bylo napopak, první linie byla velmi zatížena nutností vytápět na 35
st C všechny plásty, přitom pokud byl na plástu jen nějaký decimetr plodu,
velké množství energie na udržování teploty přineslo nakonec poměrně málo
vylíhnutých včel. Zatímco druhá linie za chladného počasí zahřívala jen pár
plástů a vylíhnutých včel bylo na spotřebu energie mnohem víc, takže tato
linie se za chladného počasí rozvíjela mnohem více než ta první."