Včelařská konference

R. Polášek: "...včely a ostatní opylovači, čmeláci a včely samotářky si ani zas tak moc nekonkurují. Ostatní opylovači v koncentraci v přírodě běžné totiž spotřebují tak málo sladiny z květů, že vedle včel vždy najdou dostatek pylu a nektaru."
______________________________

Přesně v tomto duchu jsem chtěl také zareagovat. Pane Stonjeku, nyní kvetou ovocné stromy, například. Stoupněte si proto prosím pod tento strom a pozorujte - myslíte, že dominance včel v koruně takového stromu je způsobena tím, že včely brání ostatním opylovatelům v jejich činnosti? Dovolil bych si náhled na celou situaci obrátit, neboť se domnívám, že v přírodě to nebude tak, že by se jednotliví opylovatelé mezi sebou prali o zdroje nektaru (přeci ani na květech nepozorujeme jakoukoliv vzájemnou nevraživost, napadání "konkurenta"), ale spíše jde o to využít bohatost nárazové snůšky, kdy je v přírodě taková hojnost, kterou nelze nikdy plně zužitkovat a soupeření je spíše na straně rostlin - soupeření o svého opylovatele (k čemuž konec konců právě nektar slouží jako významný prostředek a "komparativní výhoda" vůči konkurenci). Bez včel by zde byl pouze o to větší převis nabídky nad poptávkou, nehledě na to, že opylovatel přispívá svojí činností (zvláště u planě rostoucích rostlin) k reprodukci a zvyšování této nabídky v příští sezoně (pokud ovšem "pán tvorstva" zrovna dotyčnou rostlinu neoznačí za plevel a nezačne ji hubit). Význam a prospěšnost včelstev pro krajinu přiznávali po dlouhá staletí generace našich předků. Možná nebyli tito předci tak úplně hloupí, jak si často myslíme (světe div se, možná byli dokonce i chytřejší než onen agronom za totáče).