- R. Polášek (85.71.180.241) --- 2. 11. 2010
Re: Práce s pařákem
"Dobrý den, pořídil jsem si starší pařák na vosk.
Poradí někdo, jak s ním dosahnout maximální výtěžnosti,jak nadělat co nejméně nepořádku, popř.jaké zásady je nutno dodržovat při práci? "
Vařák se dá používat pro rychlé získávání vosku, kdy ve zbytcích toho hodně zbude stejně tak jako pro pomalé vyvařování, kdy ve zbytcích není skoro nic. Protože když se naplněný vařák vaří a postupně se utahuje, furt až hodiny nějaký vosk teče. Kdysi byla cena práce 5 - 10 Kč za hodinu, cena uhlí nebo elektřiny nízká a vosk se vykupoval za cca 60 Kč za kilo, takže se vyplácelo vyvařovat pomalu a důkladně. Dnes je cena práce při minimální mzdě okolo 50 Kč za hodinu, vosk se vykupuje za cca 80 kč za kilo a energie je drahá, je tedy výhodné vyvařovat rychle a s nižší účinností.
Na práci v vařákem je nutná nějaká pracovní místnost, kde nevadí rozšlapání vosku po podlaze, protože tomu se nevyhne. Pro rychlou práci jsou třeba nejméně dvě vnitřní kovové vložky, jedna se lisuje a druhá se venku chladí a čistí v nějaké vaniče od vylisovaného voští. Do každé vložky jsou třeba takové 3 pytlíky do vařáku na voští, prodávají se ve včelařských potřebách. Ty umožňují vytahovat vylisované voští najednou. A potom až 4 kruhové pomocné vložky, ty se dříve třeba vázaly z proutí, dávaly se mezi pytlíky a při lisování odváděly vylisovaný vosk z prostředku vložky ven, bez nich se se muselo lisovat a vařit víc a vosk tekl pomaleji.
Práce při vyvařování velkého množství vosku potom spočívala v tom, že na peci se ve velkém hrnci ve vodě rozvařovalo voští. To se potom vařící nalévalo do pytlíků do kovové vložky do vařáku, jednotlivé pytlíky se prokládaly těmi proutěnými vložkami. Jak byl vařák plný, lisovalo se a horkou párou z vařáku ještě zahřívalo. Hlavní lisování trvalo 15 minut, půl hodiny ? než se to parou z vařáku pořádně prohřálo a potom vylisovalo, pak se ale mohlo furt dolisovávat a dotahovat a furt tekl vosk. Jak bylo hotovo, vytáhla se celá kovová vložka ven, do vařáku vložila druhá, na dno proutěná vložka, na to pytlík, do něho vařící voští , na pytlík proutěná vložka, na to další pytlík, do něho vařící voští......
Za den se takhle mohlo vyvařit desítky kilo vosku....pokud se moc nečekalo, až "všechen" vosk vyteče.
Pokud to je kvalitní nerezový vařák, mohlo by stačit vytékající vosk dát do izolované nádoby nebo přihřívat, aby dávka zůstala tekutá a potom celá nalít ideálně do nějaké hranaté plastové krabice, která tu teplotu vydrží a nechat v klidu co nejpomaleji ztuhnout. Z kostek ztuhlého vosku se v ideálním případě jen oškrábe zespodu usazená vrstva nečistot a je v jedné operaci hotový čistý vosk. Do hranaté krabice proto, protože z kulatých kusů vosku se blbě dělá balík pro zasílání poštou. Pokud je vařák pocínovaný poškozenější nebo se vosk v nádobě při zahřívání vařil, bude asi třeba vosk znova převařovat, opravovat kyselinou a čistit, oškrabovat nečistoty možná i vícekrát. To byla maximalistická možnost vyvařování.
Minimalistická je, že se do kovové vložky do pytlíků nacpe studené voští, aby se tam toho vešlo co nejvíc, tak asi drti, případně se během vyvařování přidá další pytlík studeného voští a proutěná vložka. Voští se prohřívá parou a taví jen ve vařáku, takže jedna dávka trvá až dvě hodiny ? než se to všechno prohřeje a vylisuje. Pak se vymění kovová vložka a zase cpou pytlíky se studeným voštím. Takhle se udělá méně, ale taky méně zašpiní okolí voskem a vosk je kvalitnější, protože voští není vařené s vodou, ale je jen vytavováno parou. Zvláště by to mělo být poznat v nerezovém vařáku.
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 47867
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |