Včelařská konference

> No, ale vážně. Připomněls mi Franto ještě dodatečnou sentenci k diskuzi o
> uteplených úlech a pod.:
> Tuším se ten úl jmenuje Bočonádi ( nevím název přesně, tak to píši
> foneticky). To byl maďarský ležan? s horním česnem. Při horním česnu se
> význam silného uteplení jeví poněkud méně významným.
> Z věrohodné literatury vím, že pokud se do tohoto úlu včely už v podletí
> zakrmily a zazimovaly, přežívaly zimu bez vlhkosti, v pohodě a s prognózou
> dobrého jarního rozvoje. Neboť své věci ( umístění zásob, začátek sezení,
> početnost chomáče..) si včely nejlépe samy uspořádají už v průběhu srpna
> do dneška přežily jen ty "rodové klany", které si to uměly v dutinách
> přiměřeně různých rozměrů, tvarů... zařídit).

Boczonádyho úľ
Úlovú otázku na južnom Slovensku ovplyvňoval aj Imrich Boczonády
Szabó zo susedného
Maďarska. Vyvinul tri typy ulov známe ako "malý, stredný a veľký Boczonády".
Prvé dva typy úľov boli určené pre stojanovitý tvar v troch radoch nad
sebou. Prístupné boli
odzadu a letáčový prielez bol nad rovinou druhého radu rámikov . Steny úľa
boli uteplené.
Za medník slúžil tretí rad rámikov oddelený od plodiska priehradkou a
mriežkou.
Vonkajšie rozmery rámika "malého Boczo-nádyho" boli 32 X 28,6 cm a
"stredného Boczonádyho" 42 X 29 cm. Tretiu veľkosť rámika 42 X 36 cm
používal vo forme
ležana prispôsobeného na kočovanie s príslušnou úpravou horného vetrania.
V úli používal zvislú mriežku a únikový priestor pri úprave vetrania
vytváral tým,
že zarámované sitá obrátil nad rámikmi opačne.

tolko pisu mudre knizky

S pozdravo Laco S.