Včelařská konference

Pepane s tou závistí to taky na 100 procent nebylo. Dělal jsem pastevního
referenta. Tato práce představovala že objedu všechny lány řepky , najdeš
přístupové cesty, místa kam se dají umístit vozy a celou dobu kvetení a
odjezd tak aby nevznikla škoda a to nejen na porostu který podstatně
vzrostl. Včelaři si vybrali svoje místa a co zbylo to sem si vzal já. A ta
závist. To tvoje bylo jako každy rok to nejlepší. To bylo místo toho děkuji.
Odměna byla doma když mi žena spočítala co sem projel se starým trabantíkem
benzínu a někdy se povedlo na polních dálnicích odřít. Standa


---------- Původní zpráva ----------

Od: Josef.Mensik/=/seznam.cz

Datum: 22. 8. 2013

Předmět: Re: Ä?epkovÄ?Ë? med


"v tom máš pradu tady se dotkl dotací za opylování toto téma nás čeká v

krátkédobě kdy si začnou pisálkové na této konfereci závidět kdo kolik

dostane. tehdy to platily JZD defakto ze společného, a dnes Ministersto také

ze společného. Tehdy si tak nějak včelaři nezáviděli proti dnešku.



pepan





---------- Původní zpráva ----------

Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>

Datum: 22. 8. 2013

Předmět: Re: Ä?epkovÄ?Ë? med



""en na okraj; s řepkou se začínalo již mnohem dříve Používala se na výrobu

různých margarínů, Typickým zástupcem byla za I republiky byla vlastní

sestra másla Sana. Za socíku se s její výrobou pokračovalo Pak byla po

vypršení práva přejmenována na Visu a pozdeji Heru."



Já vím, že se začínalo mnohem dříve. Ale někdy kolem roku 1970

komunistickému státu svitlo, že hromadné včelařské provozy provozovaný

státem při každém druhém JZD a místních státních lesích je ekonomický

nesmysl.

A kolem roku snad 1975, když se rozhodli podstatně zvýšit pěstování řepky

kvůli soběstačnosti v olejninách , se tak rozhodli masívně podporovat

výstavby kočovných včelínů soukromými včelaři malochovateli svépomocí z

všelijakých levně prodávaných vyřazených podvozků a jejich kočování za

opylováním řepky a jiných plodin.

Včelaři tak v tom období masově vyráběli kočovné včelíny, protože díky

levnému převozu včelstev, platbám za opylování a výkupním cenám medu bylo

takové včelaření jeden z mála legálních velice ziskových koníčků .""

Včelaři na změně režimu opravdu tratili.
Med do výkupu šel za stabilní cenu 35 Kčs za kg a vykoupilo se všechno, co včelaři dodali. Pokud stačily hliníkové konve na med. Ze dvora se kvalitní tmavý med prodával za 60 i 80 Kčs za kilo. Dneska v přepočtu na současnou váhu koruny by to byly aspoň desetinásobky.
A přesto už tehdy někteří včelaři ve výkupu fixlovali. Třeba přidali na spodek konve cihlu nebo kámen. Že tam šel převážně řepkový med, kterého bylo hodně a lidi ho moc nechtěli, bylo automatické. Anebo řídký med.
Ovšem že to šlo po změně režimu hodně k horšímu, bylo logické. Předtím bylo včelaření až na pár šťastlivců, kteří to mohli dělat jako povolání u družstev a podobných subjektů, vyhrazeno jen pro amatéry jako přivýdělek při běžném zaměstnání.
Ovšem po roce 89 se díky tomu, že tam bylo tolik peněz, našlo hodně včelařů, kteří se tím chtěli živit jako soukromníci. A ještě víc včelařů so tím chtělo rozsáhle přivydělávat a tak rozšiřovali svoje chovy a předělávali je na kočovné. Během pár lety tedy nastala převaha nabídky včelích produktů a tím pád jejich cen. To trvalo tak do roku odhaduji 2000 - 2005, než se vyeliminovali včelaři , kteří včelařili v horších podmínkách nebo kterým to tak moc nešlo.
.
Co se týká toho pastevního referenta, to byl tuším funkcionář okresního výboru ČSV. Potvrzuji, že někdo musel tehdy ty lány řepky a přístupové cesty projít, určit stanoviště,zjistit dojezdnost na ně. Včelaři se u toho lánu už potom jen sešli , v ruce cedulku se svým jméněm a počtem včelstev a na vybraném místě tu cedulku na kalcku zapíchli. Aby bylo vybrané stanoviště nějak označeno, než tam ty včely dovezou. Ale mám pocit, že to tehdy dělal agronom nebo někdo takový z toho družstva.