Včelařská konference

Pro mě za mě.
Jedno je teorie a jedno je praxe.
Například se mně praxí jednoznačně prokázalo, že znaky linie se dědí přes několik generací matek.
Například snadnost, s jakou matky přecházely z plástu na plást. Jedna linie se vyznačovala třeba tím, že v dubnu matky zakladly téměř každý plást z těch cca 12 v plodišti. Kromě krycích, prvního a posledního tak bylo v každém plástu na každé straně tak 0,5 - 1,5 dm plodu. Zase jiná linie se vyznačovala tím, že matka zakladla plást, na kterém byla, doslova téměř celý od jedné boční loučky k druhé kromě zásob a teprve potom přešla na další plást.
Kombinací těchto dvou linií tak mělo stanoviště optimální jarní rozvoj za každého počasí.
Za teplého počasí se velice rychle rozvíjela první linie, protože matka využila ke kladení už od začátku všech volných prostor na všech plástech, zatímco matky druhé linie byly omezovány prostorem . Při chladném počasí tomu bylo napopak, první linie byla velmi zatížena nutností vytápět na 35 st C všechny plásty, přitom pokud byl na plástu jen nějaký decimetr plodu, velké množství energie na udržování teploty přineslo nakonec poměrně málo vylíhnutých včel. Zatímco druhá linie za chladného počasí zahřívala jen pár plástů a vylíhnutých včel bylo na spotřebu energie mnohem víc, takže tato linie se za chladného počasí rozvíjela mnohem více než ta první.