Včelařská konference

Tak se budu muset zapojit taky... ale už to nebude o včelách...:-)

k synchronním otáčkám v režimu
trvalého prokluzu

blbost - pokud je synchronní není tam prokluz! poud by se to dostalo
do tohoto režimu regulátor to odpojí

jde převážná část výkonu nebo všechen výkon na překonání odporu a proudění
vzduchu,

ano ale musí tam být našroubovaná vrtule která to proudění vzduchu
vytváří ... na co by to pak bylo.... a věřte že ta letadla umí stoupat
kolmo do nebe ... a hodně rychle!

Regulátor v prvé řadě drží natvrdo otáčky podle požadavků na vstupu.
Pokud se mu nedostává výkonu z baterie pak snižuje výkon. Jinak je tam
zpětné měření parametrů motoru, mám dojem že až na úroveň polohy rotoru
vůči magnetickému poli. Umí to i rozběh nejsou tam skokové změny ve
výstupních parametrech. Je to pro letadla a tam se všechno optimalizuje
na nejmenší ztráty a nejmenší hmotnost.
Regulátor je docela chytré zařízení a je i relativně blbovzdorné. Sám se
odpojí se v případě krize....vysoký proud, vysoká teplota...
Regulátor se NEDÁ zbastlit doma...je to sice jednoduché - pár součástek
a procesor, ale už je to výkonová elektronika a program do procesoru bez
dost velkých znalostí problematiky nejde napsat.

Otáčky na volt.
je to orientační číslo - regulátor má určitý rozsah napájecího napětí.
(2článek lipol má cca 7,4V a 3článek 11,1V ) tím pádem vím že mi motor
bude se stejnou vrtulí a s 3článkem točit o x otáček více. Tudíž mohu
mít rychlejší letadlo, nebo musím dát větší vrtuli nebo....ať žijou
teorie...
Regulátory mají možnost připojit 1-2články nebo 2-4 nebo i více. takže
rozsah napájecích napětí je obrovský a jako konstruktér musím mát
představu o parametrech použitého motoru - vždyť jde o každý gram navíc.

a samozřejmě akuvrtačka bude pro standartního včelaře technika (ne
elektronika) vždy lepším řešením než holý vysokovýkonný modelářský motor.

snad jsem trochu osvětlil problematiku regulátorů...:-)
Hezký den přeje
Petr Jarolím


R. Pol?ek napsal(a):
> Mně ty modelářské motorky připadají, že to jsou v podstatě klasické
> synchronní třífázové elektromory. Rozdíl je akorát v tom, že jejich
> mechanické provedení - ložiska, pevnost rotoru       proti odstředivým silám je
> děláno na velmi vysoké otáčky stejně tak jako vinutí na statoru je dělané
> pro vyšší kmitočty. Při takhle vysokých otáčkách, až několik desítek tisíc
> jde převážná část výkonu nebo všechen výkon na překonání odporu a proudění
> vzduchu, motorek tedy funguje vzhledem k synchronním otáčkám v režimu
> trvalého prokluzu a jeho otáčky jsou potom velmi závislé na zatížení.
> Charakteristika motorku je potom velice závislá na charakteristice toho
> třífázového střídače, ten musí mít nějaký řízený výstupní odpor
> přizpůsobený parametrům motorku, protože synchronní třífázový motor v
> režimu prokluzu otáček neboli rozběhovém režimu má vstupní proud omezený
> pouze ohmickým odporem vinutí. Takže napájený z tvrdého třífázového zdroje
> by v takovém režimu velice rychle shořel. Výhoda je aspoň ta, že se nejedná
> o síťové napětí, tudíž střídač nemusí být dělaný bezpečně proti dotykovému
> napětí a může být všelijak samodoma zbastlený.
>
>