Včelařská konference

Dobrý den, pořídil jsem si starší pařák na vosk.
Poradí někdo, jak s ním dosahnout maximální výtěžnosti,jak nadělat co nejméně nepořádku, popř.jaké zásady je nutno dodržovat při práci?
Díky za všechny rady.
J.Chramosta.

Dobrý den, pořídil jsem si starší pařák na vosk.
Poradí někdo, jak s ním dosahnout maximální výtěžnosti,jak nadělat co nejméně nepořádku, popř.jaké zásady je nutno dodržovat při práci?
Díky za všechny rady. J.Chramosta.

Všeobecne sa vie, že ťažba vosku zo starších plástov tradičným parákom je pomerne nízka. Zlepšiť sa do dá rozvarením vyrezaných plástov v kotli vo vriacej vode, "brečku" preložiť do vreca - pytle, preložiť do koša paráka, uzavrieť a nechať poriadne prejsť parou, použiť tzv samotok, až prestáva prirodzene vytekať vosk do sedimentačnej nádoby, začať obsah lisovať. Takto získate maximum obsahu vosku v plástoch. Kým sprcúvate voštiny v paráku, pripravte si ďalšie plásty v počte tak 10-12 ks.

"Dobrý den, pořídil jsem si starší pařák na vosk.
Poradí někdo, jak s ním dosahnout maximální výtěžnosti,jak nadělat co nejméně nepořádku, popř.jaké zásady je nutno dodržovat při práci? "


Vařák se dá používat pro rychlé získávání vosku, kdy ve zbytcích toho hodně zbude stejně tak jako pro pomalé vyvařování, kdy ve zbytcích není skoro nic. Protože když se naplněný vařák vaří a postupně se utahuje, furt až hodiny nějaký vosk teče. Kdysi byla cena práce 5 - 10 Kč za hodinu, cena uhlí nebo elektřiny nízká a vosk se vykupoval za cca 60 Kč za kilo, takže se vyplácelo vyvařovat pomalu a důkladně. Dnes je cena práce při minimální mzdě okolo 50 Kč za hodinu, vosk se vykupuje za cca 80 kč za kilo a energie je drahá, je tedy výhodné vyvařovat rychle a s nižší účinností.
Na práci v vařákem je nutná nějaká pracovní místnost, kde nevadí rozšlapání vosku po podlaze, protože tomu se nevyhne. Pro rychlou práci jsou třeba nejméně dvě vnitřní kovové vložky, jedna se lisuje a druhá se venku chladí a čistí v nějaké vaniče od vylisovaného voští. Do každé vložky jsou třeba takové 3 pytlíky do vařáku na voští, prodávají se ve včelařských potřebách. Ty umožňují vytahovat vylisované voští najednou. A potom až 4 kruhové pomocné vložky, ty se dříve třeba vázaly z proutí, dávaly se mezi pytlíky a při lisování odváděly vylisovaný vosk z prostředku vložky ven, bez nich se se muselo lisovat a vařit víc a vosk tekl pomaleji.
Práce při vyvařování velkého množství vosku potom spočívala v tom, že na peci se ve velkém hrnci ve vodě rozvařovalo voští. To se potom vařící nalévalo do pytlíků do kovové vložky do vařáku, jednotlivé pytlíky se prokládaly těmi proutěnými vložkami. Jak byl vařák plný, lisovalo se a horkou párou z vařáku ještě zahřívalo. Hlavní lisování trvalo 15 minut, půl hodiny ? než se to parou z vařáku pořádně prohřálo a potom vylisovalo, pak se ale mohlo furt dolisovávat a dotahovat a furt tekl vosk. Jak bylo hotovo, vytáhla se celá kovová vložka ven, do vařáku vložila druhá, na dno proutěná vložka, na to pytlík, do něho vařící voští , na pytlík proutěná vložka, na to další pytlík, do něho vařící voští......
Za den se takhle mohlo vyvařit desítky kilo vosku....pokud se moc nečekalo, až "všechen" vosk vyteče.
Pokud to je kvalitní nerezový vařák, mohlo by stačit vytékající vosk dát do izolované nádoby nebo přihřívat, aby dávka zůstala tekutá a potom celá nalít ideálně do nějaké hranaté plastové krabice, která tu teplotu vydrží a nechat v klidu co nejpomaleji ztuhnout. Z kostek ztuhlého vosku se v ideálním případě jen oškrábe zespodu usazená vrstva nečistot a je v jedné operaci hotový čistý vosk. Do hranaté krabice proto, protože z kulatých kusů vosku se blbě dělá balík pro zasílání poštou. Pokud je vařák pocínovaný poškozenější nebo se vosk v nádobě při zahřívání vařil, bude asi třeba vosk znova převařovat, opravovat kyselinou a čistit, oškrabovat nečistoty možná i vícekrát. To byla maximalistická možnost vyvařování.
Minimalistická je, že se do kovové vložky do pytlíků nacpe studené voští, aby se tam toho vešlo co nejvíc, tak asi drti, případně se během vyvařování přidá další pytlík studeného voští a proutěná vložka. Voští se prohřívá parou a taví jen ve vařáku, takže jedna dávka trvá až dvě hodiny ? než se to všechno prohřeje a vylisuje. Pak se vymění kovová vložka a zase cpou pytlíky se studeným voštím. Takhle se udělá méně, ale taky méně zašpiní okolí voskem a vosk je kvalitnější, protože voští není vařené s vodou, ale je jen vytavováno parou. Zvláště by to mělo být poznat v nerezovém vařáku.

