Včelařská konference

Myslím, že pro počáteční seznámení s kočováním stačí obšlehnout od A do Z Honzu Jindru s jeho velmi zdařilým nakládátkem. Stačí vám pak otřískaný Favorit a vypůjčený vozík a po 6 až 10 včelstvech to také navozíte. Zdraví R. S.
...........

Ano, český včelař je v podstatě odkázaný na nějaký šrot do pole a zaněj slušnej vozík z dotací. Subvence do včelařství tu jdou jiným směrem a není se co divit, že tomu tak je.

Ano, český včelař je v podstatě odkázaný na nějaký šrot do pole a zaněj slušnej vozík z dotací. Subvence do včelařství tu jdou jiným směrem a není se co divit, že tomu tak je.
------
To není o šrotu a dotacích, ale o rentabilitě.
O kolik kilo mi stoupne výnos z jednoho včelstva kočováním?
To je to o co běží, podle toho si to spočtu.

Když se podívám, jakými dodávkami jezdí čeští řemeslníci (živnostníci) a jaké vybavení si pořídili bez dotací a z vlastních peněz/výdělků/ tak mi něco nesedí.
Tady se řeší jestli medomet za 35 až 100 tis. není moc.
Auto a nářadí v něm topenářů co u mě dělali bylo záviděníhodné. Za ten vnitřek by byla velmi slušně vybavená medárna. A hodinovku neůčtovali nijak vysokou.

Takže je otázka, jestli v převčeléné ČR se vyplatí kočovat. A na jaké vzdálenosti.

Představa že v ČR vezmu lehký užitkový náklaďáček a návěs s rukou a návěs a převážel najednou palety je divoká spíše z následujícího. Jedna cesta = 40 včelstev, 2 cesty denně a aby se jakákokoli investice vyplatila, znamená to, že tak 15x do měsíce musí dělat.
Kam můžu v ČR navést tisícovku včelstev abych se nedostal do konfliktu s místními včelaři? A to tu tisícovku přesunu několikrát za sezonu, aby si technika vydělala?

Karel

KaJi:>To není o šrotu a dotacích, ale o rentabilitě. <
.........
Ale přesně otom to je. Rentabilní je mít bohužel ten šrot. A vozík za auto. Aby mohli výzkumníci na přednáškách oslňovat právě tímto a bavit zájmové publikum, jak jim to v českomoravské kotlině krásně funguje a ti velkovčelaři vozíčkáři s více včelstvy jak se dřou.

Musela by vzniknout široká poptávka po kočování, podobná, jaká byla za
socíku. Řepka na jaře, jetel v srpnu, pro některé hořčice v červnu... Nebyl
problém v okruhu do 10 - 20 kilometrů od trvalého stanoviště si vybrat, na
větší vzdálenost se normálně snad ani nekočovalo. Převoz kočovného včelína
traktorem, dojíždění do včelína na kole se svačinou a pitím... Řepka plus
jetel a celoroční náklady byly splaceny plus ještě něco zbylo. Výnos z letní
snůšky z lesa byl potom už navíc jenom na zisk a nebyl podstatný.

R. Polášek