Včelařská konference

"Moje poslední setkání se starým včelařem přes 80 let ze kterého mám osobní
zkušenost, když jsem po panu řídícím převzal jeho včely letos v zimě. Včelky
přežily zimu, pozdě vloni na podzim je po úmrtí pana řídícího na penzi
zachránil kamarád velkovčelař... Včelky na jaře slabé, bodavé, dílo úplně
černé, léta se s rámky nepracovalo a po rozpáčení dna od nástavku se
nástavek rozlomil vejpůl, držel pouze díky protmelení propolisem. Prostě ve
všech skupinách se najdou nějaké ty nedostatky. Dnes jdu s radostí vyměnit
poslední bodavou matku za Singrovku od pana Strnada. "

Málokterý včelař dokáže jako končící redukovat počet svých včelstev tak, aby je zároveň stíhal ještě dostatečně ošetřovat. Obvykle nejdřív nestíhá nebo nedělá běžné prohlídky, údržbu a výměnu starých a poškozených věcí za nové a počet včelstev potom snižuje až právě pasivně "přirozeným" úbytkem těch včelstev, která na něco měla smůlu a nepřežila.
Dovolím si poznamenat k předchozímu příspěvku, že včel byly s dost velkou pravděpodobností divoké právě proto, že se plásty zanesené propolisem musely násilím páčit či že se ten nástavek sám začal rozpadat atd. Či případně proto , že rozpadající se úl měl netěsnosti a otvory, kterým na včelky dlouhodobě foukalo a šla zima nebo možná zápach a výtrusy hub z toho rozkladu dřeva.. Že to nejspíš z velké části nebylo genetikou. Být ty včely v novém úlu a s dostatkem zásob, staly by se dozajista "z divokých" včel včely docela mírné.