Ještě bych chtěl dodat, že pokud je ten starý vařák pocínovaný a více rezavý, tak v tom bych viděl dost problém, vosk bude dost porušován. A i když se opraví kyselinou, už bude na navrácení do včel na mezistěny méně vhodný.
Jedině snad že by se voští nejdřív vytavilo ve slunečním tavidle nebo parou a získal se tak vosk na mezistěny a ze zbytků by se vosk vytavil v tom poškozeném vařáku a získal vosk na svíčky a jiné použití mimo včely. Jenže ty zbytky jsou napadány zavíječi a plísněmi, muselo by se vyřešit jejich skladování.

Určitě jsi patřičně sám se sebou spokojen, jak dobře jsi nakoupil, ale je tomu tak opravdu? V první várce se to chce přesvědčit, jaký vosk mi vytéká. Není li žlutý, ale např do šeda, klidně si nech z vařáku víko a šroub, ten se hodí vždy a ostatní odnes do zběrných surovin, to je neopravitelná závada a hlavně velmi pravděpodobná. Šroubovat lisem se musí velmi s citem, protože jinak se utrhne letování a to se dá opravit pouze špatně. Kupovat si nový z anticora je vyhazování peněz, protože dnes už jsme dál. Za ty peníze se dají koupit dva parní taviče, kde se celé plásty naskládají a za hoďku je hotovo a drátky zůstávají. Výtěžnost i bez lisování je o něco lepší. To je způsob jak pro malého tak většího včelaře velmi výhodný a vyhovuje i přes 100 včelstev. Nedáno jsem dělal pořádek v kůlně a bez sebemenší lítosti jsem pařák hodil do kontejneru.Někomu by se možná do skanzenu hodil, ale v běžném provozu je to nepoužitelný krám. Rád bych byl poslem příznivějších zpráv! Zdraví R. Stonjek

No, výtěžnost vosku v pařáku , kde se vosk získává parou a potom ještě lisuje, je jaksi už logicky větší než výtěžnost parou, kde se vosk získává jen parou. Akorát se s tím pařákem musí umět dělat neboli trochu chápat souvislosti. Pokud spěchám a nenechám uvnitř pařáku páru proniknout do voští a roztavit ho, tak logicky ta výtěžnost je mizerná. Ono voští je už z principu izolační materiál, takže nějakou dobu trvá, než setou párou prohřeje.... Podobně tak jako když lisuji najednou celý obsah vařáku a navíc jsem tam dal voští rozbité na drobné kousky, takže vosk v pařáku je sice roztavený , ale cestu ven z vložky pařáku má ucpanou drtím ze zbytků voští a košilek, takže neteče.....
Jinak s tím "rezem" souhlasím, je to velký problém pocínovaných pařáků. A oprava je složitá a nákladná. Ovšem do mého pařáku se dává kovová vložka a lisuje se v ní,hlavně ta musí být nezávadná a potom jen spodek vařáku, kde vosk z té vložky stéká a odpouštěcí trubka, kterou vosk z vařáku odtéká, ostatní může být rezavé
Taky souhlasím s tím, že práce s pařákem je podstatně pracnější než práce třeba s parním tavičem. V dnešní době, kdy vosk je vzhledem k práci a energii levný, vychází vyvařování vosku pařákem hůře než dříve....A je třeba uvažovat věci kolem toho, klasické vyvařování na peci, kdy kvůli vyvařování vosku v zimě vyhřívám nějakou dílnu na dvorku a to teplo nechám potom utéct, nevyužiji ho na třeba nějakou další následnou práci na něčem, najednou vychází poměrně draho.....
Jak nad tím uvažuji, pařák mám taky totiž doma, jen jsem ho dlouho nepoužil, tak snad nejlevnější bude dnes pařák mít na elektrický ohřev, zvenku případně ještě masívně izolovaný nějakou textilní izolací a tavit voští v létě, kdy je teplo a průběžně jen parou uvnitř, když se sejde těch několik kilo na jednu dávku....

No to bych se silně podivil, kdyby Radim zase neopravoval a neoblboval svými teoriemi. Proč je výtěžnost větší je jasné. Nejdřív se napaří košilky, ty pak nenasají tolik vosku a vosk odchází z plástu bez nejmenšího odporu. To se nedá říct o lisovacím pařáku. Než jsem si pařící hrnec obstaral, půjčil jsem si ho a vzniklý odpad znovu prohnal pod sítem a porovnal s odpadem z lisovacího pařáku. Ten měl cca o 1/3 víc vosku nad sítem. Ono než psát blbosti, chce to víc myslet a občäs udělat nějaký ten pokus. Na výtěžnost vosku je podle mého nejlepší vyhřívaná odstředivka, potom upravená modifikace vyváření pod sítem a pak náš pařící hrnec. Rozdíly nejsou nijak velké, stačí vyzkoušet! Zdraví R. Stonjek

"Ono než psát blbosti, chce to víc myslet a občäs udělat nějaký ten pokus. "

S tím plně souhlasím. Je třeba myslet, aby člověk nepsal blbosti. U zbytků z vyvařování vosku je ta věc, že pokud se vezmou jakékoliv zbytky z jakékoliv metody, vždy se dalším vyvařením získá další vosk. Kdo si to neuvědomí, tak udělá pokus a potom si myslí, že to, co si myslí, je nejlepší. Platí to hlavně pro metody, kde se vosk získává horkou vodou nebo párou. Výjimky jsou sluneční tavidlo, má tak mizernou účinnost, že ze zbytků z jiné metody už žádný voskj nedostane a potom odstředivka má naopak tak vysokou účinnost, že z jejich zbytků se žádnou vodou nebo párou ani lisováním další vosk nedostane.
Jinak vařák či pařák mám doma někdy od roku 1975 ? a vyvařování vosku v pařicím hrnci provozuji někdy od roku 1990 - 1995 ? přesně to už nevím. Zbytky z pařicího hrnce mají vždy v sobě víc vosku než zbytky z pařáku. Ovšem pařicí hrnec je "lajdákovzdorný". Voští či celé plásty se do něho nahážou a potom už pracuje jen zařízení a pára. Pařák je nutno poměrně pečlivě naplnit, voští prokládat, aby vosk při lisování měl kde unikat a nezůstával uvnitř a taky člověk musí být trpělivý a čekat , až se všechno voští pořádně napaří a prohřeje a teprve potom lisovat. Teprve potom se mu pařák odmění vysokou účinností, rozhodně lepší než prosté vyvařování parou. Kdo je netrpělivý, naháže to tam a chce mít všechno honem, tak pro toho pařák není.

Jinak ovšem je to každého jeho problém, jak si voští vyvaří. Podle mně vyvařování celých plástů, v dávce po 10 - 12 plástech, je slepá ulička, objem nádoby je příliš velký a je tak zbytečně velká tepelná ztráta.

nejlepších výsledků jsem dosáhl,tak že vosk rozpustím z rámkuv kotlu s vodou,mám na to fintu ,topím na jedné straně,kde je silnej var,ten vytlačí vosk z hladiny jak je ta voda dokopečka a tam vkládám a vytahuju absolutně čisté rámky,nestane se,že bych je po cestě z vody z kotle navoskoval a navíc ten var odnese i chcuchvalce košilek z drátu,vosk zchládne,dám ho do pytle zatížím na dno kotle zaliju vodou ,vařím a mám to absolutně čistý,vosk projde přes pytel ale všechen odpad podrží,druhej den máte krásný žlutý kolo vosku jen vyměnit za MS

"nejlepších výsledků jsem dosáhl,tak že vosk rozpustím z rámkuv kotlu s vodou"

No, kotel s vařící vodou, do kterého se ponořují rámky, je vhodný pro jednorázové zpracování takových 500 a víc rámků, za den by jich mělo jít zpracovat možná i několik tisíc.
Vařák v klasickém způsobu , kdy se časně ráno roztopí v nějaké dílně pec, připraví hrnce, vana na zbytky a podobně a celý den vyvařuje, je na zpracování voští z takových 100 - 1000 rámků, záleží na způsobu práce.
Pařicí hrnec pro celé plásty, pokud se má vyvařovat větší dávka najednou, za den zpracuje 100 - 200 plástů. Pokud se vyvařuje předem vyřezané voští, možná by to šlo dotáhnout až na 400 plástů.
Ale pařicí hrnec je možné provozovat docela dobře taky tak, že jak se nashromáždí voští na jednu dávku, vyvařuje se průběžně ihned po celý rok.
Stejně tak se dá provozovat pařák, pokud se jedná o pařák vytápěný elektricky, pokud se nepoužívá rozvařování voští v hrnci, ale rozehřívá se parou přímo uvnitř pařáku. A když se pařák ještě nějak tepelně zaizoluje a použije se nějaká regula vytápění, spotřeba elektřiny zas tak velká není.

Plásty myslím plásty míry 39x24.